Článek
Námitka proti inspirovanosti Bible se opírá o tři druhy rozporů:
1. Bible je v rozporu s vědou
2. Bible obsahuje vnitřní rozpory
3. Bible učí špatnou morálku (násilí, otroctví,…)
V tomto článku se podíváme na první ze zmiňovaných možností. Budeme ho zkoumat v souladu s učením katolické církve, vzhledem k tomu, že v rámci různých křesťanských skupin se pohledy liší a některé z nich skutečně mohou ústit do rozporu s vědou.
Například v knize Jozue můžeme nalézt následující pasáž:
‚A slunce se zastavilo a měsíc zůstal stát, dokud lid neodplatil svým nepřátelům. Copak to takhle není zapsáno v Knize přímého? Slunce zůstalo stát uprostřed nebe a po celý den nespěchalo k západu.‘ (Joz 10,13)
Dále se zdá v rozporu s vědami také například zpráva o stvoření světa na začátku knihy Genesis nebo také potopa světa, která se také nachází v knize Genesis (Gn 6-8).
Výklad Bible
Jako každá stará kniha i Bible potřebuje správný výklad. Je tak třeba přihlížet k literárním druhům, protože jinak se například autor vyjádří v básnickém stylu než v historickém. Dále je třeba přihlížet ke kulturnímu a historickému kontextu, protože každá doba může stejnými literárními druhy vyjadřovat odlišné myšlenky. Nakonec je také třeba vykládat jednotlivé části Písma v kontextu celé Bible a v souladu s tradicí (srov. Dei Verbum 12).
Existují dva extrémní druhy výkladů. První je alegorický, který nepohlíží na doslovný smysl textů a snaží se vyložit pomocí metafor a obrazů. Druhý je doslovný, neboli fundamentalistický, který se snaží Písmo vyložit doslovně. Ani jeden z nich však není sám o sobě postačující k vysvětlení Bible a je třeba používat obojího (srov. Dei Verbum, Výklad Bible v církvi).
Z toho plyne základní pravidlo pro výklad biblického textu: Bibli je třeba vykládat v takovém smyslu, v jakém byla zamýšlena.
Pravda a neomylnost Bible
Je tedy Bible neomylná? V souladu s výše zmíněným pravidlem můžeme zformulovat pravidlo neomylnosti: „… knihy Písma svatého učí spolehlivě, věrně a bez omylu pravdu, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou v Písmě svatém pro naši spásu.“ (Dei Verbum 12) Můžeme tedy říct, že Bible je neomylná ve všem, co inspirovaný autor píše, v kontextu Boží vůle ke spáse člověka. Znamená to tedy, že je neomylná ve všem, co chtěl autor sdělit i v historických a přírodních skutečnostech, pokud jsou správně interpretovány podle literárních druhů a úmyslu autora.
Vědecké rozpory
V první řadě je třeba říci, že Bible není učebnicí historie ani přírodních věd. Cílem Bible je poučit člověka, jak se dostat do nebe, a ne o pohybu nebeských těles nebo jiných přírodovědných poznatcích.
Bible popisuje svět lidovým způsobem, tak jak se jeví. Díky tomu je srozumitelná všem, jak dnešnímu vzdělanci, tak například starověkému pastýři. Chce-li například vědec vysvětlit, nějaký princip někomu, kdo nemá v jeho oboru vyšší vzdělaní, použije zjednodušení nebo přirovnání, čímž se však dopustí nepřesností a jiný vědec by pravděpodobně bez uvedeného kontextu takové vyjádření označil za nevědecké.
Zastavené slunce
Jak se tedy například dívat na zastavené slunce v úryvku z knihy Jozue? Jsou možné dva výklady.
Zaprvé je možné text chápat alegoricky, kdy den velkého vítězství je zdánlivě delší než běžný den, nebo může také znamenat Jozuovu prosbu o dobrou konstelaci nebeských těles, která by zajistila úspěch v bitvě.
Zadruhé je možné, že se jednalo o lokální zázrak. Podobný byl například zázrak ve Fatimě na začátku 19. století. (Ohledně nemožnosti zázraků odkazuji sem)
Závěr
Při četbě Písma je třeba mít na paměti kontext a vykládat ho správně, podobně jako se postupuje u jiných starých textů. Jako takové může Bible obsahovat nepřesnosti, které se zdají být v protikladu s výsledky věd. Jsou-li však knihy správně interpretovány, nejedná se o rozpory a proto není na základě této námitky možné odmítnout inspirovanost Bohem.
Odkazy:
Výklad Bible v církvi - Papežská biblická komise
