Podřezal nejméně tisíc lidí. Masový vrah zmizel v poválečném zmatku.

Petar Brzica začínal jako nadějný student. Před druhou světovou válkou byl stipendistou františkánské koleje v Širokém Brijegu v Hercegovině, členem katolického hnutí Křižáků a později studoval práva v Záhřebu. Z mladíka s náboženským a akademickým zázemím se během několika let stal jedním z nejobávanějších strážných koncentračního tábora Jasenovac – místa, které se stalo symbolem ustašovského teroru.

Po německém útoku na Jugoslávii v dubnu 1941 vznikl Nezávislý stát Chorvatsko, loutkový režim pod kontrolou nacistického Německa a fašistické Itálie. Ustašovci vedení Ante Pavelićem spojili ultranacionalismus, fašismus a rasovou nenávist vůči Srbům, Židům, Romům i politickým odpůrcům. Cílem bylo etnicky „čisté“ Chorvatsko. Jasenovac se stal místem, kde se tato vize naplňovala nejbrutálněji.

Jednou z nejtemnějších epizod tábora je noc z 29. srpna 1942. Podle výpovědí několika ustašovských strážných, včetně Mile Friganoviće, se dozorci vsadili, kdo za jednu noc podřízne nejvíce vězňů. Friganović později psychiatrovi Neđu Zecovi řekl, že zabil 1 100 lidí, než ho zastavilo setkání se starým mužem Vukašinem Mandrapou, jehož klid a statečnost ho prý psychicky zlomily. Brzica naopak tvrdil, že soutěž vyhrál a zabil 1 360 vězňů za jediný večer.

Přesné číslo nelze jednoznačně stanovit. V pramenech se objevuje 1 360 (Brzicovo vlastní tvrzení, nejčastěji citované), 1 100 (Friganovićovo svědectví), 670 (odhad lékařské komise uváděný historikem Nikolou Nikolićem) i kontroverzních 1 860 z chorvatského tisku Nedjelja z roku 1942, jehož spolehlivost je zpochybňována. I nejnižší odhad však představuje jednu z nejhorších masových vražd dvacátého století.

Nástrojem vraždění byl speciální nůž zvaný srbosjek, „řezač Srbů“. Původně šlo o zemědělský nástroj k řezání povřísel; zakřivená čepel připevněná k ruce umožňovala rychlé podřezávání. V Jasenovaci se z něj stal symbol dehumanizace: každý zabitý člověk se měnil v bod ve skóre soutěže. Odměnou vítězi měly být zlaté hodinky, stříbrný servis, pečené sele a víno – a titul „krále podřezávačů“.

Jediné podrobnější svědectví o noci pochází od Friganoviće, který je v lednu 1943 vyprávěl psychiatrovi Zecovi, tehdy také vězni tábora. Popisoval extázi při zabíjení, která ho opustila teprve po setkání se starým mužem, jenž i pod mučením odmítal strach. Někteří historici, například Aleksandar Pražić, autenticitu Zecova záznamu zpochybňují s poukazem na Zecovu komunistickou minulost a možné politické motivy. Friganovićova výpověď se však objevuje i v dalších zdrojích, mimo jiné u Milana Bulajiće a Nikoly Nikoliće. Příběh Mandrapy se navíc stal součástí srbské pravoslavné tradice; jeho historická existence zůstává sporná, protože stojí téměř výhradně na Zecově záznamu.

Po pádu ustašovského režimu v roce 1945 Brzica z Chorvatska uprchl. Podle řady zdrojů se dostal do Spojených států a zmizel. V sedmdesátých letech se jeho jméno objevilo na seznamu 59 podezřelých nacistických válečných zločinců, který židovské organizace předaly americkým imigračním úřadům. Před soud nikdy nestanul. Některé prameny uvádějí, že zemřel v USA v roce 2007 nebo 2010 ve věku kolem devadesáti let; jiné, že změnil identitu a dožil v anonymitě. Fotografie údajně zachycující starého Brzicu ověřena nebyla. Jisté je jen to, že spravedlnost ho nedostihla.

Jeho příběh klade otázku, která přesahuje jednu noc v Jasenovaci. Brzica nebyl „zrůdou od narození“. Vyrostl v náboženském a akademickém prostředí. Ustašovská ideologie mu nabídla jednoduché rozdělení světa: my jsme ti správní, druzí jsou nepřátelé, které je třeba odstranit. Dehumanizace Srbů, Židů a Romů pak umožnila, aby se vraždění stalo rutinou – a nakonec i soutěží.

Jasenovac patří k nejbrutálnějším vyhlazovacím táborům v Evropě. Soutěž v podřezávání vězňů je doložena svědectvími účastníků, i když jednotlivá čísla zůstávají sporná. Brzicův útěk ukazuje, jak často spravedlnost u válečných zločinců selhala. Fakta, která z podkladu zbývají po odstranění odrážek, jsou dost temná i bez nich: z kříže se stal nůž a z nadějného studenta vítěz sázky o lidské životy.