Peršanky v Indii, most soudu, věž mlčení a fascinující párský zoroastrismus

Pársové uprchli z Persie za řeku Indus v 7. století, kdy byli perští zoroastriáni pronásledováni prvními muslimy, kteří horlivě šířili víru mimo jiné i ostřím meče. Slovo Pársí pochází z perštiny a znamená Peršan. Menší komunity Pársů se vyskytují rovněž v okolních zemích.

Qissa-i Sanjan (v překladu Příběh ze Sanjanu, nazývaný podle obsahu také Cukr v mléce) je legenda barvitě popisující příchod Pársů do Indie, když v 7. až 10. století našli útočiště především v Gudžarátu a Maháráštře. Když se tehdejší vládce území Jadi Rana obával, že jeho království je plné a nemůže větší množství Pársů přijmout, párský kněz, který s ním vyjednával, přidal cukr do nádoby s mlékem, čímž naznačil, že Pársové splynou s Indy a obohatí místní kulturu, aniž by způsobili jakékoli narušení.

Zoroastrismus v Persii

Zoroastrismus byl oficiálním náboženstvím Persie nejpozději od dob Achaimenovské říše (550 př. n. l. až 330 př. n. l.), známé také jako Perská říše (nebo První Perská říše), a byl zde vitální až do příchodu expandujících muslimů, kteří dobyli tehdejší íránskou Sasánovskou říši (224 až 651), známou také jako Novoperská říše, a začali na území Persie šířit islám. Islamizace byla poměrně pomalá a arabizace, která byla velmi úspěšná v severní Africe, neměla v Persii zdaleka takový impakt na perské obyvatelstvo, které si zachovalo perštinu jako primární jazyk, perskou kulturu, kuchyni, umění a další. Mimochodem je to kultura nádherná, vynikající zejména svou architekturou.

A když už jsem zmínil perskou kuchyni, ochutnal jsem v Íránu kdeco a nebylo to vůbec špatné, ale ve vzpomínkách mi zvláště utkvěla tamní unikátní tradice pití čaje, kdy v hlučné čajovně – svým cvrkotem připomínající americkou burzu (jen s tím rozdílem, že se tam neřeší prachy, ale život) – cestovatel dostane sklenici nebo šálek s horkým čajem, podšálek a misku s většími úlomky cukru. Člověk nejdříve přelije trochu čaje do hlubokého podšálku, čímž zároveň horký čaj trochu zchladne. Poté si umístí úlomek cukru mezi horní a dolní zuby a čaj z podšálku si skrze úlomek cukru nalévá do úst. Než jsem si tento zajímavý způsob pití čaje v Íránu osvojil – tehdy tam ještě nepršela ropa s oranžovým podpisem (to jen na vysvětlenou) – skončilo nemálo podšálků čaje všude jinde, jen ne v mých vyprahlých ústech.

Zoroastrismus v Persii nějakou dobu odolával šířícímu se islámu, ovšem do konce 10. století prakticky vymizel. Většina Peršanů přijala islám, zatímco některé (různě početné) skupiny uprchly do okolních zemí, a to zejména východním a severovýchodním směrem, jako právě Pársové, kteří své útočiště nalezli v Indii. Pársové se do dnešních dnů v náboženské rovině života hrdě hlásí k zoroastrismu. Jsou to tedy de facto uprchlíci před islámem, kteří ovšem ve své „nové“ domovině žijí již více než 1000 let.

S Pársy jsem se potkal v indické Bombaji a právě tam jich také v současnosti žije nejvíce. V Bombaji jsem mimochodem potkal hodně zajímavých lidí – některých až příliš zajímavých, ba škarohlíd by řekl, až mimořádně prapodivných –, ale o tom někdy jindy, nyní se vraťme k Pársům. Ačkoli žijí v Indii již více než 1000 let, drží si identitu zoroastriánů, a proto jsou mimo tradiční indické kasty spojené s hinduismem, respektive „indstvím“.

Kořeny zoroastrismu

Zoroastrismus – jinak také zoroastriánství, zarathuštrismus nebo také mazdaismus – je původem perské náboženství založené podle tradice Zarathuštrou, náboženským reformátorem, prorokem a vizionářem, jehož životní datace není vyjasněná. Podle jednoho z vlivných návrhů datace jeho života se narodil někdy mezi roky 624 až 599 př. n. l. a zemřel někdy mezi roky 547 až 522 př. n. l., a to patrně ve věku 77 let. Jiná hypotetická data jdou hlouběji do minulosti a umisťují jeho život do 2. tis. př. n. l. Do příchodu mimořádně významné náboženské osobnosti Zarathuštry v Persii vládlo v náboženské rovině života starověké perské náboženství, které mělo svou komplexní naukou poměrně blízko k védskému náboženství kralujícímu na řece Indus. Zdá se, že starověké perské náboženství a védy čerpaly z totožného pramene. Pro indické zoroastriánské Pársy se používá také pojem pársismus.

