Článek
Řečník má vyčerpat téma, ne posluchače. Totéž platí i o článcích. Ovšem chápu, že napsat někdy na téma krátký článek je problém. Na druhou stranu ani sebedelší článek nemůže téma vyčerpat. Proto se ve svých článcích mnohdy opakuji. Snažím se psát krátce. A když čtu dlouhé články, přeletím je a snažím se vzít si to podstatné.
Kdo jsem? Jmenuji se Petr. Píši pod Ondra3030 z reálných důvodů. V minulosti jsem psal pod svým skutečným jménem, což mi následně uškodilo jak v osobním životě, tak i v pracovním. A do důchodu mám ještě hodně daleko. V dětství jsem chtěl být knězem, ale z kostela jsem odešel, protože jsem začal vidět problémy církve. Věnoval jsem se následně okrajově jiným náboženstvím, nikdy jsem se však nestal jejich členem. 30 let jsem strávil v alkoholovém oparu, ale životem jsem z materiálního hlediska v pohodě proplouval. Chyběla mi však Duše. Po dvou sebevraždách jsem vystřízlivěl v léčebně. A tam za mnou přišel Boží posel, Anděl a sdělil mi, že Bůh na mne nezapomněl. A po několika dnech ke mně promluvil sám Stvořitel. A já jsem následně prošel něčím, čemu se odborně říká psychospirituální krize. Byl to tvrdý mentální souboj až jsem jednoho dne řekl: Ano, věřím, že jsi Bůh. A já jsem v ten okamžik cítil, jak mi prasklo mé srdce ztvrdlé na kámen a já jsem se mohl tak volně a svobodně nadechnout. To byl tak neskutečný pocit. Pořád si kladu otázku, zda ke mně opravdu mluvil Bůh, nebo to byl jen výmysl mého mozku. Ovšem věta : Ano, věřím, že jsi Bůh, mne osvobodila. Je mi jedno, zda ve skutečnosti existuje nebo ne. Pro mne JE. A Boha chápu skrze větu: Skrze Něho a v Něm jest všechno stvořeno. Což je pro věřícího Bůh, pro nevěřícího Vesmír. Je to jedno a to samé.
Co platí? Někdo to musí říct nebo Mlč, pokud nejsi přesvědčený o tom, že tvá slova jsou moudřejší než ticho.
Ke sporu Šimon Magus versus Zdeněk Dominik Uher. Články versus reakce. Když někdo napíše článek, měl by počítat s reakcí jak kladnou, tak zápornou. A že někdo opakovaně reaguje na každý článek, je normální. To není stalking. I kritické myšlení zaměřené pouze na kritiku, musí počítat s hlasem na obranu.
Pan Šimon Magus se nyní na své uvodní stránce ohradil vůči Zdeňku Dominikovi Uhrovi. Nevíme, kdo Šimon Magus ve skutečnosti je, jak sám píše: Jsem Šimon Magus. Vše, co si o mně myslíte, brzo přehodnotíte. Tak jsem zvědav. Jeho články jsou zajímavé, s odkazy na zdroje, ale hodně dlouhé. Takže mne to již nebaví číst kompletně, jen to přeletím. Někdy reaguji, někdy ne. Protože mám svůj názor a musel bych se pořád opakovat. Spíš mně vadí, že se jedná pouze o nějaké hodnocení minulosti na základě nějakých myšlenek, bez přítomnosti a bez vize budoucnosti. Ale beru jeho snahu o kritické myšlení, které se, bohužel, pouze věnuje útrapám, nikoliv radosti. Život je radost i bolest. Nejde to oddělit.
