Článek
Jak je uvedeno v mém předchozím článku, jedna z námitek proti tomu, že je Bible inspirovaná Bohem je to, že obsahuje násilí. Podívejme se na tento problém podrobněji. Námitka se týká těchto skutečností zmiňovaných v Bibli:
- Lidské oběti
- Otroctví
- Hříšné jednání biblických postav
- Proklínající žalmy
- Příkazy k vyhlazení národa
Podívejme se na ně jednotlivě.
Lidské oběti
Příkladem lidské oběti ve Starém Zákoně je příkaz k obětování Izáka. Izák však nakonec obětován nebyl. (srov. Gn 22) Lidské oběti byly v pohanských kulturách tehdejší doby běžné. Ve Starém Zákoně je však na více místech vymezení vůči lidským obětem (např. Dt 12,31 nebo Dt 18,10). Bůh chtěl vyzkoušet Abrahámovu věrnost, proto nedovolil, aby byl Izák obětován. Ve skutečnosti je i tato pasáž zákazem lidských obětí. Navíc je předobrazem obětování Krista za hříchy lidí.
Otroctví
V zákoníku Izraele v knize Exodus není otroctví zakázáno. V tehdejší době bylo naprosto běžné vlastnit otroky. Otroky se většinou stávali dlužníci a zajatci, kteří by jinak byli pobiti. V okolních pohanských národech bylo časté kruté zacházení s otroky.
Zákoník Izraele však krutému zacházení dává přítrž. Dává otrokům práva, která v jiných národech neměli a zakazuje zacházet s otrokem jako s věcí. Nakonec musel být otrok po šesti letech propuštěn. (srov. Ex 21)
Podobně ani v Novém Zákoně se nebojuje přímo proti otroctví, protože by pravděpodobně způsobilo větší zlo. Otroctví však bylo postupně odstraněno pronikáním křesťanských hodnot ve společnosti.
Hříšné jednání biblických postav
Podíváme-li se na stránky Starého Zákona, můžeme najít například praktikování polygamie (např. Ex 21,10) a jiné hříšné chování. Ovšem to, že Bible něco takového popisuje neznamená, že takové jednání schvaluje. Naopak jsou často starozákonní postavy příkladem špatného jednání, kterého se má čtenář vyvarovat.
Je pravda, že hříšné jednání, jako například polygamie, není v Bibli explicitně zakázáno. Samo o sobě to však neznamená, že by Bůh takové jednání schvaloval. Jak říká později Ježíš v evangeliu: ‚Mojžíš vám dovolil rozvod se ženou pro tvrdost vašeho srdce, ale na začátku to tak nebylo.‘ (Mt 19,8)
Proklínající žalmy
V knize Žalmů čteme například: ‚Hospodine, nezapomeň Edomitům osudný den Jeruzaléma, kdy křičeli: „Zbořte ho, zbořte až do základů!“ Babylonská dcero, ničitelko, šťasten, kdo ti odplatí zlo, které jsi nám způsobila! Šťasten, kdo vezme tvé děti a roztříští je o skálu!‘ (Žl 137)
Při výkladu žalmů je však třeba myslet na to, že jde o básnický literární druh, který často používá obrazná vyjádření (viz můj předchozí článek). Nejinak je tomu i zde. Například svatý Augustin Babylónskou dcerou rozumí hřích a skálou Krista (srov. Aurelius Augustinus: Enarrationes in Psalmos 136).
Příkazy k vyhlazení národa
V knize Jozue například čteme o násilném dobývání země Kanán izraelity. Kananejci byli velmi morálně zkažení, provozovali například již zmíněné lidské oběti. Dobývání jejich země je tak možné vnímat jako Boží trest. (srov. Joz 1)
Je však potřebné zmínit, že v době děje knihy Jozue bylo běžné vyjadřovat se nadsazeně o počtech vojáků nebo mrtvých. Například i dnes v euforii po vyhraném fotbalovém zápase řekneme, že jsme soupeře rozdrtili. Všichni kananejci tak pravděpodobně nebyli pobiti, vzhledem k tomu, že později v Bibli se o nich opět mluví. (např. 1 Sam 15 a 1 Sam 27)
Při čtení těchto pasáží je tak třeba vnímat jejich hlavní teologické poselství: když izraelité doufali v Hospodina, vítězili i proti přesile, naopak když v Hospodina nedoufali prohrávali. A také, že je třeba se vyvarovat hříšným pohanským praktikám.
Závěr
Při četbě Starého Zákona je pro správné pochopení třeba dbát na dějinný kontext dané doby, literární druh dané části Písma a chápat je v jeho celku. V Bibli navíc násilné příkazy nejsou zobecněny, což se nedá říct třeba o Koránu. Z výše zmíněného tak vyplývá, že obsah násilí ve Starém Zákoně neodporuje jeho inspirovanosti Bohem.
Odkazy
Paul Copan: Did God Really Command Genocide?