Zoroastrismus se řadí mezi nejstarší světová monoteistická náboženství. Zarathuštra provedl reformu staroíránského polyteismu a učil, že existuje pouze jeden nejvyšší Bůh, pán moudrosti a vládce všehomíra, nazývaný Ahura Mazda (také Óhrmazd), představitel dobra, pravdy a řádu. Jeho soupeřem je Angra Mainju (také Ahriman), pán chaosu a zla, který místo ašy (v překladu ze staroíránské avestštiny: pravdy) volí drudž (z avestštiny: lež), podobně jako démoničtí daévové. Ahura Mazda stvořil svět prostřednictvím svého ducha Spenta Mainju. Prostřednictvím toho blahodárného a dobrého ducha Ahura Mazda přebývá v každém spravedlivém a moudrém člověku. Na dobré straně Ahura Mazdy stojí také jemu podřízená nižší božstva a dobří duchové. Zoroastrismus je označován jako monoteismus, neboť uznává existenci jedné nejvyšší božské entity; ostatní duchovní entity jsou nižšího řádu a tedy již nejde o polyteismus, který ve starověkém íránském náboženství předpokládal existenci mnoha bohů téhož řádu.

Soubor posvátných textů zoroastrismu se jmenuje Avesta a jeho nejstaršími texty jsou Gháty – posvátné zpěvy. Gháty učí, že každý člověk má svobodnou vůli ve volbě mezi dobrem (pravdou) a zlem (lží). Zoroastrismus je výrazně dualistické náboženství – základem nauky je neustálý boj mezi dobrem a zlem.

Princip dobra a zla

Principem, který dal počátek všem existujícím jsoucnům, je Ahura Mazda, ale zároveň je to princip v jistém smyslu zdvojený v sebeafirmaci ducha Spenta Mainju a sebenegaci zlého Angra Mainju. Jedná se o dualisticky chápané protiklady, které podmiňují existenci pohybu ve stvoření. V jedné z naukových linií zoroastrismu podmiňuje Ahura Mazda veškeré bytí, zatímco Angra Mainju působí jeho popření. Proti tomu se staví Ahura Mazda a z negace popření vyplývá další bytí. Proti bytí znovu působí Angra Mainju a tak se donekonečna srážejí protiklady, jež udržují existenci v běhu. Celý tento proces vykládají jednotlivé náboženské proudy v zoroastrismu jako odvěký boj protikladných činitelů – dobrého a zlého. Existuje ale více naukových myšlenkových linií zoroastrismu, které mají různé zásadnější či subtilnější odlišnosti.

Most soudu

V zoroastrismu se život člověka dělí na materiální (tělesný) a duševní. Lidská duše (urván) existuje podle nauky dál po zániku těla člověka. Další směřování duše závisí na tom, jaký život člověk na zemi žil, jak volil mezi dobrem a zlem. Spravedlivý člověk může vstoupit přes tzv. most soudu (čhinvad-púl) do domu hymnů (garó-demána), kde prodlévá Ahura Mazda i ostatní spravedliví. Do domu hymnů je provázen krásnou Daénou, tvořenou z jeho vlastních dobrých myšlenek. Duše nespravedlivého člověka bude naopak provázena ošklivou dívkou, jež je stejně tak výtvorem jeho vlastních zlých myšlenek. Daéná představuje lidské svědomí, ať už dobré, či zlé, reprezentuje vlastní „já“ (ego) dané osoby, které je na mostě souzeno.

Věž mlčení

Pro zoroastriány jsou charakteristické vyvýšené mohyly s plochým vrškem zvané věže mlčení, které slouží k pohřbívání mrtvých. Dnes je tento způsob praktikován právě u komunity indických Pársů na Malabárském vršku v Bombaji. Mrtvé tělo se považuje za nečisté, a proto není možné jej spálit ani uložit do země, ale je pokládáno na tento plochý vrchol věže, kde se stává potravou ptáků, zatímco duše zemřelého odchází na most soudu. Kosti se později ukládají do jámy ve středu věže. Velmi důležitou symbolikou je v zoroastrismu oheň.

Sebeidentifikace

Definice toho, kdo je a kdo není Pársi, je předmětem diskusí. Obecně se říká, že Pársi je osoba, která je přímým potomkem původních perských uprchlíků a byla formálně přijata do zoroastriánského náboženství prostřednictvím obřadu navjote. V tomto smyslu je Pársi etno-náboženskou identitou. Podle odhadů žije dnes v Indii asi 60 000 Pársů. Pársové jsou v Indii velmi úspěšní a mnoho z nich je vysoko ve společenských strukturách i v tamější umělecké sféře.

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Náboženský šok. Praha: Akbar, 2021.

Audio:

HAVELKA, Ondřej. ČESKÝ ROZHLAS. Obraz padlého anděla v abrahámovských náboženstvích s doktorem Havelkou