Článek
Přijde navštěvník kláštera za Opatem a zeptá se ho: Co je to spiritualita? Opat vezme dva klacíky, položí je přez sebe a řekne: Co vidíš? Host odpoví: Písmeno T. Opat se usměje a praví : Nic takového tu není. Jsou to jen dva klacíky položené přez sebe. Písmeno T je jen symbol ve tvé hlavě.
Stejně, jako je ve spiritualitě rozdíl v pojmech samota a osamocení, tak je i rozdíl mezi slovy duchovnost a duchovno. Samota je fyzické odejití ze skupiny, osamocení je vnitřní pocit, že nejsem součastí kolektivu. Geniálně je to ztvárněno v uvodních titulcích seriálu Simpsnovi. Líza hraje svou krásnou melodii v orchestru, který podle ní vrže. Je osamocena. Orchestr však hraje svou krásnou melodii a Líza jim ji kazí. Tak je Líza vyhnána. Odchazí do samoty.
Duchovno je součástí ega, vnějšího světa. Pravidla, rituály. Duchovnost je projevením se vnitřního vesmíru každého jedince.
Mám rád hudební skupiny Argema od jejich prvních počátků v 80 letech minulého století. Tak teď zkusím takovou kompilaci z jejich textů. Nevím, na co oni mysleli, když ty texty psali. Já mám svůj pohled.
Před kým dveře zavíráš, proč se stále schováváš, bojíš se prý nočních můr, kam to utíkáš? Neboj se jít kousek blíž, konečně snad uvidíš, je to jako v pohádkách, blízko už je věčný ráj. Zavři oči neváhej, jenom kousek srdce dej. Polož srdce na mou dlaň, teď už můžeš dívat se na sebe sám. Tentokrát jsem já na kolenou, zvedá mou hlavu zkrvavenou, jak jsem jen mohl zapomenou na Jeho zář? Říká: Vstaň, život jde dál ! Zrnka pravdy k sobě skládám, stanou se pestrou mozaikou, osud knih prý plamen změní, myšlenka v hlavě přežívá, co dříve zdálo se být věčné, na prach se rozpadá. Každý si svou cestu hledá sám, všední den teď světu otvírám. Plno rádců, slov a smetí, jen ten řád tu věčně stojí, Zda je správný ještě nevím, to se léty poznává. Řád, který je ve mně uschován a mám všechny lidi rád. Dívat se vstříc míru a štěstí, to je vše, co můžu si přát.
Pokud se týká pohledu na spirutualitu, tak ideální spojení textů. Ježíš řekl: pokud to, co máte v sobě, vyvoláte sami o sobě, pak vás to, co máte v sobě, zachrání. A mluví o osobní cestě každého jedince. Spiritualita je vlastní každému člověku. Každý chce žít v míru, jinak řečeno v lásce.
Pravá, osobní spiritualita, zvaná Duchovnost začíná osobním prožitkem. To, co prožiji já, neprožije nikdo jiný. Je jednoduché ho sdělit, ale posluchač ho stejně nepochopí. Nemá ten autentický prožitek. Když se vám to stane, cítíte se naprosto prázdný. Poušť. Osamocení i samota najednou. A pak přijde uragán. Úžas. Posvátná hrůza. Pocit nekonečné lásky ke všem a ke všemu. Vnější svět je stále stejný. Jen vy jste jiní. Najednou, i když je vám 50, tak se na svět díváte očima dítěte. To je ten stav, který Ježíš popisuje: Do království Božího musíte vstoupit jako děti. Slovy princezny Jasněnky : Našla jsem to, co jsem nikdy neztratila. Tomu se říká Duchovnost. Probuzení. Osvícení. Přijetí Ducha svatého. Již neříkáte Věřím. Už VÍTE.
Každé nově narozené dítě je Bohu nejblíž. Bezmezná láska, bezmezná radost ze všeho. Čistá duše.Jenže přejde pár měsíců a rodiče, okolí začne dítě vychovávat, Co je podle nich správné a co špatné. Na dítěti v podstatě provádějí terorismus. A dítě podlehne tomu tlaku. A místo radosti je tady pravidlo Postav dům, zasaď strom, zploď dítě. A tak se začne honit za těmi pozlátky vnějšího světa, ega. Je to nekonečná cesta s jednotlivými zastávkami. Sotva do jedné dojedeme, chvíli se radujeme a už směřujeme k další zastávce. Je to cesta, kterou mi vnutili. Je to život někoho jiného.
A kde jsem JÁ?
Pokračování příště. Už by to bylo moc dlouhé.
Děkuji
