Článek
Hexakosioihexekontahexafobie je intenzivní zúzkostňující strach z čísla 666, vedoucí až k tomu, že se chce tomuto číslu jedinec za každou cenu vyhnout, a proto si například nekoupí vybraný výrobek za 666 Kč, nenechá se ubytovat v hotelovém pokoji s tímto číslem nebo záměrně zvolí delší cestu, když mu navigace naplánuje trasu dlouhou 666 km. Nejde jen o nepříjemný pocit z tohoto čísla, ale o skutečně paralyzující stavy, které se velmi negativně promítají do života jedince.
Číslo 666 (v méně časté verzi 616) se objevuje v Novém zákoně v knize Zjevení (Zj 13,18). Tajemně se zde hovoří o čísle šelmy, které je však – ještě tajemněji – zároveň číslem člověka. Nutno jedním dechem dodat, že patrně žádná jiná kniha Bible nemá tolik rozdílných, protichůdných, mystických, tajemných a těžko pochopitelných výkladů jako Janova Apokalypsa, a tak je na každém čtenáři, jak se s ní a s tajemným veršem 13,18 vypořádá. Na základě tohoto verše se číslo 666 časem vžilo jako jeden ze symbolů biblického Satana, v obecnějším významu symbol zla.
Obecnou známost symbolu 666 výrazně posílilo jeho hojné používání v umění, zejména ve filmu a v hudbě. Tak se povědomí o čísle 666 jako symbolu zla či přímo Satana rozšířilo i mezi lidmi znalostí Janovy Apokalypsy nepolíbenými.
Jedním ze známých příkladů obav z čísla 666 je přejmenování slavné dálnice na americkém jihozápadě. Úsek dálnice s původním označením U.S. Route 666 byl pojmenován na základě oficiálních směrnic vzhledem k páteřní dálnici a počtu exitů. V průběhu času se prý ovšem ukázalo, že úsek Route 666 vykazuje značně vyšší úmrtnost při dopravních nehodách než jiné úseky. Po spekulacích nad názvem byla nakonec dálnice přečíslována na U.S. Route 491. Route 666 se přezdívalo ďáblova dálnice; nemálo lidí se tomuto úseku záměrně vyhýbalo a raději volilo delší objížďky.
Hexakosioihexekontahexafobie může vyvolávat okamžitý intenzivní strach při kontaktu s číslem 666, což může vést i příznakům, jako je zvýšená intenzita pocení, zrychlený srdeční tep, dušnost nebo i pocit tlaku na hrudi. Člověk s taktovými příznaky se obvykle snaží kontaktu s číslem 666 vyhnout. Často se také uvádí příklad z roku 1989, kdy si končící prezident USA Ronald Regan s chotí nechali změnit adresu nového bydlení ze 666 St. Cloud Road na 668 St. Cloud Road, údajně kvůli strachu paní Reganové na takové adrese bydlet.
Mnozí lidé si při osobním kontaktu s číslem 666 – například na účtence z obchodu – jen uvědomí určitou výjimečnost čísla. Jiným kontakt s číslem není příjemný, ale nemění významně jejich chování. Lidé s hexakosioihexekontahexafobií jsou ovšem kontaktem s číslem 666 skutečně výrazně rozrušeni až paralyzováni a mění kvůli němu své chování tak, aby se číslu pokud možno vyhnuli. Citliví jedinci potom vidí číslo 666 i tam, kde si toho běžně člověk nevšimne, nebo tam dokonce vůbec není. Na druhé straně číslo 666 naopak záměrně používají lidé, kteří to považují za rebelii, zajímavost nebo ukázku společenské nonkonformity. Taktéž ovšem existují tací, kteří do symbolu projektují skutečnou symboliku Satana a vyjadřují tak vědomě svůj postoj na religiózně-existenciální úrovni. To už ovšem není hexakosioihexekontahexafobie, a jde tedy o jiné – i když příbuzné – téma.
Rozličné fobie jsou většinou úspěšně léčitelné, a proto se také při intenzivní hexakosioihexekontahexafobii doporučuje vyhledat odbornou pomoc, která může úzkosti vyvolané kontaktem s číslem 666 efektivně odstranit.
Tradiční závěrečné (tentokrát zaručeně pravdivé, slyšel jsem to v hospodě u vedlejšího stolu!) vyprávění
Výhra ve sportce vypadala naprosto báječně! Samuel věděl, že to hodí téměř milion. Nebyla to sice žádná raketa řešící zbytek života, ale skoro mičuda se vždycky hodí, kór když byl právě v mínusu. Daň nebyla zrovna nízká, ale co už. Na účtu mu přistálo 666 999 Kč. Jako hluboce věřící jehovista a občasný čtenář Bible byl ovšem zděšen. Nejenom, že zdanění částku seřízlo mnohem více, než čekal, ale hlavně ji seřízlo způsobem, který nevěstil nic dobrého. V prvotním šoku ho dokonce obsedlala myšlenka, že s touto částkou nechce nic mít, že se k ní nemá hlásit, že ji nechce. Ale byla už na účtu. Už s ní bohužel něco měl! A co víc, vzhledem k tomu, že před připsáním výhry měl na účtu sekeru -333 Kč (ten zatracený los a granule pro Pitbula ho poslaly do mínusu!), svítil na něho z mobilu s popraskaným displejem zůstatek vyvolávající dvojitou dávku seriózní hexakosioihexekontahexafobie.
Byl večer a byla noc – den první.
V noci nezamhouřil oka. Potil se jako prase, srdce mu bušilo jako techno od souseda, myšlenky mu v hlavě vířily jako zfetovaná vichřice na steroidech. Zkoušel se modlit, zkoušel se ožrat, zkoušel se vysypat prášky – bylo to jenom horší. Ráno byl hodně mimo. Spánková deprivace, hořké pilule, dvě lahvičky vodky a tři kuželky pivsona si vyžádaly své. Bylo mu čím dál hůř. Nutně se potřeboval zbavit té démonické částky na svém zatraceném účtu. Kdyby tam měl o necelý litr víc nebo míň, byl by radostí bez sebe. Ale tahle částka ho prostě chytala pod krkem, škrtila a do toho přiškrceného hrdla mu pumpovala kominický kartáč. Cítil, že ho výhra proklela – nikdy neměl sázet! Musí se vzchopit a jít k Vietnamcům něco koupit. Cokoli. A zaplatit kartou, aby z účtu zmizelo to zlo. Vlastně ne! Vietnamci jsou buddhisti a to je taky zlo, říkal mu to duchovní. Zlatá osoba v infernální meditaci! Pekelný Buddha! Tam určitě ne! Musí do Lidlu – je to dál, ale co už. Cestou si uvědomil, že má na sobě pyžamo s růžovými jednorožci a je bos. Potil se, nervózně se rozhlížel, nikomu a ničemu nevěřil. Bosýma nohama doplácal na betonovou dlažbu před Lidlem. Uvědomil si, že mu je hrozná zima. Byl únor. „Doprdele,“ pomyslel si, „Lidl, to jsou evangelíci! Odpadlíci! Infernální Luther! Další zlo! Jedna pakáž s Vietnamcem!“ Musí jinam.
Od vchodu k němu rázně vyrazil sekuriťák. Vychrtlý páprda těsně před důchodem zavětřil šanci, jak si konečně vydobýt pověst na zjevném feťákovi – a podle růžových jednorožců patrně i buzerantovi, snad dokonce transteplobuzerantovi?! –, který na jisto přišel krást a Bůh ví – možná i zabíjet zákazníky a ještě je po smrti něčím nakazit. Na druhém kroku měl efektivně vyhozený teleskopický obušek. Vymlátí z toho zvráceného feťáka duši.