Zdeněk Dominik Uher. Víme, o koho jde. Neskrývá se, něčím si v životě prošel. Radostí i bolestí. Přečtěte si na stránkách Bůh ví proč. Je členem římskokatolické církve, tudíž se nedivím, že reaguje. I když až v poslední době. Zřejmě o článcích Šimona Maguse nevěděl, jinak by určitě reagoval dříve. Beru, že se neskrývá za pseudonym. Chápu jeho reakce, protože je poslušen vidění a chápání Boha dle římskokatolické církve. A máme křesťanskou minulost i přítomnost. A kde jsem tady Já? Sám nevím. Někdy se mi otevírá nůž v kapse, někdy jsem v pohodě. Markus Aurelis : To, co vidím, je můj úhel pohledu. To, co říkám, je můj názor. Pouze má pravda. A neměl bych přesvědčovat ostatní, že můj názor, má pravda je ta jediná správná. Hlavní rozdíl mezi námi třemi je: Šimon Magus je tajemný, neznáme jeho víru. Snaží se o kritické hodnocení. Zdeněk Dominik Uher je věřící v rámci římskokatolické církve, proto ji v podstatě je povinen bránit. A já? Mám autentický spirituální prožitek. A ten mne posunul hodně daleko. Viděl jsem některé své minulé životy. Vím, že se ještě několikrát narodím. Stejná Duše, nové tělo. Dům Otce mého má mnoho pokojů. Ale i domů. Je křesťanský dům s mnoha pokoji. Je islámský dům s mnoha pokoji. Je budhistický dům s mnoha pokoji. Je ateistický dům s mnoha pokoji. Mnozí věřící poslušni své víře a svému náboženství zůstávají v jednom domě. Jsou to svobodní vězni. Já, i když jsem vychován v křesťanství, můžu zcela bez zábran procházet nejenom pokoji v jednom domě, ale bez problémů můžu vejít i do jiného domu. A jsem tam doma. Nevyženou mne. V psychiatrickém pojetí se mému stavu říká stav rozšířeného vědomí. V náboženském pojetí se tomu říká stav pozorovatele.
Vesmír funguje na jednoduchém principu. Co se děje v malém, děje se i ve velkém. Je to jako mraveniště. Když se díváte z blízka, vidíte pevný řád. Když se podívate z dálky, vidíte chaos. A stejně tak já. V první chvíli mne ovládne ego. A vidím jen sám sebe. V zápětí se ocitnu na Měsíci a vidím ten chaos, který má pevný vnitřní řád. Všechno má svůj vývoj. Vše se jednou narodí, žije a zemře. Tomu se nikdo a nic nevyhne. Ani náboženství.
Někdy je pro mne těžké psát, vyjadřovat se k něčemu konkrétnímu. To je vždy ten první impuls. Pak poodstoupím a vidím, že je vlastně vše v pořádku. Dokud lidé žili osamoceně, měl každý své vidění Boha. Pak začali žít v kmenech a museli se sjednotit i v otázce náboženství. To se opakovalo, když lidé začali žít ve městech, vznikala království. A pak větší územní celky. Každé náboženství se nejdříve šíří vírou a pak mečem. Nikdo nechce opustit staré tradice a zvyky. A dnes? Svět se globalizuje. Ekonomicky. Lidsky. Co dříve trvalo několik let, dnes trvá několik hodin, několik dnů. Přichází nová doba, nový člověk. A staré zvyky, staré tradice se pro nového člověka stávají přítěží. Chce něco nového, i když to v sobě vždy bude mít něco starého. Jednoho Boha. Jen bude jiná duchovnost. Jiná náboženská praxe. Nemám strach o lidskou víru v Boha, v něco nepochopitelného a neuchopitelného. Jen se změní tradice. Každá tradice je jednou nová. A každá tradice jednou zmizí. Nemůže platit: Dědictví otců zachovej nám, pane. To bychom se pořád živili lovem a sběračstvím.
Všechna současná náboženství jsou na ústupu, i když se nám to nezdá nebo tomu nevěříme. Změny se nedějí z okamžiku na okamžik. Vše má svůj vývoj. Vesmíru je to jedno. Žije si ve svém vlastním režimu. I když bláhový a egem ovládaný člověk si ve své pýše myslí, že dokáže Vesmír změnit a ovládnout. Jak můžeme ovládnout Vesmír, když nejsme schopni ovládat sami sebe?
Každé náboženství mluví o Boží lásce. Problém je v tom, že její realizaci nejsme schopni. Ovládá nás ego. A ego chce dobro jen samo pro sebe. Ne pro všechny. Proto žije člověk láskou závislou. Miluji tě protože… . Kdybys mne miloval, uděláš to… .
Sri Chinmoy: Nebude mír ve světě, dokud nebudeme mít mír sami v sobě.
Zbyněk Bobr Horák, Argema stará
Jako dítě byl jsem chován, k pořádku jak káže řád. Řád, který je ve mně schován a mám všechny lidi rád. Zda je správný ještě nevím, to se léty poznává. Plno rádců, slov a smetí, jen ten řád tu věčně stál. Řád, řád je zákon. Kdo ho zná, ten vládne nám. Řád, řád a předklon, sehnout záda před ním mám. Kdo ho vlastně sestavil, kdo ho pravdou nazývá. Že by se nám představil, do očí se podívá a řekne: Řád je zákon
No a to snad stačí.
