Článek
Sen. Co je to sen? Slovy klasika by se dalo říci:Muška jenom zlatá.Sociálni sítě, knižní trh je plný knih o snech, o lucidním snění. Je třeba říci, co člověk to jiný příběh, jiná zkušenost.Každý člověk má sny. Někdo si je nepamatuje, někdo ano, někdo si je díky lucidnímu snění dokáže vědomě prožívat. Ale co to tedy je sen?
Sen je jeden z nekonečného počtu příběhů, které probíhají v našem nevědomí. Je to vlastně nekonečný počet multivesmírů s různými příběhy. Ani Šeherezáda by neměla tolik příběhů, kolik jich máme v našem nevědomí. A ve spánku jsou z našeho nevědomí importovány do našeho vědomí na základě psychologické situace ve které se v reálném světě nacházíme. Proto máme sny s běžnými příběhy, setkání s mrtvými, spirituální s anděly, výstražné s démony, věštecké, setkání s mimozemšťany a jiné.
Tohle píši na základě vlastní zkušenosti a vlastního poznání. Před 11 lety jsem se ocitnul v protialkoholní léčebně po 30 letech života v alkoholovém oparu. Před koncem tříměsíčního pobytu, kdy se mé tělo zbavilo alkoholu nejen v těle ale i alkoholového oparu v mé hlavě, jsem měl první snový prožitek, neboli lucidní sen a byl spirituální. To bylo to zajímavé, ten typ snu. Já řešil budoucnost po odchodu z léčebny, byl jsem rozvedený, bez rodiny, bez bydlení, bez práce. A místo snu s odpovědí na reálnou otázku: Co dál? , mne navštívil Anděl a přinesl mi pozdravy od Boha, že na mne nikdy nezapomněl, že byl vždy se mnou. Mám za sebou dvě sebevraždy neúspěšné a nikdy jsem neviděl žádný tunel, žádný hlas. A teď, když jsem vystřízlivěl a vyčistil se od alkoholu, přišel skrze posla ON. A já začal plakat. Slzy i stékaly po tváři. Bylo to nad ránem, všichni napokoji spali a já plakal. ON na mne nezapomněl, vždy byl se mnou. A vždy se mnou bude. Pak sen odešel a já znovu usnul. A ráno, když jsem se probudil, cítil jsem ve svém těle změnu. Jako bych byl nabitý nějakou energií. A změna byla i v mé hlavě. Doposud tam byl opar, mlha, chaos. A najednou jsem měl v hlavě čisto a prázdno. Mozek najednou fungoval jako dobře namazaný stroj, všechna kolečka do sebe zapadla a točila se bez jakéhokoliv zádrhelu. Neskutečný pocit.
A od té doby mám lucidní snění. Ne jednou za čas, za týden. Pokaždé, když usnu ocitám se v jiných světech, v jiných příbězích. Za těch 11 let je to kolem 4000 příběhů na různá témata. A z toho důvodu jsem se tímto fenoménem musel zabývat. Internet, knihy, sociální sítě. Proto platí, co člověk to názor. To, co píši, je na základě mého vlastního poznání. A tedy můj názor, se kterým můžete a nemusíte souhlasit.
Tento článek je na téma: Máme děj ve snu ovládat? Za mne : Ne.
Z počátku jsem sny jen prožíval, pak jsem se děj snažil ovládat, až jsem dospěl do stádia neovládání. Je to jednoduché. Sen, který se nám právě zdá, se nám zdá z nějakého důvodu a pokud děj začneme ovládat, jeho smysl se pro nás vytratí. Proto měli vládcové v minulosti své vykladače snů, protože sami nebyli schopni na smysl snu přijít. Problém je v tom, že se tím vystavovali svému ovládnutí jinými lidmi. Tito vykladači tyto sny většinou vykládali tak, aby se vládci zalíbili a zůstali v jeho přízni. Proto je třeba nechat děj snu volně probíhat, abychom o něm po probuzení mohli přemýšlet a hledat jeho význam pro mne samotného.
Ano, je krásné odrazit se od země a letět. Bez křídel,bez motoru, nahoru, dolů, zkrátí nám to cestu. Je krasné mít sex s krásnou dívkou, řídit bourák, letět vesmírem. Jenže vědomým ovládáním měníme příběh. A to je špatně. Ano, můžeme se setkat s démony, s lidmi, kteří nám chtějí ublížit, můžeme mít příběhy, které nás děsí, ale vždy je to o tom jediném: Najít po probuzení svůj výklad.
Možná se někomu nelíbil na začátku můj názor, že sny jsou naším zviditelněním jednoho z mnoha příběhů, které probíhají v našem nevědomí. Inu, je to můj názor, mé poznání, ke kterému jsem časem dospěl. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Lidstvo samo mluví o možnostech reálného multivesmíru. A já s tím souhlasím. Vždycky tady budou otázky typu: Co bylo před Velkým třeskem? Něco přece muselo být. Co je za hranicemi našeho Vesmíru? Něco tam přece musí být. Taky je tady otázka jiných Vesmírů na základě našich opačných rozhodnutí. Vemte si počet svých rozhodnutí v každém okamžiku, počet lidí, rozhodnutí zvířat, rozhodnutí rostlin a máte tady nekonečný počet Vesmírů. Proč by tedy tyto Multivesmíry nemohly ve své podstatě být i v našem těle, v mozku a tím i v našem vědomí, které je propojeno s naším nevědomím. A z našeho nevědomí naše vědomí čerpá a dodává nám informace. Informace nejsou pouze ty, které získáme učením po narození. Celé naše hmotné tělo je stvořeno z energie a jak víme, hmota má paměť a tedy i energie má paměť. Proto lze tvrdit, že po smrti našeho těla, se tělo stane energií a putuje světem vzduchem a opět se někdy stane hmotou. Tomu se říká znovuzrozování. Proto i teď má každý z nás v sobě původní energii Kosmu jako takového.
Ano, v počátcích jsem se děj snu snažil ovládat. Bohužel jsem pak měl problém s výkladem snu. Sen nepřichází jen tak. Je to poselství, na jehož význam bychom měli přijít a rozhodnout se, zda se jím budeme či nebudeme řídit. I každý obyčejný příběh v sobě může skrývat hluboké poselství.
A opravdu jsem přesvědčený, že tyto příběhy jsou děje, které probíhají v našem nevědomí neustále. Pak jsou distribuovány do našeho vědomí a zobrazeny v našem snu. A my se do tohoto příběhu jen dočasně připojíme a v okamžiku probuzení se odpojíme. Jinak mi to nedává smysl. I když vlastně, má naše existence vůbec nějaký smysl? O smyslu života se filosofuje od počátku Vesmíru. A uspokojivá odpověď nikde. Snad se to opravdu dozvíme až po smrti našeho hmotného těla a dostaneme odpověď na otázku: Existuje život po smrti? O znovuzrozování těla jsem se již zmínil. Ale co Duše? Pokud tedy existuje, co se s ní stane po smrti těla? Na to ještě nikdo neodpověděl. Prožitky stavu blízkého smrti totiž nejsou obrazem skutečnosti. Mrtví nemluví. A pokud promluví, nebyli mrtví. A mozek dokáže vytvářet neskutečné věci.
Co na závěr? Každý se rozhoduje sám za sebe. Sám se rozhoduji, sám konám, sám nesu následky. Ty dobré i ty špatné. A to samé platí i pro ovládání snů.
Když létat je tak krásné,
Vítr v zádech mít
A na svět z výšky
Se jen koukat a snít
(Argema)
