Článek
V předešlém článku jsem upozornil na některé méně známé detaily aktuální sahelské skutečnosti, kdy jsme jako Západ naivně vycvičili a vyzbrojili několik obřích sahelských zemí a předali je ruskému vlivu na stříbrném podnose. Celá zahraničněpolitická situace je tam ale ještě trochu komplikovanější, protože na scénu naplno vstoupila Čína, která chce nejen ovlivňovat pravidla africké hry, ale nejlépe hru kompletně řídit. Kritické nerosty, digitální infrastruktura, data z chytrých měst, lokální výroba, bezpečnostní spolupráce a stále těsnější politické vazby. O to Číně jde. Afrika se pro Čínu stává jedním z klíčových bojišť o podobu budoucího nového světového řádu. A stejně jako Rusko jde Čína na Afriku chytře, totiž nepodmiňuje hospodářskou spolupráci závazkem demokratizace systému a nediktuje tamějším (často brutálně diktátorským) režimům, jak se mají doma chovat.
Zanzibar
Lidská práva Čínu nezajímají ani doma, natož aby se jimi zabývala v zemích svého rostoucího vlivu. A přesně to (nejen sahelským) africkým zemím vyhovuje. Západ totiž každou spolupráci podmiňuje svým pohledem na věc, svou politikou, svou ideologií, svou vizí. Pro ty, kterým dekódování významu jedniček a nul zabere nějaký ten čas navíc: netvrdím, že je to špatně, a sám jsem hrdý Europán, ale západní naivita vzhledem k Africe, neznalost terénu a střelba úplně mimo terč mě nepřestávají udivovat. Jak zevnitř sleduji africkou realitu, Čína tam vystupuje mimořádně sebevědomě, ale partnersky (možná předstíraně, ale to vem nyní čert), zatímco Západ není schopen ani trochu mírnit svůj nadřazený paternalismus. V tom spatřuji náš kámen úrazu. Nerozumíme africkému partnerovi, nesnažíme se o to a on to cítí a vidí. Evropa diktuje, ale to se Afričanům ani za mák nelíbí. Nejsou to nesvéprávné děti, to jen my se je z nich stále snažíme dělat.
Benin
Čína už v Africe působí dlouho, ale nyní se děje něco nového. Co se tedy vlastně mění? Čínští dělníci stále stavějí obří stavební projekty, čínské firmy stále provozují infrastrukturní spletenec, který čím dál pevněji objímá klíčové oblasti, čínské banky dále úvěrují výstavbu silnic a dálnic, z dolů stále odjíždějí kamiony s mědí a kobaltem mířící do Číny. To všechno platí dál. Ale skutečný čínský projekt v Africe je aktuálně mnohem ambicióznější. Peking totiž systematicky buduje ekonomickou, technologickou, politickou a v (zatím) omezené míře i vojenskou vrstvu vlivu, která se může upevnit tak, že bude přežívat jednotlivé africké prezidenty (či generály, kteří se vládcem prostě prohlásí – v Africe jsem jich viděl kvanta) i konkrétní projekty. Čína si buduje mimořádně pevné základy, z nichž roste struktura, která postupně vyztuží celou společnost a nebude ji příliš možné ze společnosti odstranit. A kontinent s obrovskou lidskou silou, nejmladší populací na světě a mimořádným nerostným bohatstvím bude de facto patřit čínskému rudému drakovi.
Keňa
Ještě před dekádou byl čínský přístup skromnější, i když slovo skromnost zde testuje své hranice. Africká vláda potřebovala vystavět železnici – Čína půjčila peníze, dodala odborníky i dělníky, postavila. Byla potřeba nová přehrada. Totéž. Silnice a dálnice. Jakbysmet. Vrchol takto nastavené éry přišel v roce 2016. Tehdy čínské úvěrové závazky v Africe dosáhly podle databáze Boston University přibližně 28,8 miliardy amerických dolarů. Ovšem v roce 2024 už to bylo jen 2,1 miliardy dolarů. Čínské půjčky tak během několika let klesly na méně než desetinu tehdejšího maxima.
To ale naprosto neznamená, že se Čína z Afriky začala stahovat, ba právě naopak. Peking změnil způsob, jakým chce Afriku ovlivňovat, nebo spíše řídit. Nová čínská strategie v Africe je selektivnější. Méně půjčuje. Více vybírá. A tvrdě počítá to, co z investice dostane zpět. Afrika už do Číny neposílá jen klíčové suroviny, posílá s nimi i vydělané peníze. Čínská finanční strategie se stala významným zdrojem zadlužení některých afrických států.
