Článek
Existenci Ježíše Krista můžeme zkoumat pomocí třech kritérií:
1. Kritérium věrohodnosti, které zkoumá historický soulad skutečností Ježíšova života s historickými daty o životě v Judeji v době Ježíšova života. Tedy, zda záznamy o Ježíšově životě nejsou v rozporu s historickými fakty.
2. Podle kritéria nepodobnosti jsou autentické ty prvky Ježíšova života, které nelze odvodit z kontextu židovství nebo života prvních křesťanů, neboli že je nepravděpodobný vznik skutečností Ježíšova života z kulturních prvků tehdejší společnosti.
3.Kritérium mnohačetného dosvědčení říká, že za autentické můžeme považovat ty skutečnosti, které jsou dosvědčeny více na sobě nezávislými prameny.
Zatímco první dvě kritéria vycházejí primárně z biblických pramenů, třetí kritérium zkoumá primárně nebiblické prameny. V tomto článku se omezíme na třetí kritérium, které je zásadní pro ověření samotné existence osoby Ježíše Krista. První dvě kritéria jsou naopak důležitá pro zkoumání věrohodnosti evangelijního textu.
Nebiblické prameny
Mýty a mytologie vznikají v průběhu alespoň několika stovek let. Dokud jsou naživu současníci dané osoby, kteří ji „viděli“, mýtus vzniknout nemůže. Například řecká mytologie nebo mýtus o zakladatelích Říma Romula a Rema vznikaly asi 500 let. Historickou existenci Ježíše ověříme, ukážeme-li, že mytologický původ Ježíše Krista není možný, tedy pokud nalezneme nebiblická a nekřesťanská svědectví pocházející z doby nedlouho po úmrtí Ježíše Krista. Dochovaná svědectví můžeme zařadit do třech skupin autorů: římští, židovští a syrští.
Římští autoři
Publius Cornelius Tacitus (přibližně 55-120) byl římským historikem. Ve svém spise Letopisy (asi 117) mimo jiné uvádí:
„Skrze lidskou pomoc, skrze dárky císaře, skrze oběti na uspokojení bohů se nedala vyvrátit špatná zvěst o tom, že požár byl založen z rozkazu. Proto Nero, aby všemu udělal konec a utišil řeči, obžaloval jiné z tohoto zločinu, a trestal je nejkrutějšími mukami – ty, kteří byli kvůli svým zločinům lidem nenáviděni a byli nazýváni křesťané. Původce toho jména, Kristus, byl za vlády Tiberiovy popraven prokurátorem Pilátem z Pontia. Ač na okamžik potlačena, pověra ta vybuchla s novou silou, nejen v Judsku, odkud pochází, ale i v Římě, kde se sbírá z celého světa zlo a ohavnost.“ (Tacitus: Letopisy XV, 44)
Plinius mladší (61-113) byl římský spisovatel a právník. Byl tribunem lidu, konzulem a později také císařským legátem v Bithýnii. Jako legát byl nucen podílet se na pronásledování křesťanů, což je dosvědčeno dopisem poslaným (asi v roce 112) císaři Trajanovi. V něm se zmiňuje také o Ježíši Kristu.
Zmínky o Ježíši Kristu bychom dále mohli najít například v díle římského historika Gaia Suetonia Tranquilla (asi 70-140) Životopisy dvanácti císařů (Nero 16, Claudius 25,4).
Židovští autoři
Josephus Flavius (asi 37-100) byl židovským historikem a učencem, v jehož spisech se nám zachovaly židovské reálie v 1. století. Kromě historických skutečností Ježíšovy doby nalézáme u Josepha Flavia také dvě zmínky o Ježíši Kristu v jeho díle Židovské starožitnosti (93 nebo 94).
První zmínka je:
„…a přivedl před ně bratra Ježíše, který byl nazýván Kristus, jeho jméno bylo Jakub…“ (Židovské starožitnosti XX 9,1)
Druhá zmínka, nazývaná Testimonium Flavianum, tedy Svědectví Flaviovo, zní:
„V té době žil Ježíš, moudrý člověk, můžeme-li ho vůbec nazývat člověkem; konal totiž neuvěřitelné věci a učil lidi, kteří s potěšením přijímají pravdu. Získal si mnohé z Židů a také mnohé z pohanů. On byl ten Kristus („kristus“ v řečtině znamená totéž co v hebrejštině „mesiáš“ – pozn. redakce). A když ho Pilát na radu našich předních mužů odsoudil na kříž, ti, kteří ho prvně milovali, ho neopustili. Znovu se jim totiž zjevil třetího dne živý, tak jak o něm tuto a tisíc dalších úžasných věcí předpověděli Boží proroci. Kmen křesťanů, tak po něm nazvaných, dodnes nevyhynul.“ (Židovské starožitnosti XVIII 3,3)
Dále v židovském Talmudu (ustálena verze asi ve 4. století, avšak většina textů vznikla koncem prvního století a v průběhu druhého století) se nachází více zmínek o Ježíši Kristu, z nichž asi nejvýznamnější je:
„Je řečeno o Ješuovi, že byl popraven, protože provozoval čarodějnictví. V předvečer Paschy byl Jeshu pověšen a čtyřicet dnů před tím byl opilý k smrti při provozování magie, lákal lid k modlářství…. Byl to svůdce a jako takového je netřeba litovat ho či ho bránit.“ (Talmud Sanhedrin 43a)
Syrští autoři
U Syrských autorů nacházíme zmínky o Ježíši Kristu nebo o křesťanech ve spisech Lukiana ze Samosaty (asi 120-192) O Peregrinově smrti (165) a Mara ber Sarapion Dopisy z vězení (nejspíš 73).
Závěr
Vidíme tedy, že zmínky o Ježíši Kristu v nekřesťanských pramenech nacházíme méně než sto let po smrti Ježíše Krista (v případě Josepha Flavia asi 60 let). To vylučuje možnost mytologického původu osoby Ježíše Krista. Zároveň jelikož se jedná o odpůrce křesťanství, vylučuje to také teorii, že osoba Ježíše Krista byla vymyšlená (s ohledem na fakt, že kvůli tomu podstoupilo smrt stovky očitých svědků).
Pro srovnání první historická zmínka o Mohamedovi pochází z doby přibližně 100 let po jeho smrti a to pouze z islámských spisů, o Alexandru Velikém přibližně 300 let po jeho smrti a o Buddhovi dokonce asi 500 let po jeho smrti pouze z buddhistických spisů.
Celkově na existenci Ježíše Krista již dnes panuje soulad většiny odborníků. Existenci Ježíše Krista je tak možné považovat za historicky doloženou skutečnost.
Odkazy:
