Článek
Česká říční plavba pomalu mizí. Několik nákladních lodí, které ještě potkáváme na Labi a Vltavě, jsou poslední Mohykáni světa, který míval promyšleně budovanou infrastrukturu, desítky firem a tisíce zaměstnanců. Nákladní doprava po českých řekách je dnes téměř neviditelná a spolu s ní mizí profese, zvyky a nakonec i jazyk lidí, kteří na řekách strávili celý život.
Není to tak dlouho, co skončilo legendární „Česplo“. Česká nákladní plavba se postupně smrskla na zlomek někdejšího významu.
Nakonec zůstává jedna velká česká společnost, která tenhle mizející svět drží při životě. A současně připomíná, že jeho zánik není tak úplně přírodní zákon.
LODNÍ SLOVNÍK EVD - 3
České vlády se k vodní dopravě dlouhodobě chovají jako k trochu nepohodlnému příbuznému. Železnice má své silné zastánce, proti infrastrukturním projektům na Labi stojí dlouhodobě ekologické organizace a vodní doprava to odnáší. Přitom evropské peníze i evropská dopravní politika nabízejí možnosti, jak z lodní dopravy znovu udělat smysluplnou součást dopravního mixu.
Pro představu: soulodí Praha/Praha 2 dokáže přepravit náklad odpovídající zhruba osmdesáti kamionům, přičemž k jeho pohonu stačí dva motory výkonově srovnatelné s motory těžkých nákladních automobilů.
Ta společnost se jmenuje a dnes je největší českou lodní společností a stále provozuje nákladní dopravu Vedle motorových nákladních lodí, tlačných člunů a remorkérů provozuje také osobní lodě a poslední dva historické parníky.
LODNÍ SLOVNÍK EVD - 1
S jejím majitelem Lukášem Hradským se znám od roku 2002, kdy jsem na jedné z jeho lodí mohl plout do Hamburku. Od té doby vím, že vedle normálního dopravního byznysu tu zůstává také kus romantiky, která k řekám vždycky patřila. Hradský je bezesporu šikovný a zarputilý byznysmen, ale ta romantika je součástí jeho uvažování. Jinak by firmu dávno rozprodal a šel dělat něco jednoduššího.
A k té romantice patří také specifický druh lásky a úcty, kterou šífáci chovají ke svému jazyku. Každý uzavřený svět si totiž vytváří vlastní řeč.
Mají ji horníci, piloti, železničáři i lékaři. A mají ji samozřejmě také šífáci. Jejich profesní slang vznikal desítky a stovky let v prostředí, kde bylo potřeba rychle a přesně pojmenovat věci, které lidé na břehu většinou ani nevnímají. Řeka pro člověka na břehu a člověka na lodi není stejná věc.
Pro jednoho je jez místo, kde se zastaví na výletě a udělá fotografii. Pro druhého je to vodní dílo, které mění podmínky plavby a se kterým musí při řízení několikasettunového plavidla počítat. Stejně rozdílně vidí oba břeh, proud, výšku vody, most nebo obyčejné lano.
A právě tady začíná být slovník EVD zajímavější než jako obyčejná série příspěvků na sociálních sítích.
Jazyk totiž není jen seznam slov. Je to mapa světa.
Když nějaká profese potřebuje pro určitou věc vlastní výraz, zpravidla to znamená, že pro lidi uvnitř této profese je daný rozdíl důležitý. Eskymáci se stovkami výrazů pro sníh jsou trochu lingvistický mýtus, princip ale platí: člověk pojmenovává především to, čeho si potřebuje všímat.
Proto dává smysl zachycovat i zdánlivé drobnosti. Jak šífáci říkají jednotlivým částem lodi. Jak pojmenovávají situace na řece. Která slova jsou oficiální a která byste v běžném slovníku hledali marně.
EVD teď začala na svém Facebooku zveřejňovat hezké infografiky, které tenhle jazyk postupně zachycují. Dnes je to zajímavost. Za pár let to možná bude historický dokument.
Chci věřit, že nebude.
Zdroje:
