Článek
Početí Panny Marie
Nechci se přímo zabývat početím Panny Marie, protože je to téma na hlubokou a dlouhou teologickou analýzu, ale k něčemu je nutné se vyjádřit. Zaprvé panenské početí není jeden z extrémních výkladu, ale v podstatě jediný možný. Způsob, kterým je to v evangeliích vyjádřeno je poměrně jasný:
‚Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží.“‘ (Lk 1,35)
‚S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého.‘ (Mt 1,18)
Samozřejmě z materialistického hlediska je to nemožné, ovšem je třeba si uvědomit, že zázraky neporušují přírodní zákony (rozebírat to by bylo nadlouho, proto odkazuji sem). Zadruhé papež Martin I. popsal trojí charakter Mariina panenství, nikoliv tři panenství, to je zásadní rozdíl.
Bratři Kristovi
Měl Ježíš Bratry nebo ne? V Markově evangeliu stojí:
‚Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?“ A pohoršovali se nad ním.‘ (Mk 6,3)
Řecké slovo adelfos, zde přeloženo jako příbuzný, neznamená v dialektu koiné pouze biologického bratra, ale v přeneseném slova smyslu také příbuzného nebo jiného, s kterým člověka pojí duchovní pouto. Ostatně o tom svědčí jiný úryvek z písma, kde je rovněž použité slovo adelfos a kde je z kontextu jasné, že se nejedná o příbuzenský vztah:
‚Když ještě mluvil k zástupům, jeho matka a příbuzní stáli venku a chtěli s ním mluvit. Někdo mu řekl: „Hle, tvoje matka a tvoji příbuzní stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“ On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je moje matka a kdo jsou moji příbuzní?“ Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „To je moje matka a to jsou moji příbuzní! Každý totiž, kdo plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr i sestra i matka.“‘ (Mt 12,46-50)
Z evangelia tedy nevyplývá, že by Ježíš měl bratry a jiné věrohodné prameny pro to neexistují.
Manželství s Maří Magdalenou
Jak je to s manželstvím Ježíše a Maří Magdaleny? Zastánci tohoto názoru čerpají z knih Dana Browna, který se odvolává na apokryfní Filipovo evangelium. V něm stojí:
‚Tři ženy pobývaly po celou dobu s Pánem: Marie, jeho Matka, jeho Sestra a Magdaléna, která je nazývána jeho Snoubenkou. Marie se totiž jmenuje jeho Sestra, jeho Matka i jeho Snoubenka.‘ (v. 20)
‚Moudrost, která je nazývána ‚neplodná‘, je matkou andělů a snoubenkou (…) je Marie Magdaléna. Pán ji miloval víc než všechny učedníky a často ji líbal na její ústa. (…) Ostatní učedníci (…) mu řekli: „Proč ji miluješ víc než nás všechny?“ Spasitel odpověděl a řekl jim: „Proč vás nemiluji tolik jako ji? Když je slepý s vidoucím ve tmě, není mezi nimi rozdíl. Když se však objeví světlo, pak vidoucí to světlo uvidí, ale slepý zůstane ve tmě.“‘ (v. 39)
Zásadní problém je však v charakteru Filipova evangelia. Zaprvé Filipovo evangelium vzniklo ve 3.-4. století, tedy odstup od událostí, které popisuje je vetší než 200 let. Za druhé je z kontextu patrné, že se jedná o text vzniklý v heretických gnostických kruzích, obsahuje chyby v reáliích dané doby a mnohdy obsahuje senzace a nesmysly. Není jej tak možné považovat za historicky spolehlivý (viz). Vzhledem k tomu, že o intimním vztahu Ježíše a Maří Magdaleny se jinde nedovídáme, je třeba tuto hypotézu odmítnout.
Spaní v klášterech
Autor v článku citované knihy neuvádí, kde na skutečnost přišel. Podívejme se tedy do historických pramenů. V Benediktově řeholi v oddíle 22 se píše:
„1 Každý ať spí na svém vlastním lůžku.
