Článek
Nebe. Peklo. Dvě instituce kam se po smrti našeho těla odebere naše duše na základě našich činů. Pamatuji se, že kdysi jsme se ještě modlili za duše v očistci, jenže očistec se církvi někam vytratil, jakoby existovalo pouze nebe a peklo, jen černá a bílá, což nedává smysl. Blahoslavení, kteří nevědí, ti první dosáhnou království nebeské. Vědomá cesta je cestou do pekla, neboť konáme se záměrem. Nevědomá cesta, konání skrze poznání, skrze rozhodnutí, že konám správně, je cestou do nebe. A správné konání znamená někdy ublížit i sám sobě v rámci vyššího dobra. Kdo z nás to dokáže?
Ježíš řekl, že láska je jediná správná emoce. Ovšem ne láska, která nám nasadí růžové brýle a svět si idealizujeme. Skutečná Boží láska je v našem srdci, vždy tam byla, je a bude. Jen ji odmítáme a proto je celá naše existence cestou peklem. Boží lásku nám ukázal Ježíš svou dobrovolnou cestou na kříž. Ani na kříži nikoho neproklínal, jako to dělali mnozí jiní. Ježíš zemřel za Lásku pro všechny a ve všech, ne jen pro vybrané. Jenže člověk je řízen emocemi, i když tvrdí opak. A to je špatně.
Emoce. V dnešní době na nás ze všech stran křičí slova a věty typu: Projevme své emoce. Ukažme, že máme emoce, že nejsme roboti. A tak skáčeme jako opice. Jen aby naše okolí vidělo, že máme emoce, pocity. I psychiatři nám to doporučují. Vykřičte své emoce. Opravdu bychom bez emocí byli roboti? Inu, v tom případě bychom museli i o Ježíši otevřeně říci, že byl robot. Vidíme snad někde v evangeliu, že by po nějakém zázraku skákal a křepčil s rukama nad hlavou s ústy rozesmátými dokořán? Ne, nikde to tam není. Miloval všechny bez vyjímky a jen konal. Konal, a v tom byl jeho největší problém. Místo slov začal na přání okolí konat zázraky, hmotné viditelné zázraky. Podlehnul a již tehdy pochopil, jaký bude jeho konec. Mohl utéci, neudělal to. Šel dál svou cestou. Lidé chtějí vidět, to jsou schopni přijmout, ale něco neviditelného? To ne. Např.tenis. Pamatuji dobu McEnroua a Lendla. John totální nervák dávající své omoce plně najevo, Ivan kliďas, ledový muž. Oba tenis milovali, ale každý byl jiný navenek. John několikrát prohlásil, že ten klid na Ivanovi nesnášel, již jen to ho rozčilovalo. Můžeme o Ivanovi říci, že to není správný typ člověka, když navenek neprojevuje své emoce? Pokud ano, tak to samé musíme říci i o Ježíši či Dalajlámovi. Dalajláma, člověk, který se také neustále usmívá. Miluje všechny bez vyjímky. On ví. A ví, že konáme špatně, i když to zakrýváme láskou, ale nepoučuje nás, nekárá nás. Slyšeli jste ho někdy mluvit špatně o Číně, která anektovala Tibet? Já ne.
Emoce. Radost. Pocit štěstí. Smutek. Pocit bolesti. Dvě základní emoce, které nás ovládají a skrze které nás ovládá okolí. Neradujme se ničeho příliš, abychom ještě déle nesmutnili.Seneca. Když se nad tím zamyslíte, ať se nám stane cokoliv, tak se vždy projeví těmito emocemi. A my jsme na základě výchovy a tlaku okolí nuceni tyto pocity navenek ventilovat. Pokud tak nečiníme, tak prý nemáme žádnou empatii. Prý nejsme lidé. Opravdu jsme lidé pouze tehdy, když skáčeme radostí či ležíme na zemi zkroušeni smutkem? Uvědomit si svoji chybu neznamená, že si lehnu na zem a budu tlouci hlavou o zem? Ani zpověď a tzv.pokání modlitbou nám nepomůže. Pokání je o zbavení se neřesti, ne o modlitbě a finančním daru kostelu. Ani psychiatr nepomůže. Hovoříte, psychiatr poslouchá, na závěr dá další termín setkání. Vyjdete za dveře s úsměvem idiota, ale vše je za chvíli zpět. Vše, čeho jste se na pohovce před chvílí zbavili.
LÁSKA není láska. LÁSKA je tady pro všechny, jak řekl Ježíš. Láska je osobní. To jsou ty růžové brýle, které vždy jednoho dne spadnou a my uvidíme realitu. A tlučeme se do hlavy, proč jsem to jen neviděl? Proč? Byl jsem slepý. A začnu hledat výmluvy. Nehledám problém sám v sobě. Vždy ho hledám ve svém okolí. Vnější nepřítel je vždy lepší než ten vnitřní nepřítel. I Ježíš tím soubojem prošel na poušti. To nebyl skutečný ďábel, který ho sváděl, to bylo jedno z jeho vnitřních Já. Rozhodl se a konal.
Pokud v sobě rozpoznáme Boží LÁSKU od lásky lidské a pokud ji v sobě dokážeme realizovat, změní nás to. Dokážeme situace správně vyhodnocovat a také správně konat. Pokud nějakou osobu milujeme Boží láskou, dokážeme se včas rozhodnout na základě reality, zda život s ním je dlouhodobě možný.
Vesmír se mění. A mění se i člověk. Nejenom vnějškem. Mění se i naše vnitřní preference. A vztah najednou přestává fungovat. Má cenu zůstávat ve vztahu, kde nemáme nic společného. Dříve to fungovalo, teď již ne. Díky Boží LÁSCE se dokážeme v klidu rozejít. Díky lidské lásce se zničíme. Lidská láska je závislost. A každá závislost se nám zpočátku líbí, jenže pak se stane peklem.
Emoce. Bez nich prý nejsme živé bytosti. Bytosti, které něco cítí. Jenže největší a jedinou skutečnou emocí, kterou bychom měli mít, je LÁSKA. Díky Boží LÁSCE také vše prožíváme, cítíme , ale nejenom ty dobré věci, také i ty špatné věci jsme schopni uvnitř sebe zpracovat a nedokáží nás psychicky deptat a ničit. Sami sobě se staneme jediným a jedinečným lékařem. Hledejte a naleznete. Sami v sobě hledejte. Nehledejte ve svém okolí. Okolí vás může udržovat v Pekle. A pokud si někdo myslí, že na svých sociálních sítích vypne ty špatné kritiky, tak zapomíná, že Peklo je nám blíž než si dovedeme představit.
