Článek
Neexistuje pouze Nebe. Je i Peklo. Pouze v pohádkách si hloupý a nepohledný Honza vezme krásnou princeznu. A pouze v pohadkách nevzhledná dívka získá srdce krásného prince. A pouze ve filmech to končí stejně. Ovšem jak dlouho by krásná princeza žila s nevzhledným Honzou, kdyby ho neumila a neoblekla do krásných šatů. A jak dlouho bude krásný princ žít s nevzhlednou princeznou, pokud ji neumyje a neobleče do krásných šatů. Vždyť takhle to vždy končí. Nezůstanou žít v malé chaloupce, ale jedou na zámek. A tam se Honza i Popelka musí podřídit okolí. I Chytrá Horákyně se musela podřídit šatům bez ohledu na její chytrost. Sice jsme učeni, že Duše je víc než šaty, ale je tomu tak i ve skutečnosti. Dlouhé vlasy, krátký rozum, slyšela kněžna Libuše a musela se podřídit zvyklostem. Doba se mění.V počátcích lidstva vládli kočovným kmenům stařešinové, kteří měli zkušenosti. Když se kmneny usadily, vládl ten, který své protivníky zlikvidoval. A kdo nám vládne dnes? Hledáme moudré stařešiny, ale ti nejsou. Stále žijí v systému : Zabij nebo budeš zabit a zapomenut. A nikdo nechce být zapomenut. A to platí i o Ježíši. Kdyby se dobrovolně nenechal ukřižovat, jaké by bylo křesťanství? A bylo by vůbec? A tak globální svět hledá nové moudré. Jenže nejdou najít. Tak si je vytvoříme. A máme tady díky sociálním sítím ty nové moudré. Opravdu? Influencery. Náctileté moudré. Opravdu jsou moudří? Ne. Díky životu v on-line systému sice získávají rychle informace, jenže....... . Informace jsou jedna věc, použít je a využít je, to je jiná věc. Člověk v každé době má potřebné informace, jenže jejich použití se mění situace od situace, vteřina o vteřiny, místo od místa.
Hejtři všech zemí, spojme se. Tak jsem nazval tento článek. Nikdo nemůže žít pouze v nebi, musí si zvyknout i na peklo. To platilo, platí a bude platit. Ve starověku byli kritici vyhnáni, zabiti nebo se museli podvolit. Dnes v systému sociálních sítí, je vypneme. Nechceme kritiku, chceme jen chválu. Ani na naše myšlenky ani na naše tělo. Každý den nám média předhazují ideály krásy. Je jedno, co mají v hlavě, jde o krásu těla. Dříve, to byly ženy krev a mlíko, pak vychrtliny jak z koncentračního tábora a dnes? Pokud nemáte pekáč buchet, tak nejste in. A za mne, když vidím ty zmalované, ne namalované, zmalované ženy, tak se mi okamžitě vybaví Marfuška z pohádky O Mrazíkovi. Sociální sítě již dávno nejsou sociální. Nejsou o komunikaci mezi lidmi. Jsou o výdělku. O velmi snadném výdělku. Proč dnes mladí nechtějí do obyčejné práce? Žijí v iluzi, žijí v pohádce. Stačí natočit šílené akční video, nafotit se ve spodním prádle, které víc odhaluje než zahaluje, dát to sítě a máte sledovanost a máte snadný výdělek. Nejde o to, co máte v hlavě, ale co máte či nemáte na sobě.
Cesta z toho neexistuje, i když to zakážete. Život ve virtuální realitě se stal novou drogou. A že vám někdo zkritizuje prsa či pozadí? Zvykněte si. Nebo běžte pryč ze sociálních sítí. Jenže ty peníze. Ty peníze. Ty levné a lehce vydělané peníze. Proč se neozvete, když vám tzv kritik zkritizuje oblečení? O to přeci jde? On mne zkritizuje a mám sledovanost, každý se chce podívat. Tak si zvykněte i na kritiku obyčejného slintajícího muže, jemuž média vsugerovala nějaký ideál krásy těla, má ideál krásy ze zvyklostí etnika, ve kterém žije.
Život je cesta peklem s občasnou zastávkou naplněnou radostí. Přijměme peklo za součást existence a peklo se změní v ráj.
