Článek
Když se v 60. letech minulého století mluvilo o psychedelické revoluci, pohled většiny lidí směřoval do San Francisca, k hnutí hippies a Timothy Learymu. Jen málokdo však tušil, že jedno z klíčových světových center výroby a seriózního výzkumu diethylamidu kyseliny lysergové leželo hluboko za železnou oponou – v národním podniku Galena v Komárově u Opavy a na pražských psychiatrických klinikách.
Námelový zázrak ze Slezska
Příběh československého LSD nezačal touhou po rozšiřování vědomí, ale špičkovou farmaceutickou chemií. Galena Opava měla dlouholetou tradici ve zpracování námelu – paličkovice nachové parazitující na žitě –, z něhož se izolovaly ergotové alkaloidy. Když švýcarský chemik Albert Hofmann ve firmě Sandoz objevil účinky LSD, držela jeho společnost přísné patenty a látku dodávala pod názvem Delysid.
Českoslovenští vědci z Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii (VÚFB) pod vedením chemika Miloše Semonského však dokázali švýcarský patent obejít vlastní, vysoce elegantní syntézou. Od roku 1961 se v opavské Galeně rozjela velkovýroba látky pod obchodním názvem Lysergamid Spofa.
Výrobní proces vyžadoval mimořádná bezpečnostní opatření. Dávka se totiž počítala v desítkách mikrogramů. Podle vzpomínek pamětníků se v laboratořích pracovalo ve speciálních přetlakových oblecích a digestořích; i nepatrné vdechnutí prachu nebo kontakt s pokožkou mohl zaměstnancům přivodit nechtěný a intenzivní intoxikační zážitek. Výsledkem byl preparát v zatavených skleněných ampulích, který se svou chemickou čistotou stal legendou. Zatímco švýcarský Sandoz byl drahý, československý Lysergamid byl levný, bezchybně čistý a stát jej legálně exportoval nejen do socialistického bloku, ale i na Západ.
Laboratoř lidské duše
Dostatek vlastního, státem dotovaného materiálu vytvořil podmínky, jaké československé vědě záviděl celý svět. Na rozdíl od USA, kde se LSD záhy stalo pouliční drogou, se v Československu odehrával přísně kontrolovaný, ale nebývale svobodný vědecký výzkum.
Průkopníkem se stal Stanislav Grof ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v pražských Bohnicích, společně s lékaři jako Jiří Roubíček nebo Milan Hausner, který vedl vyhlášenou psychedelickou kliniku v Sadské. Výzkumníci zkoumali dvě základní větve:
- Modelovou psychózu: Věřilo se, že LSD napodobuje schizofrenii. Mladí lékaři a sestry látku sami užívali, aby lépe porozuměli stavům svých pacientů.
- Psycholytickou psychoterapii: Podávání nízkých až středních dávek v sériích pomáhalo pacientům odbourat hluboko zasunutá traumata, léčit těžké neurózy, deprese a především těžký alkoholismus. Grof právě zde položil základy konceptu perinatálních matric a pozdější transpersonální psychologie, než v roce 1967 odjel do USA.
Konec zlaté éry
Experimenty neprobíhaly jen u pacientů; účinky testovali umělci, intelektuálové i armáda, která zkoumala potenciál látky jako nesmrtící chemické zbraně schopné dezorientovat nepřátelské velení.
Unikátní éru ukončil celosvětový tlak na přelomu 60. a 70. let, vyvolaný masovým únikem drogy mezi západní mládež. V roce 1971 byla přijata Úmluva OSN o psychotropních látkách, která LSD postavila mimo zákon. Galena v Opavě výrobu definitivně zastavila v roce 1974. Zbytky šarží byly pod dohledem zlikvidovány a jedna z nejodvážnějších kapitol domácí medicíny se na dlouhá desetiletí uzavřela do archivů.
ZDROJE
Odbory Galena: https://www.odborygalena.cz/l/trocha-historie/
Wikipedia: https://en.wikipedia.org/wiki/LSD_in_Czechoslovakia
Chemické listy: https://blog.chemicke-listy.cz/ojs3/index.php/chemicke-listy/article/view/5188/5182
