Článek
Každé ráno jsme se probudili zhruba v sedm hodin, najedli se a připravili si batůžek na celý den. Proč na celý den? Většinou jsme měli rozchod do pěti hodin odpoledne, abychom toho co nejvíce zažili. Pak jsme se minimálně ve dvojicích, nebo malých skupinkách začali rozcházet.
Skupinka pak odcházela na připravené programy v sektoru, který byl přidělen. Například v sektoru C jste si mohli zaběhat orienťák, vyzkoušet taekwondo nebo si něco vyrobit s 3D perem. V béčku byla tichá diskotéka, vodní skluzavky, vyrábění z kůže a v áčku jste se mohli projet na kole a naučit se na nich pár triků.
Kdo se nechtěl zúčastnit programů, mohl den strávit u expostanů a food housů. Expostan, bylo místo, kde si každá země mohla představit svou kulturu a svůj styl skautování. Dominantou českého „expa“ byl kartonový strom, jenž byl rozdělen na čtyři části, podle ročních období a na každé viselo něco jiného, ale typického pro Česko a dané období roku. Ve stanu nechyběl ježek v kleci, podsadový stan, vesnické kroje a turistický rozcestník. Když byste popošli kousek dál od velkého prostranství s expo stany, našli jste zde stejně velké prostranství s mnoha stany. Zde některé země prodávaly svá tradiční jídla. Česká republika svůj stan neměla, protož nezbyly prostředky a byl by problém s přepravou v kontejnerech.
Do pěti jsme byli zpátky a začali jsme si chystat večeři z přinesených surovin. Když jsem dojedli, někteří měli ještě dostatek energie se vypravili na návštěvy do okolních tábořišť, anebo se vydali na párty. Většinou jsme ale byli unavení z celého dne, a chodili brzy spát.
Všechny tyto radovánky nám však skončily velmi záhy. Po úmorných vedrech se na korejský poloostrov začal přibližovat tajfun Khanun a celé jamboree se ze Saemangeumu muselo autobusy evakuovat do Soulu, kde všichni přečkali ve zdraví až do závěrečné ceremonie. Českému vedení kontingentu se podařilo zajistit jedno ubytování pro všechny z Česka v Korejské vojenské akademii. Celou dobu pobytu na nás všichni byli velmi milí, zdravili nás, obdarovávali a omlouvali se za všechny problémy spojené s organizací jamboree. Někdy to bylo až legrační, protože vždy, když jsme přišli na program, tak na nás čekala jásající „uvítací četa“ vyzbrojená nápisy v češtině.
Korejské armádě a soulské městské části Nowonu se organizace programu velmi povedla. Pět dní jsme zde byli evakuováni a za tu dobu jsme stihli si zastřílet z luku, řídit dron, zhlédnout divadelní představení, prolézt si lanový park a někteří si potřásli rukou s korejskou ministryní. Veškeré pohostinství skončilo po závěrečném ceremoniálu, který byl vlastně jedním velkým K-pop koncertem. Přednášely se zde sice proslovy (dokonce i od premiéra Jižní Koreje) a předávala se vlajka Světové organizace skautského hnutí, ale zlatý hřeb večera byl K-pop koncert se známými i neznámými tvářemi.
