Článek
Ráno se probouzím do dne, který si člověk ve Středomoří bez slunce už ani neumí představit. Obléknu se a jdu se nasnídat do snídaňového bufetu, který je tu připraven jen pro hotelové hosty. Resort, v němž bydlím, je zapíchnut do svahu nad mořem a vypadá trochu jako brutalistické hotely reálného socialismu. Je tu všechno: od tenisových kurtů, přes vnitřní i vnější bazén, posilovnu až po obchod. Málokdo by ale řekl, že v tomto hotelu jsou i učebny. Každoročně se v nich totiž učí angličtinu stovky studentů z celého světa.
Malta je pro zlepšování se ve světovém jazyce číslo jedna jako stvořená. Student tu má klid na výuku, nehrozí mu, že by mu zmokly učebnice, protože tu skoro neprší. Ostrov proto každoročně láká davy studujících, aby se zlepšily v angličtině. A já jsem byl jejich součástí.
Privátní hodiny
Po snídani si rychle skočím na pokoj vyčistit zuby a mohu vyrazit na první hodinu. Spolu s mojí maminkou jsme si zaplatili intenzivní kurz angličtiny což odpovídá 30 hodinám týdně. Jedna hodina trvá 60 min a mezi hodinami je vždy čtvrthodinová pauza.
Každému studentovi je přidělena skupina, v níž stráví celý svůj pobyt. Třídy se dělí podle jazykových úrovní, například já jsem byl ve skupině B2. Do tříd se vejde na 20 žáků, já jsem se ale učil sám. Je květen a studentů, kteří se sem jedou samostatně učit anglicky, je málo. Proto může nastat i situace, kdy má student prakticky soukromé hodiny. Největší nápor pak školu čeká hlavně v letních měsících, kdy ve škole studuje až na 300 studentů. Spolu s počtem studentů pak stoupají i teploty, které tu během prázdnin mohou vyšplhat až ke čtyřicítce.
Moje samota v učebně mi naopak umožňuje věnovat se věcem, které mi v jazyce dělají největší problém. Během ranních hodin se proto věnujeme hlavně psaní a gramatice. Dopíšu poslední řádek writing task a přesouvám se do vedlejší učebny. Tam už visí velký plakát s nápisem „50 for Fluency“. Každý student si tam zapisuje fráze a slovíčka, kterými si během týdne studenti obohatili svou slovní zásobu. Za chvíli do třídy dorazí učitelka a začneme se šibenicí. Díky ní rozklíčuji nějaký nový idiom a jde se na gramatiku. Škola využívá učebnici od časopisu National Geographics, která je opět přiřazena různým jazykovým levelům.
Dnes probíráme s mou učitelkou přidáváním důrazu do věty. Velmi srozumitelně mi vysvětluje různé způsoby užití, následuje krátké procvičení. Je pátek, což znamená den psaní testu. Písemka obsahuje všechny různé aspekty jazyka, které jsme stihli za týden probrat. Kromě části se slovíčky a gramatikou se píše i krátký sloh. Během toho, co usilovně přemýšlím nad testovými úlohami, mi moje lektorka vyplňuje stránku v tzv. Personal notebook. Slouží vám pro zápis nových slovíček, pro poznámky, ale hlavně jako zdroj zpětné vazby od vašich učitelů.
Není to jen o učení
Výsledky testu mám skoro bezprostředně po dopsání testu a ještě se rychle stihneme podívat na základní chyby. Sbalím si věci a odeberu se na oběd. Obědy jsou opět formou bufetu, tedy „jez, dokud nepraskneš“. Odpoledne si pro mě a moje další čtyři kamarády škola připravila program. Nabídka aktivit je každý den velmi pestrá: člověk může navštívit hlavní město Vallettu, vykoupat se v moři nebo obdivovat ryby v národním akváriu.
Spolu s našimi „hlídačkami“, což jsou místní brigádnice, se vydáváme do aquaparku na pobřeží. První šok přichází ve chvíli, kdy jsem po prvním šplouchnutí do vody zjistil, že voda je slaná. Mořskou vodu tu chlorují a napouští s ní i bazény. Na Maltě nejsou žádné řeky, a tak se odjakživa místní museli spoléhat jen na déšť. Dnes ale Malťané s nedostatkem životodárné tekutiny bojují tak, že použijí to, čeho mají okolo sebe opravdu dost: mořskou vodu. Na ostrově jsou tři odsolovací střediska, díky jejichž pomoci ostrovní národ nemusí čekat na každý mráček.
Dostatečně vycachtaní a s řádně protáhlými dutinami se vracíme zpět do resortu. Na aktivity nás vždy dováží minibus, který představuje vedle taxíků a aut nejspolehlivější dopravu na ostrově. Hromadná doprava tu jezdí sice často, ale pozdě. Mnohdy se stane, že vám autobus ni nezastaví nebo že během cesty změní své číslo. Takhle to tu probíhá se vším. Lidé tu neznají pojmy jako „dochvilnost“, „časový tlak“ nebo vůbec slovo „včas“. Žijí si svůj život a neberou ohledy na čas. Ten je pro ně až moc velkou zátěží. Tento způsob života byl pro Středoevropana, který je zvyklý na to, že mu autobusy jezdí podle jízdního řádu, docela velkým kulturním šokem. Pobyt ze mě ale na chvíli veškerou kontinentální hektičnost smyl a na chvíli jsem se nechal unášet na vlnách bezstarostnosti. Což pro mě bylo velmi osvobozující.
Malta jako nejlepší učebna
Jestli se chcete zlepšit v angličtině, rozhodně leťte na Maltu. Můžete totiž utratit stejné peníze za kurz v Británii nebo v USA, ale Malta je malebná. Vaše studium bude takříkajíc na pohodu, protože se nakazíte zdejším jižanským přístupem k životu. Malta je prostě „must-see“.
