Článek
V jednoho Boha věřiti budeš. První pravidlo Desatera. Bohužel ho církev od počátku porušuje. Jako měly stará náboženství Bohy čehokoliv, ke kterým se lidé modlili a kterým přinášeli oběti, tak církev systémem prohlašováním lidí za svaté z nich udělala modly. A staly se z nich v podstatě Bohové čehokoliv. Jen se jim říká patroni čehokoliv. Pak se nedivme, že se lidé odvrátili od skutečného Boha a modlí se k modlám. Církev jim to v podstatě sama vnutila tvrzením, že pouze kněží jsou ti jediní, kteří zastupují člověka u Boha. Obyčejný člověk není pomazaný, aby mohl mluvit s Bohem a vyprošovat si u něj cokoliv. Většinou tedy záchranu v nějaké krizové situaci. Proto lidem dovolili vyprošování si čehokoliv u Boha skrze modly. Neobstojí tvrzení, že jsou to jen prostředníci a Bůh, jediný Bůh jejich prosby buď vyslyší nebo nevyslyší. Navíc to církev chránilo před hněvem věřících. Zkrátka ani přímluva patrona nepomohla. To oni nemůžou ovlivnit. Díky tomu, že se církev a její systém pasoval do těch jediných povolaných mluvit s Bohem, jim umožnilo budovat své bohatství prostřednictvím prodávání odpustků. Je třeba si uvědomit dobu, ve které tato organizace vznikala. Lidé byli nevědomí a neměli možnost jiných informací než které získali prostřednictvím kněží. A kněží byli podporováni meči mocipánů. A dalším důležitým prvkem byla ta představa posmrtného života v nebi, kam určitě přijdou. Jen se nesmí bouřit a musí vydržet trpět tady na zemi. Oni přijdou do nebe a ti zlí boháči přijdou do pekla. Ovšem tato ideologie je součástí všech náboženství.
Jednou neustále opakovanou větou církve je : Prach jsi a v prach se obrátíš. Správně by to mělo být: Energií jsi byl, energii se zase staneš. Ovšem v té době si to neuměli vysvětlit. Lidé chtějí vidět. Vidět hmotu, proto tedy ten prach. Ale je to v podstatě jedno. Prach jsi a v prach se obrátíš. Jak se můžu obrátit v prach a naplnit slova Boží o splynutí s Bohem, když jsou části mého těla vystavovány? Tady církev zcela vědomě porušuje Boží slova, která nám údajně skrze kněží Bůh sděluje. Je to zcela vědomý kalkul. Podívejte se. Oni za svou křesťanskou víru položili životy. Dobrovolně trpěli jako Ježíš. Tyto kosti jsou důkazem jejich existence.Trpěli a teď jsou v nebi. A jak jsem uvedl výše, lidé chtějí vidět, ne pouze věřit. Můžete jim dát jakékoliv kosti, vytvořit příběh a lidé se dobrovolně poddají. Každé náboženství je pouze tvrdý psychologický útok na obyčejného člověka. Je to pyramida. Obyčejný člověk jako základna, která platí život v luxusu pro ty horní patra. Církev je jako komunistická strana. Znám obyčejné komunisty, kteří tomu zkrátka věřili a žili příkladným životem. A jejich sousedé s nimi neměli žádný problém. Ovšem po převratu byli všichni hozeni do jednoho pytle. Kolektivní vina. A to samé je církev. Díky těm nahoře jsou všichni věřící házeni do jednoho pytle. Kolektivní vina.
Ale zpět k relikviím. Lidé jsou jimi posedlí. Jsou k vůli nim schopni čehokoliv. Nejen je kupovat za drahý peníz, ale také vraždit. Kritizujeme islám za ničení památek. Ale proč? Vždyt jen plní přikázání Desatera. Nebudeš mít jiného Boha. A pokud se modlíme a plazíme před sochami, tak je to podle jejich pojetí víry porušení přikázání. Můžeme sice hovořit o historických památkách díky nimž poznáváme minulost, jenže pro ně je přikázání víc.
Ano, obdivuji toho zloděje. Ale měl tu lebku hned zničit, ne ji zalít do betonu, že ji pak hodí do řeky, údajně. To vůbec nedává smysl. Jako nedává smysl pohřeb žehem a následné uvěznění popela v urně a její vystavování. Opět si sami tvoříme pohanský oltář, ke kterému se chodíme modlit. Uchováním popela v urně bráníme spojení těla s Nekonečným Bohem. Prach jsi a v prach se obrátíš. To znamená vysypat popel do země. Kdekoliv. Důležitá je vzpomínka, ne oltář. Vytvoření oltáře z urny nám může způsobit vážné zdravotní psychické problémy. Musíme se naučit své mrtvé nechat odejít. Duševně i tělesně. To platí i o ukládáni těl do hrobek. Ani tam nedochází k tomu posmrtnému spojení s Nekonečnem. Pokud k tomu nedojde, má pak Duše problémy s odchodem z tohoto světa.
A jen tak okrajově o znovuzrozování. Je duševní a tělesné. Ve své podstatě každý člověk má v sobě část všech a všeho zemřelého. Zjednoduším to. Tělo uložíme do hrobu. Tam se rozloží, sežerou ho žížaly. Ty se pak dají na cesty až je sní slepice na dvoře. Tu pak zabijeme a sníme. A mrtvý je znovuzrozen. Čast těla se stane při rozkladu energií a my tu energii při návštěvě hrobu vdechujeme. Znovuzrození. Vím, že je těžké to přijmout, ale je to tak. I člověk je jen součást potravního řetězce. Prach jsi a v prach se obrátíš. A recyklace, tedy znovuzrozování v praxi.
