Článek
Turecké ministerstvo obrany uvedlo, že staví novou ponorku, letadlovou loď a „torpédoborec TF-2000 zaměřený na protivzdušnou obranu,“ informoval server Middle East Eye.
Podle zprávy Turecko staví pět ponorek třídy Reis na základě německého designu typu 214, sedm fregat, šest hlídkových lodí pro otevřené moře (OPV-2100), osm moderních výsadkových tankových člunů, jednu moderní minolovku a jednu rychlou útočnou loď typu 55 FAC.
Yusuf Akbaba, nezávislý konzultant v oboru obranného průmyslu, hovořil o motivaci Turecka k rozsáhlé námořní expanzi.
„Turecké zájmy v zahraničí, zejména v Africe, vyžadují, aby turecké námořnictvo vyvinulo schopnosti globálního promítání síly,“ uvedl Akbaba. „Turecko bude udržovat stálou flotilu u somálského pobřeží a využije tuto novou schopnost promítání síly k podpoře svých spojenců v jihovýchodní Asii.“
Je očividné, že měli pravdu ti analytici, kteří představovali Turecko jako budoucí hlavní mocnost ve východním Středomoří. Ambiciózním, ale již brzy dosažitelným cílem je dostat turecké námořnictvo na úroveň, kdy by mohlo být rovnocenné Francii, pokud jde o dominanci v celém Středomoří.
V posledních letech tak Ankara nejen zvýšila počet plavidel a válečných lodí chránících její pobřeží a plujících v mezinárodních vodách, ale také učinila soběstačnost prioritou při modernizaci své námořní síly. Spoléhá se na vlastní zdroje, aby snížila závislost na zahraničních mocnostech.
Od roku 2007 se výdaje Turecka na výzkum a vývoj výrazně zvýšily a ztrojnásobily své předchozí hodnoty, jak ukázal průzkum přední skupiny obranného průmyslu. Loni přesáhly částku 1,2 miliardy dolarů.
Mezi novými, mimochodem vysoce výkonnými plavidly tureckého námořnictva, má zvláštní místo TCG Anadolu, první turecká lehká letadlová loď, která umožňuje Turecku připojit se k elitní skupině zemí s letadlovými loděmi.
Loď vzniklá v konsorciu firem pod vedením turecké společnosti Sedef Shipbuilding, ukazuje ambici Turecka stát se dominantní silou ve Středozemním moři, podobně jako Osmanská říše, předchůdce současného tureckého státu, ve 16. století.
„Historie nám ukazuje, že země, která má námořní sílu, je vždy předurčena k nadvládě. A země, která námořní sílu nemá, je oslabena. Tuto sílu jsme potřebovali včera, potřebujeme ji dnes a budeme ji potřebovat i zítra,“ nechal se slyšet Hulusi Akar před dvěma lety, když ještě působil jako ministr obrany Turecka.
Turecko se snaží vyrovnat svým středomořským sousedům, aby mohlo nárokovat svá námořní práva v regionu. Výkonnost v kategoriích akceschopnosti a taktické aktivity jsou klíčové i pro zabezpečení ekonomických zájmů země.
Turecko totiž zhruba osm desetin objemu obchodu uskutečňuje přes námořní přístavy. Silné námořnictvo se v posledních letech stalo pevnou součástí tureckého mindsetu.
Východní Středomoří, kde byly nedávno objeveny bohaté zásoby plynu, se stalo cílem tureckých snah o průzkum a zajištění vlivu. Země už si obstarala dvě průzkumné lodě, Fatih a Yavuz, aby konkurovalo regionálním rivalům a zlepšilo své technologie v oblasti podmořských zdrojů. Mimo Středozemní moře a své teritoriální vody Turecko už rozšířilo svou námořní přítomnost do vzdálených zemí, jako je Somálsko, Súdán a Katar, čímž získalo přístup k oblastem od Indického oceánu po Rudé moře a Perský záliv.
Je tedy očividné, že se siločáry námořní moci odchylují z tradičních center a přesouvají se na východ Středomoří.
