Okouzlující lidé, unikátní jazyk a tajemné náboženské zvyky. Jezídové a jejich kultura

Jezídové jsou etno-náboženskou skupinou s kurdskými kořeny, žijící dnes především v Iráku, Sýrii, Turecku a Arménii. Nejvýznamnějším duchovním centrem je posvátné údolí a chrámový komplex v iráckém Láliši. Jejich náboženství patří k velmi starým duchovním tradicím a kombinuje prvky staroperských, mezopotámských, indických, křesťanských i súfijských (islámských) vlivů. Počet Jezídů se dnes odhaduje na přibližně jeden milion osob, ovšem odhady se významně liší. Hovoří především severní kurdštinou, nazývanou také kurmandžím, ale většinou ovládají také arabštinu a různé dialekty podle oblastí. V některých místech ale Jezídové používají arabštinu jako primární jazyk a kurdštinu jako jazyk identitární.

Jezídové původně pocházejí pravděpodobně z Persie – i když tezí je více a jedna z vlivných lokalizuje jejich kořeny do Indie –, kde v hluboké minulosti vyznávali starověké polyteistické perské náboženství, později monoteistické zoroastriánství, ovšem zároveň nezanedbatelně ovlivněné sousedními indickými náboženskými myšlenkami. Z Persie putovali dějinami pomalu západním směrem, až se dostali do severního Iráku, Turecka a Sýrie. Cestou bylo jejich náboženství ovlivněno také manicheismem a později velmi silně křesťanstvím (a jeho nestoriánskou odnoží). Ovlivnění islámem přišlo zejména skrze mimořádně významného (sunnitského) muslimského mystika Adího ibn Musáfira (zemřel 1162), který byl pohřben v iráckém Láliši a jehož hrobka je dnes nejposvátnějším a zároveň hlavním poutním místem Jezídů. Šejch Adí byl také zakladatelem súfijského řádu zvaného Adawíja. Někteří Jezídové věří, že jejich náboženství má nejstarší kořeny ze všech světových náboženství.

Ačkoli kořeny jezídské společnosti jsou velmi hluboko vrostlé do předovýchodní historie, komunita se jednoznačně konsolidovala až mezi 12. a 14. stoletím, kdy se definitivně oddělila od okolních etnických skupin a klanů a jasné hranice vytyčila také svému unikátnímu a svébytnému náboženství. Klíčové jezídské rukopisy, nazývané mişûrs, byly podle mnohem starší ústní tradice zapsány ve 13. století.

Paví anděl a Božská triáda

Jezídská víra je monoteistická – věří v jediného Boha, který stvořil svět a svěřil jeho správu sedmi andělům. Nejvýznamnějším z nich je Melek Táús, zobrazovaný jako páv, který je první emanací jediného Boha. Právě postava Meleka Táúse bývala v minulosti nesprávně interpretována okolními společnostmi, které Jezídy obviňovaly z uctívání ďábla. Ve skutečnosti Melek Táús představuje bytost smíření, světla a ochrany. Nejvyšší Bůh a stvořitel světa i sedmi božských andělů je vzhledem k Zemi nečinný, do řízení lidských záležitostí nezasahuje a nechává tuto starost na pavímu andělu.

Podle jednoho z teologických výkladů je Melek Táús první božskou hypostazí – osobou. Druhou hypostazí je šejch Adí ibn Musafir, inkarnace Meleka Táúse. Třetí božskou hypostazí je sultán Ezíd. Tato teologická nauka může připomínat koncept křesťansky chápaného Trojjediného Boha – Otce, Syna a Ducha svatého; jezídská Trojice je ale pojímána jinak a není nezajímavé, že božské trojice, rozličné triády a podobné teologické vzorce nalézáme ve více starobylých náboženstvích včetně staroegyptského. Do hlubšího teologického detailu se zde již pouštět nebudeme.

Důležitou roli v jezídském náboženství hraje víra v převtělování lidské duše a silný důraz na kultickou čistotu, komunitní etiku a rodinné vazby. Náboženství je uzavřené – člověk se Jezídem musí narodit, konverze tradičně nejsou možné.

Příběh o stvoření

Podle jezídského příběhu o stvoření byl původně Bůh sám nad širými kosmickými vodami. Pohrával si s bílou perlou, když tu ji najednou odhodil do kosmického moře, ve kterém se perla roztříštila obrovským výbuchem a stala se základní esencí a hybnou silou, ze které vznikly planety a hvězdy. Dokončením vesmíru byl pověřen nejvyšší ze sedmi andělů, které Bůh stvořil, anděl Melek Táús. Pomoci mu mělo zbývajících šest andělů. První lidé Adam a Eva se přeli o plození potomků a každý sám zplodil svou linii potomků tím, že své sémě zasadil do zeminy ve džbánu. Jezídové se považují za potomky Adama, nikoli ale Evy, neboť potomky Evy považují za zkažené.

Na Zemi vládne paví anděl Melek Táús, a právě tento moment kritizují mnozí muslimové, kteří jej vnímají jako padlého anděla, případně přímo Satana Iblíse. Hlubší jezídská teologie se ovšem drží v tajnosti a je vyhrazena pouze jezídským zasvěceným. Mezi klíčové teologické spisy patří Kniha zjevení a Černé písmo (i když jejich autorství a pravověrnost jsou sporné). V jezídské nauce neexistuje peklo a zlé síly, protože Melek sedm tisíc let shromažďoval své slzy do sedmi obřích nádob a jimi pak uhasil všechen oheň v pekle, čímž peklo zaniklo. Ačkoli Jezídové nemají peklo, mají určitou koncepci ráje.

Jezídové se modlí dvakrát denně směrem ke Slunci a modlitba je především soukromá. Za svatý den považují středu, ale dnem odpočinku je sobota. K důležitým náboženským povinnostem patří pouť, která probíhá obvykle v srpnu a vede k hrobu Adího. Po narození jsou děti pokřtěny, obřízka chlapců je dobrovolná a provádí se spíše podle zvyků v dané oblasti. Křest probíhá trojím vylitím vody (nejlépe z Bílého pramene v Láliši) na hlavu dítěte.

Pronásledování a stovky let násilí na Jezídech

Historie Jezídů byla často velmi složitá a bohužel i mimořádně krvavá. Během staletí čelili pronásledování ze strany různých říší i náboženských skupin, zejména ale ze strany muslimů. Krvavě se na Jezídech podepsali někteří Arabové, Peršané, Turci, ale i ti Kurdové, kteří přijali sunnitský islám (a byli to vlastně pokrevní bratři, nebo přinejmenším bratranci). Za jeden z nejhorších útoků je považován masakr spáchaný teroristickou organizací Islámský stát v roce 2014 v oblasti Sindžáru. Tisíce Jezídů byly zabity nebo uneseny a mnoho žen skončilo v otroctví. Tyto události vedly k mezinárodnímu uznání genocidy Jezídů. V průběhu posledních sedmi set let se hovoří o mnoha milionech Jezídů zabitých pro svou víru a identitu.

Navzdory těžké historii si Jezídové uchovali svou identitu, z velké části i jazyk a náboženské tradice. Dnes se část komunity snaží obnovit zničené vesnice a zároveň šířit povědomí o své kultuře a historii po celém světě.

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Náboženský šok. Praha: Akbar, 2021.