Léčivá i smrtící síla ase v jorubském náboženství

Více pozornosti se tam dnes dostává vodunu, za jehož centrum je považován Benin. V sousední Nigérii existuje vitální náboženská tradice, která se vodunem nemálo inspirovala a také vodun sama nemálo ovlivnila – jorubské náboženství. Jorubové jej vyznávají samostatně, často ale současně s islámem nebo křesťanstvím bez vzájemného směšování jako dvě náboženství v životě jednoho věřícího (mají tak vícečetnou náboženskou identitu), a v neposlední řadě v rozličných synkretických podobách, kde za zvláštní pozornost stojí synkretismus jorubského náboženství a nigerijského chrislamu (kterému v budoucnu věnuji samostatný prostor).

V jorubském náboženství zasvěcenci ovládají posvátnou sílu ase (v jorubštině aṣẹ, ve fonštině àzě) pocházející od boha Olodumara. Tuto sílu využívají jak léčitelé (k léčbě, pomoci, přivolání štěstí…), tak i čarodějové (k útokům, přivolání neštěstí…). Posvátnou sílu lze využít k rozličným účelům, záleží na schopnosti a motivaci zasvěcence.

Orišové a původce ase stvořitel Olodumar

Jorubové jsou etnikem žijícím v Nigérii (přibližně 37,5 milionu lidí), v Beninu (1,6 milionu) v Ghaně a Togu (900 tisíc) a v menších počtech v diasporách v severní Americe, v Evropě a v několika dalších oblastech západní Afriky. Jejich centrem je Nigérie – nejlidnatější země Afriky – kde tvoří přibližně 15 % tamějších obyvatel. Jorubové hovoří jorubským jazykem, který patří do voltsko-nigerské větve nigero-konžské jazykové rodiny.

Klíčovou roli v západoafrickém náboženství Jorubů hrají božstva nazývaná oriša. Podle těchto božstev či duchů – orišů – se jorubské náboženství často v metonymické zkratce nazývá jednoduše oriša, v jorubském jazyce òrìṣà. Samo jorubské náboženství se v jorubském jazyce nazývá Ìṣẹ̀ṣẹ, což je spojení dvou slov znamenající „zdroj tradice“.

V jorubském náboženství existuje obsáhlá rozvinutá kosmologie. Všechny lidské bytosti mají své àyànmọ́, což lze chápat jako předurčení, osud. Předpokládá se, že duch každého člověka se po smrti nakonec spojí s bohem stvořitelem, nejvyšším bohem v jorubském panteonu, jenž je nazýván Olodumar, jinak též Olorun (s významem „majitel oblohy“). Olodumar je nejvyšší bůh, největší z desítek orišů; všechna božstva – orišové – jorubského panteonu by měla být syny a dcerami Olodumareho. Jméno boha je složeninou ze slov „vlastník zdroje stvoření, jenž se nevyprázdní“.

Olodumar po stvoření světa seslal oriši vedené Obatalou, aby dotvořili podmínky pro lidský život. Obatala podle tradice také založil město Ife, které je dodnes považováno za centrum jorubského náboženství a město svaté. Zde měl Olodumar přivést do bytí první lidské bytosti; stvořil je z hlíny a poté obdařil dechem života. Město je Joruby chápáno jako kolébka lidské existence a jeho současný název je Ile-Ife.

Posvátná síla ase

Ase je v jorubském náboženství všeprostupující mocná síla, na jejímž základě lze způsobit změnu, přičemž původcem ase je Olodumar. Veškerá existence je na této síle podle Jorubů zcela závislá. Zasvěcenec, který je schopen ovládat ase, se nazývá alaase. Disponibilita s ase pro běžného věřícího závisí mimo jiné na morálně dobrém jednání ve prospěch společnosti (iwa-pele), což rovněž jedince harmonizuje s ori. Původce ase, bůh Olodumar, je spojován se Sluncem, a stejně jako život není myslitelný bez Slunce, nemůže podle Jorubů nic existovat bez jisté míry ase. Ase se ve spirituálním světě skví jako sluneční záře ve světě materiálním.

Síla ase je sama o sobě neutrální – nelze ji označit za dobrou či zlou – a záleží na motivaci zasvěceného, který dokáže sílu usměrňovat podle svých pohnutek. Tato všeoživující energie dokáže léčit, vyživovat, stejně jako zabíjet a destruovat. S tím však také souvisí přesvědčení vyznavačů jorubského náboženství, podle kterého existuje vyšší řád, podle něhož je vše udržováno v dokonalé rovnováze a harmonii.

Podle této teze platí, že pokud někde čarodějný žrec vykonal pomocí ase zlý skutek (např. zabití vytipované oběti za finanční odměnu), byl jen nástrojem v harmonizaci celého stvoření, neboť jinde bylo díky ase vykonáno dobro, a čaroděj tak pouze vyvážil vychýlení řádu.

Na závěr dodám, že spolu s ovládáním síly ase jorubští zasvěcenci používají také magická zaříkávadla bŏ, díky nimž je síla ase často aktivována. Lze říci, že posvátné energie hrají nejen v jorubském náboženství, ale obecně v celé subsaharské západní Africe poměrně zásadní roli a věřící jim přikládají značnou moc, pročež se těch, kdo jimi dokáží disponovat, také obávají.

Zdroje:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025. (novinka, bestseller)

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024. (opět dostupné, dotisk)