Článek
Každá doba má svůj internet. A vždy je tam pravda a lež. Ve středověku byl internetem kostel s administrátorem knězem. A pouze kněz mohl mluvit. A ovečky mu slepě věřili, že říká pravdu, i když jim lhal. Přeci zástupce Boha na zemi nesmí lhát, přišel by do Pekla. Za mých mladých let byla internetem hospoda. Řešilo se tam vše. Život, řemeslníci, kšefty,… . . A každý mohl říkat, co chtěl. Mohl jsi poslouchat nebo ne. A byla tam pravda i lež. Dnes je silnicí komunikace internet. Každý může říkat, co chce. Můžete číst nebo ne. Můžete poslouchat nebo ne. Je tam pravda i lež.
Ovšem všichni jste mimo. Existuje pouze skutečnost, to co se stalo. A pokud je to historicky doložitelné. Nebo to, co se děje právě teď. Pokud se tedy budeme snažit něco označit za pravdu, tak jsou to pouze historicky doložitelné události. Jen to, co se stalo, je pravda. Vše ostatní je lež.
To, co vidím, je můj úhel pohledu. To, co říkám, je můj názor. Který já můžu prohlásit za pravdu a přesvědčit o tom ostatní, i když je to lež. Je to jak u soudu: Experti zhodnotí suchá data. Žalobce je květnatě vyloží do nějakého obrazu obviněného, aby byl odsouzen. Obhájce je zase květnatě vyloží do jiného obrazu obviněného, jen aby byl osvobozen. Kdo z nich lhal? Kdo říkal pravdu? Oba lhali.
Doba, kdy byli nositeli pravdy pouze kněží, je pryč. Člověk si tehdy nemohl vybírat. Dnes je mnoho povolaných a málo vyvolených. Každý může mluvit. A je pak na každém člověku, jak se rozhodne. Koho bude poslouchat. Koho ne. Tomu se říká svobodná volba. A svobodnou volbu nám přeci dal Bůh. Když se zamyslím nad příběhem Adama a Evy a pověstného plodu ze stromu poznání, tak o co ve skutečnosti šlo. Šlo právě o to volbu, sám se svobodně rozhodnout, udělat to a nést následky, ty dobré i ty špatné. Adam zůstal poslušný, Eva se rozhodla a udělala to. Projevila svobodnou vůli.
Každý člověk má sebevědomí. Sebevědomí je projev ega. Někdo ho má velké, někdo malé. Každý ho ukazuje všem. Člověk s velkým egem, může žít v ústraní a člověk s malým egem může být neustále středem pozornosti. Každý jsme samostatná bytost. Jedinačná. Nezopakovatelná. Osobnost. A lidstvo je souhrnem těchto osobností. A musí se spolu naučit žít. Jenže to učení se není jen cestou míru, he to i cestou války. Rub a líc. Dobro nemůže existovat bez zla. Jak bychom se rozhodovali, co je dobré. A Bůh je dobro i zlo. ON přeci vše stvořil. Když tedy stvořil dobro, musel stvořit i zlo, aby se lidé sami na sobě učili. Příklad: Po pádu Zdi jsem si říkal, že teď se mocnosti spolu spojí a spolu začnou budovat vesmírné stanice, rakety, abychom se mohli vydat do Vesmíru. A co je dnes? Mocnosti se pořád snaží zničit toho druhého a ve Vesmíru si každý hraje na vlastním písečku. I když používají materiály a technologie od těch druhých. Tomu říkám sranda.
Pokud by nemohli mluvit všichni, jak bychom mohli projevit svou svobodnou vůli a sami se rozhodnout. Dopadne to s lidmi jako s církví ve středověku. Nebo jako s lidmi za komunismu. Jediná pravda a pokud se protivíš, budeš potrestán.
Sami se rozhodujeme, sami konáme, sami neseme následky. Ty dobré i ty zlé. A nikdy bychom to neměli svádět na ty druhé. Za všechno můžou oni, když to dopadne špatně. A pokud to dopadne dobře? To je moje práce. To je zkrátka lidské ego. Jáství.
Křesťanství se z počátečního názoru, stalo pódiem. Mnoho lidí bylo církví zničeno či usmrceno. Může tedy církev klidně říci : Naše Cesta, naše Pravda je Vaší Cestou a Vaší pravdou? Pokud se vrátíte až na Počátek, tak řeknete : NE.