Samuel byl mimo. Přemýšlel, kde má utratit prachy, aby situaci ještě nezhoršil a nejednou viděl černou postavu hubenou tak, jak člověk nemůže být, s jednou hnátou prodlouženou až k zemi. Bílá lebka, propadlý ksicht, zuby jak noty na buben. Ale co hůř: nad řádně odstátým uchem vykérované číslo šelmy – 666. Samuelovi klesl žaludek do kolen a klesal dál někam pod zem a stále hloub, někam do mrazivě studeného sklepa, jehož dveře se náhle otevřely a naléhavě vtahovaly vyhlížejícího. Šlo si to pro něj. Nastal soud! Satan ho identifikoval podle účtu. Musí udělat cokoli, aby jeho duši na věčnost nezískal Satan! Kurva cokoli!
Byl večer a byla noc – den druhý.
Jarda byl jako vyšetřovatel spokojený. Slušný prachy, žádná honička, stravenky, nekonfliktní šéf, jednou za čas sex s kolegyní od vedle o pauze na oběd. Kontrola kamerových záznamů z míst činu byla rozhodně lepší, než sbírání mrtvol přímo na místě. Vlastně si připadal jako policejní vítěz. Měl tu nejjednodušší a nejpříjemnější práci ze všech kolegů. To ale platilo jen toho osudného dne, kdy viděl random feťáka, jak rozkousal nevinného dědka od firmy Rambo Security a jeho vnitřnostmi namaloval na nejlevnější šedou zámkovou dlažbu před Lidlem rudě naléhavé číslo 666. Potom odkráčel na čerpací stanici Benzina, kde si koupil los a zapalovač. Následně los setřel, vztekle zahodil, udělal pár kroků k čerpadlům, vzal do ruky Natural 95, narval si jej do chřtánu a stiskl. Nalil se benzinem jak váza, škrtl zapalovačem a hořící si jej přiložil k vyplazenému jazyku. Z hrdla vychrlil oheň jako z plamenometu, který Jarda pamatoval ještě z vojny. Až do tohoto okamžiku – říkal později soudní znalec – by asi analýzu kamerových záznamů Jarda ustál, ovšem nebylo to všechno, a to co následovalo, stálo později za jeho provazem v garáži. (Vlastně toho bylo víc, ale to sem nepatří.)
Samuel, který vydechl duši a neměl už plíce, aby nadechl novou, divoce vyběhl směrem k silnici, kde ho nesrazil kamion, jak asi očekává krvežíznivý čtenář a ve své zvrácené imaginaci si představuje rozprsknutí těla do šesti set šedesáti šesti kousků, které by pokropily čelní sklo protijedoucího vozu, což by způsobilo další nehodu, ani ho nerozpůlil mladík svištící v BMW, jak predikuje statistika, prostě se tam udusil a padl přímo do kanálu, jehož dekl ten den ukradli nezletilí chlapci obchodující železem. Jednalo se o uliční vpusť číslo 666 na ulici Černokostelecká. Nikdy nikdo nepochopil, jak se mohl Samuel z kanálu za jedenáct hodin a šest minut opět vynořit, když mu hlavu s velmi překvapeným výrazem amputoval feťák v kradeném AUDI. Hlavu vezl jako trofej naraženou na poznávací značce než ho drapsli benga. Nikoho už nepřekvapilo, co stálo na oné SPZ.
Byl večer a byla noc – den třetí.
Zdroj k první (nevyprávěné) části článku:
HAVELKA, Ondřej. Hexakosioihexekontahexafobie – chorobný strach z čísla 666. Náboženský infoservis – Dingir, 1. 12. 2023.
BEAL, Timothy. The Book of Revelation: A Biography. Princeton: Princeton University Press, 2018, s. 100–135.
STEWARD, Ian. Professor Stewart’s Casebook of Mathematical Mysteries. London: Profile Books, 2014. Dostupné online: Professor Stewart’s Casebook of Mathematical Mysteries – Google Books.
Ave Disputator, morituri te salutant!
