Článek
Kompetenční žaloba pana prezidenta a nasledná diskuse plus válka mezi prezidentem a vládou, mne jednoznačně přesvědčila, že je třeba změnit ústavu a s tím i systém vládnutí. Nejsem odborník, ale i laik a tedy volič, když vidí tyto bitvy, tak ztrácí chuť vůbec chodit k volbám. Víme, že Ústava byla po roce 1989 šita horkou jehlou. Své tomu přidal i rozchod se Slove nskem. A bylo to období, které je také charakterizováno jako období, kdy Ústava byla trhacím kalendářem. Přišla přímá volba prezidenta bez odpovídající změny Ústavy. Proto jsem přesvědčen na základě kompetenční žaloby, že přišel čas na debatu o změně Ústavy a tím i o její změnu. V souvislosti s tím se opět objevuje otázka na systém vládnutí což je spojitá nádoba s volbami. Lépe řečeno s frekvencí voleb, což je zase spojitá nádoba s účastí voličů.
Jak může nějaká vláda skutečně vládnout, když jsou každý rok volby? Máme komunální, krajské, parlamentní, senátní, prezidentské, eurovolby. Šestery volby z nichž se některé překrývají a jsou tak časté, že jsou lidé znechuceni. Proto i volbám nejdou. To také znamená vzhledem i nízké účasti růst populustických či extremistických stran. Vzhledem k nízké účasti těch obyčejných voličů jsou voliči těchto stran věrní a chodí, což znamená ve výsledku vysoký procentní zisk.
Jsem přesvědčen, že již v okamžiku rozdělení republiky se vládnoucí systém měl změnit a to zrušením senátu. Senát jako pojistka demokracie neobstojí. Senát měl opodstatnění v systému dvou států Čechy a Slovensko. V systému jednoho státu postrádá smysl. Navíc si musíme uvědomit velikost republiky a počet obyvatel. To již senát uplně postrádá smysl a měl být zrušen tehdy a nebo teď.
Další velkou událostí byla veřejná volba prezidenta. Lid to uvítal, politické strany již méně. Je fakt, že pan Klaus a pan Zeman byli ještě zvoleni na základě politických stran, protože neměli pořádného konkurenta a nebo byli zdiskreditováni jako pan Schwarzenberg. Jejich éra však skončila a je třeba hledat vhodného kandidáta a lidé nyní budou volit kandidáta mimo tyto politické strany. Pan Petr Pavel je toho důkazem. Proto se ho pan Babiš bojí, protože chce a skutečně je prezidentem všech a ne jen vládnoucích stran. Bohužel při změně volby prezidenta nedošlo ke změně Ústavy, aby tomu odpovídala. Proto se nelze divit kompetenční žalobě.
A teď tedy zpět k systému vládnutí. A ke změně Ústavy. Vzhledem k přímé volbě prezidenta by změna Ústavy měla být samozřejmostí. A s tím i vymezení pravomocí, povinností jak prezidenta tak vlády. Senát by měl být zrušen, podle mně opravdu pro náš stát postrádá smysl. Parlament by měl mít lichý počet členů, aby se zabránilo patové situaci. A co je hlavní, měla by se změnit funkční období, aby každý rok nebyly volby a aby každá vláda měla skutečně čas vládnout. Samozřejmě si nedělám iluze, nikdy nevíte, kdo vyhraje a kdo bude vládnout. Ale delší časové období pro vládu třeba na 5 let, by bylo rozhodně lepší. Každá vláda totiž v prvním období své vlády dojíždí na vládu předchozí. A hned musí myslet na další volby. Jak tedy může skutečně vládnout, když na to nemá čas?
Je třeba změnit Ústavu. O tom by politici měli začít mluvit. Kompetenční žaloba pana Prezidenta k tomu dává jasný důvod. Nebyli by označováni za někoho, kdo chce zbourat fungující systém ve svůj prospěch.
Taky by se dalo uvažovat o systému volebních koalic a přecházení během funkčního období do jiné strany. Politické strany by mohly do voleb postavit pouze kandidátku ze svých členů nebo nezávislých. Pokud postaví člena jiné politické strany, automaticky je to koalice. Během funkčního období musí zvolený člen zůstat v politickém uskupení, za které byl zvolen. Pokud přestoupí do jiné politické strany, musí se vzdát mandátu a je nominován náhradník z této politické strany. Tady by se projevilo i to, že by se skutečně poznalo, zda hlasuje stranicky nebo sám za sebe. Možná se to zdá být drastické, nedemokratické. Jenže skutečná demokracie nikdy nebyla, není a nebude. Ten, kdo vládne, vládne vždy v první řadě sám pro sebe a pro své přátele, jak nám dokazuje nejenom současná vláda, ske i ty minulé.
Česká republika potřebuje změnu Ústavy a systém vládnutí. Bez toho se nepohneme vpřed. Bohužel politici jako vždy budou pouze křičet, svolávat manifestace, ale skutek utek. Vždy se z toho nějak vymluví. Křičíme, voláme po změně, kterou ve skutečnosti nechceme. Stávající systém nám totiž plně vyhovuje.
Bůh buď milostiv naší republice.
