Článek
Lucidní snění. To, co popisuji, nemám z internetu, z knih či od někoho. Jedná se o mé skutečné snové prožitky. Na rozdíl od jiných lidí se mi ty věci nejdřív staly či ještě teď stávají a teprve následně hledám odpovědi. Není to vědomé snažení se o nějaký sen nebo sny na základě požití halucinogenů. V roce 2015 v květnu na konci pobytu v prialkoholní léčebně, když jsem se zbavil alkoholu ve svém těle a alkoholového oparu ve své hlavě, se mi ty věci začaly dít. A musím říct, že to bylo zpočátku hodně těžké. Kdo z Vás může mimo jiné říci, že se setkal s andělem, že mluvil s Bohem. No, bylo to zpočátku Peklo, psychologické Peklo, do kterého jsem byl vržen. Bez jakéhokoliv varování. A nikdo mi s tím nemohl pomoci. Jenom já. Pro ostatní jsem totiž jen k smíchu v lepším případě nebo mne rovnou posílají na psychinu. O kněžích ani nemluvě. Pro ně jsem pokušení, Ďábel, vždyť pouze oni můžou dle doktríny mluvit s Bohem. A tak tímhle světem kráčím sám a sám, na všechny se usmívám a vím své.
Takže k tématu: pozorovatel nebo účastník. Na první pohled se může zdát, že v tom není žádný rozdíl. Jenže je a týká se to umrtí ve spánku. Doktoři na tento fenomén pořád nejsou schopni dát uspokojivou odpověď. Problém je v tom, že odpovědi hledají ve změnách ve fyzickém těle a nejsou ochotni si vůbec připustit podíl snu na tato úmrtí. Je to to samé, jako věčná otázka: Co bylo dřív? Vejce nebo slepice. A stejně tak je to např i s alkoholismem. Doktoři tvrdí: Nejdřív je alkohol, pak je problém. Já tvrdím: Nejdřív je problém a pak je alkohol. A ten problém mohl vzniknout někdy v dávné minulosti, ne teď. A s tímhle názorem jsem měl v léčebně problém, byl jsem černá ovce.
Pozorovatel nebo účastník? Nejjednodušeji se to dá vysvětlit asi takhle: Pozorovatel jen pozoruje. Účastník je v nějakém těle v tom příběhu a cokoliv se tomu tělu ve snu stane, člověk to cítí na svém reálném těle, protože je ve fázi bdění. A jestliže cítí radost, cítí i bolest. Proto se někdy lidé zemřelí ve spánku usmívají a někteří šklebí.
Pozorovatel. Většina snů se odehrává v tomto módu. Je to jako v kině, sedíte v nějaké řadě a díváte se na plátno, na kterém běží nějaký film. Přijdete, podíváte se a jdete domů. Nic víc, nic míň. Ano, můžete děj snu ovládat, ale nemůže se vám nic stát. Jste jen pozorovatel. Jen se díváte, máte pouze zážitek ne prožitek. Zážitek je věc těla, je to jako cukrová vata v lunaparku, přijde, odejde. Prožitek je věc duše, už se toho pocitu nikdy nezbavíte.
Účastník. To právě někdy může být hodně velký problém. Sice se opět dívám na film na plátně, ovšem vnitřně jsem propojen s nějakou postavou v tom příběhu. Díky tomuto propojení vše, co ta postava prožívá a hlavně, co cítí, tak i já to cítím na svém těle. Nejsem totiž v hlubokém spánku, jsem ve fázi bdění, napůl spím, napůl jsem vzhůru. Díky spánku jsem ve snu. Díky probuzení vnímám své reálné okolí, své tělo. A právě díky tomuto stavu, tomuto propojení se já a snová postava, na svém těle cítím vše, co se postavě děje.
Osvětlím to na několika příbězích na stavu Účastník. Tento stav je ten problematický.
- Je válka. Jsem ve vězení. Nepřítel mne zajal. Vedou mne k výslechu. Nic neřeknu. Vyšetřovatel si zapaluje cigaretu, v klidu kouřía prochází se po místnosti. Je za mnou, nevidím na něj. Najednou citím na své ruce bolest. Podívám se a on me pálí cigaretou. Bolí to. V realitě otevírám oči, dívám se na to místo na mé reálné ruce a cítím tu bolest. V tu chvíli to nechápu. Plně procitám. Jsem vzhůru a cítím tu bolest ještě nějakou chvíli. A pochopil jsem.
- Jsem s přáteli na nějaké oslavě. Jsem tam sám. Prochazím se a popíjím. Pak ji spatřím. Ji. Tu jedinou. Jdu k ní a bavíme se. Ona cítí to samé. Odcházíme do pokoje. Milujeme se. Je to nádherné. procitám. Vnímám, že můj reálný penis je nabitý. Citím její tělo. Podvědomě mé reálné tělo začne vykonávat přirozené pohyby při spojení dvou těl. Ve snu jsem s ní, v realitě jsem sám. Přesto mám koitus i s vyvrcholením. Cítím jak ze mne sperma stříká. Probouzím se.
Sny nejsou jen radost. I bolest.
- Neznámá krajina. Tuhle nepoznávám. Kráčím po cestě. Uvědomuji si, že kráčím do práce. V ruce mám tašku s jídlem. Přecházím přes silnici a blížím se k vrátnici. Najednou cítím v noze ostrou bolest. Padnu na zem. Silná bolest. Nějaká křeč. Procitám. Uvědomuji si bolest ve své reálné noze. Ve snu se snažím vstát. Znovu padám. Uvědomuji si, že musím uvolnit křeč v mé reálné noze. Začínám ji natahovat, zkouším s ní hýbat. Nejde to. Pořád se snažím. I ten muž ve snuse pořád snaží vstát. Až po nějaké době v realitě pohnu nohou a svaly se uvolní. Cítím úlevu. Muž ve snu cítí to samé. Najednou může vstát a pokračuje v chůzi. Jde to těžko, tu bolest ještě nějakou dobu cítí jako já ve svém těle.
- Má rodná vesnice. Můj rodný dům. Jsem venku a jen tak ležím v trávě. Najednou vidím jak se z mého těla zvedá nějaký stín. Je to postava. Uvědomuji si, že ji znám. Je to Ďábel, jak je někdy vykreslován s kozí hlavou a kopyty místo nohou. Cítím zlo, chci se odpojit a probudit se. Než to stačím učinit, spozoruje mne. Skrze mé propojení s postavou natáhne ruku a vnikne do mého těla. Uchopí mé srdce a začne ho mačkat. Vítězně se usmívá. Ty patříš mně. Chci se odpojit. Cítím jeho dotek na mém srdci. Cítím, jak se mé celé tělo dostává do křeče. Nemůžu se vůbec pohnout. Žádnou končetinou, hlavou či jen ústy.Bolest se stupňuje. Vím, že musím aspoň něčím pohnout. Zkouším všechno na svém obličeji, všechny svaly. I ty o kterých vůbec nevím. Vím, že ten na druhé straně mi nepomůže. Musím to zvládnout sám. Pokud ne, zemřu. A teď nechci zemřít, i když mám za sebou dvě sebevraždy. Teď chci žít. ON mi dal důvod. Ďabel se pořád vítězně usmívá.Snažím se a snažím. A najednou pohnu jedním svalem na čelisti. Opakuji to. A přidávám další. Již se nesměje. Ví, že jsem zvítězil. Všechno začíná prvním pohybem. A já ten pohyb udělal. Teď již to propojení můžu přerušit. Odpojuji se. Procitám. A dávám do pořádku své reálné tělo.
Myslím, že těchto pár ukázek Vám zdokumentovalo, že sny opravdu nejsou sami o sobě. Vždy nám něco sdělují. Někdy i život,někdy i smrt. Sice tvrdím, že děj snu bychom neměli ovládat. Ovšem existují jako vždy vyjímky. Jsou lidé s žádnými sny. Jsou lidé s několika sny. Já se ocitám ve snu pokaždé, když usnu. Je to dar i prokletí. Někdy je to těžké. Ráno se probouzím ještě více unavený než když jsem šel spát. Pořad si na to zvykám. Někdy se bojím usnout, někdy chci. Je to můj věčný boj.
Jak jsem napsal: Je nejdřív tělo a pak sen nebo je nejdřív sen a pak tělo? Každý si musí najít svou cestu. Nikomu nic nevnucuji. Jen chci poukázat, že sny nejsou jen dobré. Bohužel Vám to dosud nikdo nesdělil. Všichni podvědomě toužíme jen po tom dobrém. A proto jsme snadno ovladatelní. Neexistuje dobro bez zla, jinak bychom to nedokázali rozlišovat. To je úděl a cesta člověka.
A sny nám v tom pomáhají. Ať již vidíme anděla nebo démona.
