Článek
Mezináboženský dialog. Krásná snaha, která je již předem odsouzena ke krachu. A může za to jedna jediná věc. Každé náboženství tvrdí ve své podstatě, že je jediné správné.
Náboženství. Hlásají lásku k bližnímu svému, ale ve skutečnosti nutí lidi k nenávisti. Ale vzhledem k historii je to zcela logické. Je třeba se podívat na vývoj člověka, protože všechno souvisí se vším. Vždy, když něco studujeme, zjistíme, že to již tady bylo.
A zjednodušíme to.
Když byl člověk stvořen a začal se rozmnožovat, žil v jedné rodině. Jedna rodina, jeden Bůh, jedno náboženství.
Počet lidí rostl a začali se dělit. Země byla prázdná, tak šli jinam. A vznikaly rody a kmeny. Putovaly po planetě a jejich náboženské pravidla a projevy úcty k Bohu se měnily. A každý jiný kmen se stal nepřítelem, kterého je třeba zničit. Ale to dělají lidé, ne Bůh či náboženství.
A přišla doba usazování se. Místo plahočení se neustále z místa na místo, se lidé začali usazovat a budovat stálé sídliště. A projevy víry se začaly zobrazovat ve stavbě kostelů. To byly ty místa setkávání se, kde vládcové lidi psychologicky ovládali. A pokud chtěli zůstat u moci, tak se prohlásili za potomky Bohů a jejich náboženství za jediné správné. A všichni ostatní jsou kacíři. A tak se všemi ostatními bojovali. Někdo vyhrál. Někdo prohrál. Bůh zůstával, jen podoba se měnila. A pravidla.
A pak již nebylo prázdných míst. Tak města začala bojovat mezi sebou. Někdo vyhrál, někdo prohrál. A vznikaly státy. A náboženství bylo třeba sjednotit. Jeden Bůh, jedno náboženství. A my jsme ti jediní správní. Tak se Asie stala budhistickou, Evropa křesťanskou a Afrika islámskou. Sice se setkávali, ale každý si hověl na svém písečku. A opět tady byly pravidla. Náboženská pravidla, která sice hlásala lásku, ale ve skutečnosti v lidech vzbuzovala nenávist vůči jiným. Soužití ve stylu, vy tam a my tady fungovala. V minulosti. Ne dnes.
V čem je dnešek jiný? No, máme tady globalizaci. A zatím co my lidé minulosti pořád žijeme a myslíme lokálně, tak roste nová generace lidí. Generace globální. Jejich domovem je celá planeta. Všichni jsme jedna rodina. A můžou jim stačit současná náboženství se svými pravidly? S pravidly, která rozdělují? S pravidly, která brzdí lidský rozvoj? S pravidly, která určují s kým ano a s kým ne?
Uvědomme si, že přes mezináboženský dialog jsou v jejich čele lidé minulosti. Lidé vychováni v systému: Jen my jsme ti praví. A máme svoje dogmata a pravidla, která se nesmí porušit. Pokud je porušíte, skončíte v pekle. Opravdu si myslíte, že naše globální děti v tomhle systému chtějí žít? Že se chtějí nenávidět? Vždyť přeci pocházíme z jednoho a žijeme v jednom.
A z toho zcela jednoznačně a logicky vyplývá, že přijde nový Prorok. Víra tady bude pořád. Že se lidé dnes vrací zpět k tzv pohanským náboženstvím, to nic neznamená. Jednak se v bytech nudí a hledají únik z jednotvárnosti. Jednak hledají jinou prezentaci své víry. Jenže všechna stará náboženství jsou mrtvá. Ne proto, že by byly špatná, ale novému člověku nenabízí nic nového. Již byla vyzkoušena a vedlo to ke špatnostem.
Nové náboženství. Víte, je to jako se svatbou, kdy by nevěsta měla mít něco svého, něco půjčeného, tedy starého. A o tom byly, jsou a budou všechna náboženství. Jen musí nastat ta správná doba. Musí nastat doba hladová. Hladová po novém pojetí víry. A po jejím praktikování. To přinesli v minulosti Buddha, Ježíš i Mohamed. Přišli v určitou dobu. V dobu hladovou. Miliony lidí žili v jednom prostoru a stará náboženství se stala překážkou. Jeden člověk, jeden národ, jeden Bůh, jedno náboženství.
A dnešní svět a lidstvo prochází novým sjednocováním. Staré ještě je dost silné, aby se udrželo. Jenže se rodí nové lidské generace. A budou se rodit. Na tom nic nezměníme. A stejně tak vzniká potřeba nové Cesty, Nového náboženství a tím i nového Proroka. Je to jen otázka času.
Než vznikne něco nového, tak něco musí zemřít. Jednoduchá logika. Z toho důvodu je jasné, že mezináboženský dialog, i když bude pokračovat, nepovede ke smíru mezi jednotlivými náboženstvími, ale ke vzniku nového světového náboženství.
