Článek
Každá nová věc může být dobrá, pokud se jí nechopí egoistický člověk a nepromění ji v nástroj moci. Týká se to jak moci světské tak i moci náboženské. V samotném začátku je každé náboženství dobré, pokud se neprohlásí za jediné správné. Pak se z nebe stává peklo a člověk do něj rád leze. A pak se bojí vystoupit, aby ho komunita neukamenovala. Vidíme to v celé americké filmové produkci, pokud odpovídá skutečnosti. Sice nám ukazuje náboženskou svobodu, ale hlavní hrdina vždy musí chodit do kostela a do komunity. Tomu neřikám naboženská svoboda. Ani lidská či společenská.
Takže jak se nám vyvíjela náboženství. Jednoduše a logicky. Samozřejmě také v závislosti na regionu.
Nejdřív žili lidé v kmenech a každý kmen měl své náboženství a svá pravidla. Dodržuj je a je to v pořádku. Ne? Odejdi.
Pak se lidé začali usazovat a vznikaly města, městské státy. A náboženství se musela sjednotit. A tak vznikala nová jednotná náboženství. A proč v Mezoamerice při náboženských obřadech zabíjeli tolik lidí? Není v tom žádné náboženství. Když máte omezené zdroje potravy, musíte zabíjet. A nejdřív obyvatele dobytých států, pak i vlastní. Ale vždyť to dělalali a dělají všichni dobyvatelé nejen v minulosti, ale i dnes Gingischán, Timur, Hitler, Stalin. Dělo se to a bude se dít.
A pak pak přišla další náboženství- budhismus, křesťanství, islám. A opět se vše opakuje - zakladatel s dobrou myšlenkou, převzetí myšlenky mocipány a dobrá myšlenka se stala peklem. Mocipáni zjistili, že šíření dobré myšlenky mečem, je rychlejší než přesvědčování.
Judaismus a stát. Izrael se vymlouvá na staletí trvající nenávist a utlačování židů, takže s výmluvou že jim tu zemi dal Bůh, což se tvrdí pouze v Bibli, si vzali zpět svou zemi. Jenže v tom případě by to mohl udělat každý národ. A každý národ má právo na svou zemi. V tom případě měli Slováci právo na svůj stát a odešli. No a v tom případě se Moravané také můžou začít znovu hlásit o svůj stát na základě Velké Moravy. Jednoduchá logika.
Křesťanství a sjednocená Evropa. V okamžiku prohlášení křesťanství za jediné povolené začal raketový vzestup. Na druhou stranu se církev stala samostatnou organizací, dá se říci nadnárodní, ale na jejím základě vznikly velké evropské státy. A díky ní se Evropa sjedotila pod jedním Bohem a jedním náboženstvím.
Islám a nesjednocení Arabové. Ano, k Mohamedovi mohl mluvit Anděl, jenže pak opět pro sjednocení pod jedním Bohem použil meč. A to jediné potřeboval, aby se beduinské kmeny nábožensky sjednotili v boji proti evropanům. Problém je v tom, že sice objevil jednoho Boha, ale nesjednotil kmeny pod jeden stát. I když tam vznikly státy, tak jsou založeny na kmenovém základě. Dal jim Korán, ale každý kmen si ho může vyložit po svém. Neexistuje centrální náboženská organizace, která by toto náboženství řídila.
A ocitáme se v dnešní době. Před lety padla Berlínská zeď a svět začal svou novou dobu, dobu globalizace. Máme tady sociální sítě, rychlá letadla, lidé se virtuálně i fyzicky rychle přemísťují po celé planetě. A na to současná náboženství nejsou připravena. Lépe řečeno cítí, že v tomto světě neumí žít.
Co znamená tento globální svět pro nového člověka? Je to jednoduché- je to komunikace s lidmi z celého světa bez rozdílu barvy pleti,národnosti, vyznání, povolání, aj. Jak by tedy současná náboženství, která za sebou mají tisíce let nenávisti a násilí, jak by v takové době mohla spolu fungovat. Vždyť to nejde. Pořád se totiž budou prohlašovat za jediná správná a pouzeony jsou Bohem vyvolené náboženství a cesta k Bohu. Ano, staré struktury v tom budou žít, jenže jsou tady noví globální lidé, nové generace.
Lidé vždy budou žít s nějakou vírou a to znamená náboženství. A jestliže je stará náboženství rozdělují a je tady hlad po novém, je to již jen krůček ke vzniku nového světového náboženství. Jen musí přijít ten správný člověk v tu pravou chvíli, jako Budha, Ježíš či Mohamed.
Náboženství můžeme popsat jako Boha-půdu z něhož vyrůstá Duch svatý- víra a jednotlivá náboženství jako větve. Některé větve uschly, některé žijí, ale již jsou tam zárodky nových náboženství. Pokud se lidé dnes obracejí ke starým náboženstvím, je to jen obraz duchovní prázdnoty, kterou jim současná náboženství nabízejí. Místo sjednocování lidí v minulosti, jsou dnes něčím, co se stále snaží lidi rozdělovat. Jenže globální člověk znovu hledá sjednocení a tomu může odpovídat pouze nové náboženství.
