Článek
Navazuji na své články o lucidním snění a spànkové paralýze. Jsou to spijité nadoby. Dnes napíši některé své sny a prožitky tělesné s tím spojené, aby si vědci uvědomily, že sen, snovy prožitek , uvědomnění si svého těla ve snu je spojene s mým tělem.
Deset let màm živé sny. Pokaždé, když usnu, jsem v jiné realitě. Deset let. 4000 snú. 4000 příběhú. Neopakují se. Vždy jsou jiné. Už vím, jak vznikly pohádky Tisíce a jedné noci.
Sen. Mám napsat lehky nebo těžkÿ? Napïšu sen, ktery je spojený se spánkovou paralýzou.Tady poznàte, že čl9věk,,ktery zemře ve spánku, zemře ve spànku na základě příběhu ve snu. Ve snu, kterÿ v tu chvíli prožívà. A on sám se rozhodne, že zemře. Zemře ve snu, zemře v realitě.
Doufám, že mé poznatky nikdo nezneužije na sve obohacení.
Já chci zemřít. Teď mluvím sám za sebe. Všichni zemřeme. Jaký sen použít? Za sebe řeknu : Chci odejít. Bohužel ten nahoře mi pořád tvrdi, že ještě ne. Nechce mně. Je divné, že mně nechce ani ten dole. I když se mu hlasím dobrovolně. Nikdo mne mne nechce. Proč? Ani Nebe ani Peklo.Proč? Proč jsem pořád tady.
A tak jse tady, teď a tady a píšu tenhle člànek.
Sen a paralýza.
Jsem v těle někoho. Dívám se zkrz realitu. Vidím sám sebe jak ležím na zemi. A vidím, že v mém těle je ješté někdo. Vidím ho. Je to Dàbel. Hlava rohatá, nohy s kopytem. Natàhne ke mne ruce. Spím a při tom jsem vědoucí. Jeho ruce se dotkly mého srdce. Sevřely ho a smál se. Jsem jeho. Patřím mu.
V mém reálnem těle si uvědomuji to zlo. Jsem napůl mezi snem a realitou. On se mne dotýkà, ve snu. Jenže já v realitě jsem v křeči. Nemůžu se pohnout. Ruce v křeči. Nohy v křeči. Obličej v k řeči. Nemůžu se pohnout.
Jsem v křeči. Snažím se pohnout aspoň nějakým svalem. Bůh řekl, že ještě nezemřu. Pohnu jedním svalem, druhým, třetím… .
Proč tady ještě jsem? Mluvil se mnou Bůh, že tu mám ještě něco vykonat.
Ale Co mám vykonat?
Chvi zemřít. Ptàte se Proč?
Už jse zažil hodně ve svém reálném životé. A zbÿvá odpověď na posledni otàzku : Existuje život Ducha po smrti Těla?
Musím zemřít. Mrtvÿ nemluví. Ale mají odpvědi.
Snad ještě někdy příšté.....
