Článek
Mám rád turistiku. Pěší. Při pěší turistice si můžu jít kam chci. Nepotřebuji nikoho a nic. Při vyšším stupni turistiky, což je jízda na kole, jsem omezen. Již si musím dávat pozor na cestu. Na kvalitu cesty. Cyklostezka. Jen ti nejodvážnější sjedou z asfaltu na lesní pěšinu. A to samé platí o cestě autem či letem letadlem. Cesta nás již nenutí k pozornosti na cestu samou. Jen slepě jdeme a čekáme, že tam nebude žádný bludný kořen. Jsme spokojeni. Po pravdě řečeno : Uspokojili jsme tělo a duše nás nezajímá. V podstatě se opět jedná o Boží připomenutí Cesty Ducha před cestou Těla. A o tomhle je Živý Ježíš.
Ušel jsem včera cca 60 km. Byl jsem navštívit umírající maminku. Navštívil jsem svou ex manželku. Děti. Viděl jejich cestu. S něčím jsem spokojený. S něčím ne. Ovšem můžu si o tom pohovořit, ale je to jejich volba. Víte, jsem vůbec rád, že se se mnou baví. A že s nimi můžu věci probírat. Sám se rozhoduji. Sám konám. Sám nesu následky. Nikdy bych neměl nic svádět na ty druhé.
A když jsem tak šel lesem a myšlenky v mé hlavě vířily a hledaly svou cestu, svou jednotu, tak jsem pořád viděl větu : Cesta je štěstí, ne cíl. Tuto větu mám již dlouho zpracovanou. Život je cesta s mnoha zastávkami. Dojedeme do jedné, chvíli se zdržíme a opět jsme na cestě na novou zastávku. Za novým cílem. Za novým smyslem života.
A pak jsem opět uviděl tu svou pyramidu. Vždyť takhle to mají všichni lidé . Cesta. Zastávka. Cesta. Zastávka. Radost. Smutek.
Ovšem, co se děje na křižovatce? Vždyť o tom to je? Křižovatka. Na křižovatce najednou zjistíme, realitu. Skutečnost. Ať se na křižovatce otočíme kamkoliv, tak cesta je tam vždy. Boží prozřetelnost. Či Vesmír. Je to jedno a to samé.
JÁ SI CESTU NEVOLÍM. CESTA SI VOLÍ MNĚ. CESTA JE TU VŽDY. A SVOBODNÁ VOLBA CESTY JE MÁ SVOBODA.
A tak jsem si včera volil při túře svou cestu. Ušel jsem podle internetových map více či méně. Vždyť je to jedno. Cesta by nám měla přinášet radost. Ano radost. I když to někdy nedopadne jak jsme chtěli.
KAŽDÝ OKAMŽIK JE KŘIŽOVATKA aneb Štěstí? Neštěstí ? Kdo ví?
Chudý rolník pracuje na poli. Jediný majetek je jeho kůň. Kůň se však zplaší a uteče. Sousedé mu vyjadřují svou účast. Štěstí? Neštěstí? Kdo ví? Po týdnu se kůň vrátí a přivede sebou stádo divokých koní. A nyní mu sousedé blahopřejí. A co on? Štěstí? Neštěstí? Kdo ví? Jeho syn se snažil divoké koně zkrotit. Spadl a zlámal si kosti v těle. Opět s ním všichni soucítili. Že je to hrozné neštěstí. On se na ně podíval, usmál se a řekl: ŠTĚSTÍ? NEŠTĚSTÍ?
KDO VÍ ?
