Nejdelší vlak, dobrodružná cesta a nejstarší knihovna v Africe. To je Mauritánie

Mauritánie je nesmírně zajímavá, cestovatelsky stále téměř neobjevená a kulturně i nábožensky fascinující země v severozápadní Africe, která hluboko v poušti – mezi saharskými dunami na Adarské plošině – ukrývá nejstarší nepřetržitě fungující knihovnu s převážně duchovní (ponejvíce islámskou) tematikou v celé Africe. Knihovna – přesněji řečeno knihovny, neboť se jedná o soubor menších knihoven – se nachází v městečku Chinguetti, které dnes obývá asi pět tisíc stálých obyvatel, zejména bílých a černých Maurů, mezi nimiž nepanují právě nejpřátelštější vztahy.

Malá kamenná budova hlavní knihovny na první pohled ničím neupoutá, a pokud se cestovatel nedoptá, ani si nevšimne, že prošel kolem historického unikátu. Kromě knihovny se ve staré části nachází jen jedna kamenná mešita – nazývaná Páteční mešita – a menší tržiště. V zemi prostoupené rasismem a náboženskou netolerancí, kde stále přetrvává otroctví (oficiálně zakázané v roce 1981, ovšem dosud zcela nevymýcené), je Chinguetti se svou knihovnou jakousi oázou myšlení, tolerance a alespoň základního dialogu. Bílí Maurové zde donedávna drželi černé otroky s bantuskými kořeny. Dnes v zemi žijí tři nejpočetnější skupiny: bílí Maurové, černí Maurové a černí Bantuové několika etnik. Napjaté vztahy a otevřený rasismus jsou zde každodenní realitou.

Knihovna se nachází v nenápadném nízkém domku s malým dvorečkem, do kterého se vchází z prázdné písčité ulice. Dřevěné dveře na tradiční prastarý dřevěný klíč napovídají, že ukradení exponátů se tady nikdo neobává. Uvnitř je cítit atmosféra zastaveného času (který se už venku vleče výrazně pomaleji než jinde) a v příjemném šeru nízké budovy vystavěné z kamenů skládaných nasucho stojí skromné dřevěné regály, na kterých odpočívají až devět set let staré Korány.

Vedle několika nejstarších, skutečně mimořádně hodnotných Koránů, jsou zde desítky dalších – stovky let starých – knih: povětšinou Koránů, učebnic arabštiny a knih s tematikou islámského práva a islámské teologie. Zcela mimořádná je skutečnost, že si devět století starý Korán psaný ozdobnou arabštinou, doplněný modrými a zlatými kresbami, vázaný v gazelí kůži, můžete sami otevřít a pod dohledem knihovníka i prolistovat, což je u podobně hodnotných exponátů v Evropě naprosto nepředstavitelné.

Unikátní exponáty nechrání žádné sklo, žádná ochranka, žádná kontrolka vlhkosti nebo protipožární senzory, zkrátka nic. Po svolení knihovníka si cestovatel může opatrně vzít knihy do ruky, listovat a kochat se ozdobnou arabštinou a krásnými iluminacemi.

Chinguetti se svou knihovnou bývá označováno jako sedmé nejsvětější místo islámu a je na seznamu chráněného kulturního dědictví UNESCO. Městečko bylo založené v roce 777 a od 11. století bylo důležitou zastávkou obchodních karavan a střediskem učenců tehdejšího arabského světa. Název patrně pochází ze zaniklého dialektu soninského jazyka a znamenal „pramen koní“.

Ve 13. století se stalo mimořádně důležitou křižovatkou karavan mezi středomořím a subsaharskou Afrikou. Vrcholu své slávy dosáhlo Chinguetti v 17. století, kdy bylo povinnou zastávkou karavan směřujících do Mekky. Kdysi mělo pět velkých knihoven s tisícovkami knih, které sem lákaly učence a básníky z dalekých zemí. V té době zde panoval čilý obchodní ruch, který také umožnil získat vzácné knihy z tehdejších center islámské vzdělanosti Káhiry, Bagdádu, Damašku, Jeruzaléma nebo Timbuktu.

Hlavní knihovna je soukromá, dědí se v otcovské linii a od svého založení je nepřetržitě funkční. Rodina vlastníků je proti digitalizaci exponátů, neboť se obává, že by tak přišla o svou jedinou tradiční živnost. Vstupné je vždy na dohodě s majitelem a smlouvá se o něm stejně jako při jakémkoli jiném obchodu v Mauritánii.

V Chinguetti dnes náboženské rovině života vládne sunnitský islám na pilíři Málikovské právní školy. Významně je tu také rozšířena súfijská mystika, zejména táriqa Tidžáníja. Súfismus klade důraz na mystické sjednocování s Bohem, k čemuž používá vícero v Mauritánii praktikovaných metod, jako je například meditace muráqabah. Slovo muráqabah je odvozeno od rá-qáf-báʿ, s významem hlídat, sledovat s očekáváním povšimnutí změny a jedinečných vlastností dané věci.

Ve starověké arabštině se slovo muráqabah vztahovalo na toho, kdo sledoval večerní oblohu s očekáváním prvního svitu hvězd, podle nichž se poutníci na poušti orientovali a mohli tak vyrazit na noční cestu. Jde o to, být si neustále vědom Boha, který sleduje člověka. A nejen to, v bdělosti Boha pozorně sledovat, co „vysvitne“ a vroucně se snažit o osobní přibližování (chulla) Nejvyššímu. Toto sledování bývá přirovnáváno k meditaci, kdy se súfí bděle ponoří do svého nitra, opustí smyslové vjemy a sleduje svou duši, čímž postupně poznává jejího Stvořitele. Muráqabah má obvykle tři úrovně: poznání sebe, poznání vesmíru a poznání Boha.

V mauritánském súfismu také působí marabuti, považovaní za svaté muže. Marabut (anglicky marabout, arabsky مُرابِط ) je v súfismu náboženský vůdce, průvodce duchovním světem, někdy také učitel Koránu. Často bývá putujícím asketou žijícím z almužny, který se zabývá spirituální rovinou života a studiem Koránu, v subsaharské západní Africe ale mnohdy zároveň věštěním, oneirokritikou, léčitelstvím nebo výrobou ochranných amuletů kri-kri skrze tradiční africká náboženství, jejichž je nezřídka také knězem.

Zatímco dnes je Chinguetti ukryté ve zcela suché krajině, jeskynní malby v nedaleké lokalitě Gour Amogjar prozrazují, že dříve zde byla bujná vegetace a člověk zde mohl spatřit žirafy, lvy, krokodýly a další zvířata. Desertifikace Sahary začala asi na přelomu 5. a 4. tis. př. n. l. To ale neznamená, že v průběhu celých předcházejících dějin byla oblast Sahary zelená a bujná, neboť se předpokládá, že se zde v mnohatisíciletých periodách střídá suché a vlhké údobí. Dnes písek Sahary Chinguetti zásadně ohrožuje, neboť stále se pomalu přesýpající duny již pohltily nemálo domů. Asi sto kilometrů severovýchodně od Chinguetti se v poušti nachází mimořádná geologická zajímavost, Richat Structure, přezdívaná Oko Sahary. Tady je možné ještě dnes vystoupit z času a ochutnat dřeň zázraku bytí.

Vážení přátelé, jak asi víte, jdu kolem světa a píšu věci. Pokud Vás věci baví, zvažte prosím symbolické předplatné nebo koupi jedné z mých knih. Každý kilometr je dobrý a věci se dál mohou dít a vznikat. Děkuji za přízeň!

Zdroje:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.