2 Lůžkoviny ať obdrží podle toho, jak to podle opatova uvážení odpovídá jeho mnišskému životu.
3 Je-li to možné, všichni spí na jednom místě. Jestliže to počet mnichů nedovolí, spí po deseti nebo po dvaceti se staršími, kteří nad nimi mají dozor.
4 V cele ať po celou dobu až do rána hoří svítilna.
5 Ať spí oblečeni a přepásáni pásem nebo provazem, ale nemají při spaní u pasu nože, aby se ve spánku náhodou neporanili.
6 Tak jsou také stále připraveni, aby se na dané znamení bez váhání zvedli a předbíhali se na služby Boží, avšak ve vší vážnosti a skromnosti.
7 Mladší bratři ať nemají lůžka vedle sebe, nýbrž mezi staršími.
8 Při vstávání na bohoslužby se navzájem s mírou pobízejí, aby se ospalci neměli nač vymlouvat.“
Vidíme, že v knize a v samotném článku je skutečnost značně dezinterpretovaná, avšak verše 1 a 5 hovoří přímo proti tvrzení, že mniši spali nazí na jednom velkém lůžku.
Lázně a nevěstince
K této části je nejprve třeba uvést kontext. Než skončil boj o investituru konkordátem wormským (1122), ale ještě poměrně dlouhou dobu po něm (definitivně v tom pořádek zavedl až tridentský koncil) bylo časté, že biskupské stolce (včetně papežského) byly obsazovány světskými vládci, často příslušníky jejich rodin nebo jinak loajálními lidmi. Často se tak na tato místa dostávali nevhodní a mravně zkažení lidé. To, že se vyskytli mravně zkažení biskupové, je tedy z velké části zapříčiněno zasahováním států do církevních záležitostí.
Na provozování lázní není samo o sobě nic špatného. I přes jejich špatnou pověst ve středověku není možné tvrzení zobecňovat. Je možné, že se vyskytli biskupové nebo kněží, kteří provozovali nevěstince, neexistují ovšem zprávy, které by tvrdili, že to byl všeobecný trend v nějaké době na nějakém území. A tak se jedná o zavrženíhodné činy jednotlivců, ovšem není namístě tvrzení, že „církev bohatla provozováním nevěstinců.“
Doctor angelicus
Nevím odkud autor v článku citované knihy cituje sv. Tomáše Akvinského, ale předpokládám, že naráží na text v Summa theologiae II-II, 10, 11, kde stojí:
„Odpovídám: Musí se říci, že lidská vláda se odvozuje od vlády Boží a má ji napodobovati, Ačkoliv však je všemohoucí a nejvýš dobrý, Bůh přece dopouští, aby se ve vesmíru děla některá zla, jimiž by mohl zameziti, aby jich odstraněním nebyla zničena větší dobra nebo také nenásledovala horší zla. Tak tedy i ve vládě lidské oni, kteří jsou nadřízeni, správně trpí některá zla, aby nedošlo k nějakým horším zlům, jak praví Augustin v II. O Řádě: „Odstraň nevěstky z věcí lidských a vše rozbouříš chlípnostmi.“ Tak tedy, ačkoliv nevěřící svými obřady hřeší, mohou býti trpěni, buď pro nějaké dobro, jež z nich vzchází, nebo pro nějaké zlo, jež se zamezí.“
Je tedy vidět, že v knize je citát vytržený z kontextu a že sv. Tomáš rozhodně nemluví přímo o toleranci prostituce.
Zneužívaní dnes
Zde je třeba uvést podobný argument jako o provozování nevěstinců. Zneužívání je zavrženíhodný čin jednotlivců. Všechny profese pracující s mládeží (školství, skaut, …) se potýkají s případy zneužívání. Je však například celé školství kvůli tomu špatné? Existují studie ukazující, že množství zneužívajících není v církvi vyšší než ve zbytku společnosti. Není tedy možné tvrdit, že církev je na základě tohoto špatná.
Závěr
Kniha, ze které bylo v článku čerpáno obsahuje četné historické nepřesnosti. Navíc některé zdroje ke článku tvrdí přesný opak toho co je psané v článku (viz). Obojí obsahuje z velké části předsudky vůči církvi, které nejsou založeny na faktech.
Odkazy
