Článek
Když jsme jako děti duševně znásilněni, jsme unifikováni na pravidla společnosti. A žijeme život společnosti, ve které žijeme. Každé vybočení je potrestáno.
Přejdou dny, měsíce, roky, desetiletí. A najednou na své cestě nevidíme žadnou zastávku. Užíváme si plodů našeho reálného života. Života těla. Ega. Jenže co dál? Stavět nemáme co. Děti vyrostly, odstěhovaly se, jsme v důchodu, do práce nemusíme. A svět se nám opět snaží pomoci. Mějte koníčky. Využijte opět svůj čas v realitě. Dělejte to, co jste doposud z různých důvodů dělat nemohli. I tak k nám však začne promlouvat Duše, vnitřní Vesmír. Zpočátku pomalu, tiše. A jejich hlas zesiluje. A začneme si klást otázky o smyslu existence, o naší životní cestě, o smrti, o životě po smrti. Nádherný film Jmenuji se Joe Black s Anthony Hopkinsem a Bradem Pittem. To je právě období, kdy nacházíme to, co jsme nikdy neztratili, jak řekla čarodějnice v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Nikdy jsme to neztratili, jen jsme to odsunuli. Ke každému člověku začne v Bohem zvolenou hodinu promlouvat Bůh, Vesmír. Vracíme se zpět ke spiritualitě. Hlava se nám čistí od hmoty a vracíme se vlastně do dětství. Do doby naprosté svobody duše. Jestli tomu hlasu říkáme Vesmír či Bůh je jedno. Obě spojuje pojem spiritualita. Spiritualita není jen věcí náboženství. Náboženství je jen podoba spirituality v dané společnosti. Proto se lidé ve stáří vrací i zpět k náboženství, které se jim snaží dát odpovědi. Ovšem když mne odpověď neuspokojí, jdu se zeptat jinde. A svět je dnes plný proroků i falešných proroků. Ale i ti někomu možná dají uspokojivou odpověď.
A tak se na sklonku života vrátíme na počátek. Stanou se z nás spirituálové. Proto máme problém mluvit se svými dětmi. Oni jsou teď na cestě ega. Raději trávíme čas s vnoučaty. Ještě nemají omezení ega. Jejich mysl je podobná naší. Nebo naše mysl je podobná jejich ?
Je třeba si uvědomit, že ne všichni budou mít spirituální prožitky Duše. Většina z nás bude mít pouze spirituální zážitky Těla. Ovšem to nemůže nikdy zabránit našemu duchovnímu prozření. Jen je škoda, že se to vždy děje až na sklonku naší existence. A věta: Kdybych to byl býval věděl..... , jen rezonuje naše poznání.
