Článek
Je Bible inspirována Bohem? Neřeknu ani Ano ani Ne. Zvlastní zkušenosti vím, že Entita nazývaná různými jmény Bůh, Alláh, Brahma, Manitou, Perun, Zeus, Vesmír… , může s člověkem mluvit. Nebylo to jednoduché se s tím srovnat. Je to skutečně Bůh nebo jen hlas v mé hlavě a ze mne se stal schizofrenik. Byl to tvrdý mentální souboj. Jeho přesvědčovací metody v mém případě byly hodně tvrdé. Jenže tomu hlasu nešlo uniknout, nešlo se někam schovat. A tak jsem jednoho dne řekl: Ano, věřím, že jsi Bůh. A já cítil, jak mi mé srdce ztvrdlé na kámen prasklo a já jsem se tak volně svobodně mohl nadechnout. Bylo to jako v pohádkach, kdy princ splní úkol a princezně prasknou obruče, které ji svazují. Tomu se říká PROŽITEK. To vás změní. Ne venku, ale uvnitř. Většina lidí má jen zážitky, ty jsou dány okolnostmi z vnějšího světa. Ty vás nezmění. Ty pominou.
Podporuje Starý zákon násilí? Ano, podporuje. Každý si může ze Starého zákona vytáhnout něco na podporu svého tvrzení. Bůh Starého zákona z psychologického hlediska není Bůh z Nového zákona. Je to jeden a ten samý, ale myšlenkově je úplně jiný. I když… . Bůh Starého zákona je Bůh války. Je Bůh Nového zákona skutečně mírumilovný? Vždyť Ježíš říká: Nepřinesl jsem vám mír, ale meč a oheň. Bude syn proti otci, dcera proti matce… . A opět je zde Boží poselství války. A skutečně se tak stalo.
A Starý zákon? Nebudu vypisovat a rozebírat vše. Stačí deset egyptských ran nebo cesta do země zaslíbené skrze vyvražďování jiných kmenů. Cožpak je Bůh nemohl zavést na nějaké území, které nebylo již zabráno jinými? Otázkou je, jestli takové uzemí ještě existovalo. Možná by museli jít až na kraj světa a skončili by třeba někde na Sibiři nebo v Americe, jak popisuje Kniha Mormonova cestu některých kmenů.
A já se znovu ptám: Potřebuje křesťanství Starý zákon? Nepotřebuje. Vždyť přeci nejde o to, zda byl Ježíš ve Starém zákoně prorokován. Ježíš ve smyslu Starého zákona patří jen a pouze Židům. Křesťanství by ho mělo přijmout jako jedinečnou bytost, která zde žila a ve svých promluvách ukazovala lidem cestu k vnitřní proměně sebe sama a jehož výsledkem by bylo LÁSKA mezi všemi lidmi. Církev ovšem jeho myšlenky zcela zavrhla. Soustředila se pouze na jeho ukřižování a zmrtvých vstání. Jenže z jakého důvodu? Když se přeneseme do doby uzákonění křesťanství jako státního náboženství, tak je jediný možný výklad: Ovládání lidí.
Co vlastně kázal Ježíš? Bylo to něco, co vládnoucí světská a naboženská třída nemohla dovolit. A to byl SVOBODNÝ JEDINEC. Svobodného jedince nikdy neovládnete. Ale stádo jedinců žijících ve strachu s vidinou posmrtného života v nebi ovládnete snadno. Vezměte si třeba sebevraždu. Opravdu ji Bůh zakazuje? Ne, nezakazuje. A tohle souvisí se znovuzrozováním. I Ježíš o tom mluvil : A jste-li ochotni to přijmout- on je ten Eliáš, který měl přijít. Tehdy učedníci pochopili, že mluví o Janu Křtiteli.
A teď si představte, že řeknete otrokovi nebo chudému, že se znovu narodí. Co udělá? Půjde a zabije se. Proč by teď a tady měl trpět, když se možná v příštím životě narodí jako bohatý. Víte, kolik by to bylo sebevražd? Kdo by pak vrchnosti sloužil? Vidina posmrtného života v nebi je udržuje při životě.
Ježíš byl ukřižován,ale šel na smrt jako svobodný člověk. Šel tam zcela dobrovolně a Jidáš je v tom nevinně. Může se člověk stát Ježíšem? Ano, může. Proč ne? Jedná se o mentální úroveň. Jít k Bohu jako děti. Co to znamená? Jako děti jsme v podstatě na mentální úrovni Ježíše. Jenže pak nás okolí začne programovat a tato hladina je zasunuta do pozadí. A vrací se ve stáří. V době, kdy již nemáme svému okolí co dokazovat z reálného světa. Naše mysl se vyprazdňuje z potřeb těla a opět se ozývá potřeba Duše. A naše mysl se opět vlastně stává dětskou čistou myslí.
To už jsem zas odbočil. To se mi stává normálně. Mám myšlenku a najednou se rozvětví, protože všechno souvisí se vším. Vždy se nabízí různé otázky: Bylo by křesťanství, kdyby se Ježíš nenechal ukřižovat? A v jaké podobě? Možná by se podobalo budhismu, který mluví o nápravě jedince samotného. Mluvili bychom vůbec o Ježíši nebo by byl zaponenut?
Jenže Vesmír nehraje na KDYBY. Co se stalo, stalo se. Nikdo to už nikdy nezmění. Ani tzv cestovatelé časem. Nemůžou změnit to, co se již stalo. Stačilo by, aby se jen nějaké nic nestalo a již by nebylo to, co je. Vesmír je v každém okamžiku své existence jedinečný. A tím neměnný. Každý okamžik je současně minulost, přítomnost i budoucnost.
A co na to Bůh? Dívá se. Pozoruje. S někým komunikuje. S někým ne. Někdo dostane úkol, někdo ne. Je to plně v kompetenci Boha či Vesmíru, řikejte tomu jak chcete. A člověk má svobodnou vůli. Sám se rozhoduje. Sám koná. Sám nese následky. Dobré. I ty špatné.
