Článek
Berbeři jsou širokou etnickou rodinou více skupin pocházejících z oblasti Maghrebu. Hovoří berberskými jazyky, které jsou součástí afroasijské jazykové rodiny. Dnes žijí především v Maroku, Alžírsku, Libyi a v menší míře v Tunisku, Mauretánii, v severním Mali a severním Nigeru. Malé berberské komunity žijí také v Burkině Faso a v egyptské oáze Siwa. Ve svých jazycích o sobě hovoří v plurálu jako o Imazighenech (singulár je Amazigh). Pojem Berber zavedli Římané a znamenal jednoduše barbar, což značilo obyvatele oblasti severní Afriky neegyptského a nehelénského kulturního zázemí.
Malebné marocké Chinguetti. Tady to voní vůní opravdových znalců…
Nejstarší dochované zprávy vypovídající o Berberech jsou staroegyptské texty vytesané do kamene někdy kolem roku 3 000 př. n. l. Mezi božstvy vynikalo v berberském náboženství božstvo Slunce a božstvo Měsíce. Berbeři měli v období starověkého Egypta hojný kontakt s Egypťany a jejich náboženství se vzájemně ovlivňovala, vždyť berberské jazyky se kolem roku 2 000 př. n. l. šířily na západ právě z údolí Nilu. Vůbec nejstarší památkou přičítanou prapředkům Berberů jsou fascinující jeskynní kresby v oblasti Tassili n’Ajjet v jihovýchodním Alžírsku datované do období přibližně 10 000 př. n. l.
Ztvárnění rohaté bohyně v jeskyních Tassili n’Ajjet v Alžírsku z období přibližně 6000 př. n. l.
Skalní oblast, ve které se nacházejí jeskyně Tassili n’Ajjet v Alžírsku
Jedny z nejstarších dochovaných kreseb kulturní historie lidstva v jeskyních Tassili n’Ajjet v Alžírsku
Nebyl to ale pouze starověký Egypt, který měl zásadní vliv na tehdejší berberské náboženství, později se propsaly také vlivy punského náboženství, židovství, iberské mytologie a helénských náboženství. Archeologické výzkumy starověkých hrobek v Maghrebu ukázaly, že těla Berberů byla v dávné minulosti před uložením do hrobek natírána okrem. Někteří nebožtíci byli pohřbeni se skořápkami pštrosích vajec, někdy i se šperky a zbraněmi. Nahá těla se do hrobky ukládala v prenatální poloze lidského plodu, čímž se symbolicky uzavíral kruh pozemského života.
Naše cesta stopem napříč Maghrebem za pohostinnými Berbery a jejich tradičním náboženstvím
Michaela v plné polní před branami marockého Fesu s Berberkami v tradičních šatech
Slavnostně oděná berberská dívenka na marocké svatbě
Některé berberské skupiny své mrtvé také mumifikovaly. Mumifikace byla nejrozšířenější mezi klany obývající Kanárské ostrovy, ovšem nálezy jsou i z pevniny. Zatím nejstarší mumie připisovaná tehdejším Berberům je mumie objevená v Libyi profesorem Fabriziem Morim z University of Rome v roce 1958. Podle Moriho výzkumu by měla být datovaná přibližně do roku 3 500 př. n. l.
V podhůří marockého Atlasu
Tradiční pouliční prodejci čaje v Maroku
Hérodotos (484 př. n. l. – 425 př. n. l.) ve svých textech uvádí, že Berbeři pěstovali kult mrtvých (kult předků). Duchy zemřelých předků snad Berbeři považovali za božstva, při nich přísahali, s nimi se radili. Poté, co vyslovili prosbu či otázku směrem k zemřelému předkovi, přespal tázající v jeho hrobce, kde ve snu očekával předkovu odpověď. Kult předků zahrnoval také kult významných náčelníků a panovníků.
Pyramidová hrobka Medracen v Alžírsku z období 4. až 2. stol. př. n. l.
Mimořádnou náročnost starobylé stavby dobře odhaluje pohled shora
Z původně prostých hrobek se později v případě významných lidí staly velké pyramidální hrobky výšky až 30 metrů. Nejstarší náboženské představy Berberů svědčí o jejich víře v posmrtný život v dalším módu existence. Značný vliv patrně měly také megalitické kulty, neboť Berbeři v době před příchodem křesťanství do oblasti Maghrebu mimo jiné uctívali vybrané skály a specifické seskupení velkých balvanů, což patrně odkazuje k dolmenům rozšířeným po tehdejším Středomoří. Významná archeologická lokalita s cennými megalitickými památkami je marocká Msoura.
Královská hrobka v alžírském Sidi Rachedu
Královská hrobka v alžírském Sidi Rachedu je umístěná na kopci přímo na pobřeží Středozemního moře
V berberských mýtech o dávných hrdinech a vládcích se objevují také obři, které mimochodem nalézáme také v první knize židovské Tóry. Jedním z nejstarších pilířů berberského náboženství bylo uctívání Slunce. Berbeři uctívali také některé egyptské bohy, patrně přinejmenším Isis, Set, Amona a Amunet. Z egyptského náboženství převzali Berbeři některá omezení týkající se jídla. V souvislosti s berberským uctíváním egyptského boha Amona se často uvádí starověký Amonův chrám v oáze Siwa, kde Berbeři odedávna žili a stále žijí. Měl jsem tam možnost po nějakou dobu studovat berberské (a libyjské) vlivy. Berberské rodiny jsou na první pohled rozeznatelné. Někteří badatelé hájí tezi, podle níž mohla některá božstva, například bohyně Neit, do egyptského panteonu přijít z berberských náboženských tradic.
Naše cesta stopem napříč Mauretánií
V berberském panteonu se objevuje také Baal, Anat a Tanit. Později bylo berberské náboženství – přesněji řečeno berberská náboženství (v plurálu), neboť šlo o množství religiózních systémů – významně ovlivňováno helénskými náboženskými systémy a následně římskými. Dochované berberské mince z 1. stol. př. n. l. také zobrazovaly Ifri – bohyni války. Pozdějším známým bohem války byl Gurzil.
Arabizace a islamizace Berberů začala v 7. století, ale tomuto tématu věnuji samostatný text. Dnes je většina Berberů muslimského vyznání, zůstává rovněž křesťanská minorita. Ke svým prastarým tradicím však dnešní Berbeři stále chovají úctu a kult předků mezi nimi stále přetrvává.
Koželužny v marockém Fesu
Zdroj:
HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.
Audio:
HAVELKA, Ondřej. ČESKÝ ROZHLAS. Zhodnocení papežovy cesty po Africe. Praha, 26. 4. 2026.
HAVELKA, Ondřej. ČESKÝ ROZHLAS. Amulety s verši Koránu pokapanými kohoutí krví: Afrika s religionistou doktorem Havelkou • mujRozhlas