Egypt
Výrazný vliv Číny se dále přesunul i jinam. Tím aktuálně nejdůležitějším je těžba klíčových nerostných surovin. Afrika disponuje přibližně třiceti procenty světových zásob nerostných surovin, které jsou stále důležitější pro baterie, elektromobily, energetiku, elektroniku a obranný průmysl. Jenže Afrika z těchto surovin získává podle aktuální analýzy Reuters přibližně pouze desetinu světových příjmů. Větší část výdělku zůstává jinde, totiž u zpracovatele surovin. A právě zde se projevuje efektivita čínského přístupu. Čína totiž není pouze odběratelem afrických surovin, ale zároveň jedním z jejich nejvýznamnějších světových zpracovatelů. Čína zde pragmaticky vítězí na plné čáře. Kdo kontroluje důl, kontroluje jen menší část konečného produktu. Kdo kontroluje zpracování, kontroluje mnohem větší část celku. A kdo kontroluje technologii, která surovinu přemění v produkt používaný v baterii, motoru, elektronice nebo zbrojním průmyslu, získává ještě větší podíl. Čína kontroluje celý tento proces a dělá na nás dlouhý nos. USA a EU s křížkem po funuse pochopily nová pravidla hry. Snaží se nyní Čínu, která si v tichosti vybudovala obrovský náskok, dohnat, ale nezdá se, že by to bylo reálné. Čína je v Africe stále dál, zatímco Západ diskutuje, dohaduje se, střílí se stále do vlastní nohy a vlastně pořádně neví, co chce a kdo to v EU vlastně chce a kdo to naopak odmítá. Čínský manšaft jednotně běží k cíli, evropský manšaft se hádá mezi sebou o směr, a tak jeden běží vpřed, dva vzad, tři bokem a čtyři se zdrželi hlasování a stojí.
Senegal
Čína Africe jednoduše nabízí něco, co Západ často neumí, respektive nechce umět. Netvrdím, že je to správně nebo špatně. To nechť si vyhodnotí každý sám. (Jenom u toho hodnocení probůh nepovažujte Afričana za zaostalého Evropana s tmavou pletí. Afričan vyrůstá z jiného životního kontextu! Není to přebarvený běloch!) Africký politik například řekne: „Potřebujeme železnici“. Čína to propočítá, naběhne, postaví. Zatímco Západ řekne: „Postavíme vám železnici, ale nejdříve musíme projednat transparentnost veřejných zakázek, boj proti korupci, ekologické standardy, pracovní podmínky, institucionální reformy, lidská práva, zákaz ženské obřízky…“ Z pohledu evropského politika – tedy z jeho příjemně vyklimatizované voňavé kanceláře – je přístup pochopitelný. Stejně tak je ale pochopitelný přístup afrického vůdce, který dá jednoznačně přednost čínské nabídce. Čína tak systematicky buduje síť vztahů, závislostí a vzájemných zájmů. Kdo vyhraje v zítřejším světě?
Keňa
Hlavní čínskou platformou je FOCAC – Forum on China-Africa Cooperation. Na summitu v Pekingu v roce 2024 Peking slíbil Africe finanční podporu přibližně 50,7 miliardy dolarů na tři roky. Z toho přibližně 30 miliard tvoří úvěrové linky, 10 miliard investice a dalších 10,7 miliardy pomoc. To už samozřejmě není jen rozvojová pomoc – je to dlouhodobá geopolitická architektura. A Čína také vyžaduje mnohé na oplátku. Chce dostatečně velký počet afrických zemí, které budou Čínu považovat za klíčového zahraničního partnera a půjdou jí v zahraničněpolitických kauzách na ruku. To se projevuje například v otázkách Tchaj-wanu, Hongkongu, Sin-ťiangu, lidských práv nebo reformy globálních institucí. Africké státy přitom často podporují čínské návrhy na větší roli rozvojových zemí v mezinárodní politice.
Mali
Čína si nezajišťuje pouze přístup k surovinám. Zajišťuje si prostor pro svou zahraniční politiku. Možná nejméně viditelná část čínského vlivu je zároveň jedna z nejdůležitějších. Huawei a ZTE pomáhají budovat africké telekomunikační sítě. A tento vliv aktuálně rychle roste. Podle nejnovějších zpráv má Huawei přibližně 52 procent afrického trhu s 5G infrastrukturou. Spojené státy se proto nyní pokoušejí čínský náskok brzdit a vláda USA právě oznámila úvěr téměř 100 milionů dolarů společnosti Africell, která působí mimo jiné v Angole, Demokratické republice Kongo, Gambii a Sierra Leone. Toto už není obyčejný konkurenční boj telekomunikačních firem. Je to boj o to, kdo postaví digitální infrastrukturu Afriky na příští dekády. A to je mnohem důležitější než to, kdo dnes postaví další dálnici. Kamery, rozpoznávání obličejů, sledování pohybu lidí, data. Psal jsem o tom již stručně zde.
Zambie
Ještě dál jde projekt Digital Silk Road. Podle letos zveřejněné studie vydalo jedenáct afrických zemí dohromady více než 2 miliardy dolarů na čínské AI kamerové a související monitorovací systémy a 4G infrastrukturu. Čínské banky přitom pomáhaly část těchto projektů financovat. Čínský vliv je tak naprosto fascinující. Čína vydělává, Čína kontroluje, Čína dodává sledovací technologie i software, který určuje, jak stát shromažďuje a používá data o vlastních občanech. Je to Čína, kdo rozhoduje o zítřejším světě (nejen) v Africe.
Zdroje:
