Článek
Vážení přátelé tradičních afrických kultur a náboženství – rád bych vás pozval k četbě monografie s názvem Africká náboženství, kterou jsme ve spolupráci s předními českými religionisty a afrikanisty vydali loni v nakladatelství Dingir. Na knihu navazuje právě vydaná monografie s názvem Africké náboženské tradice, která pokračuje v cestě odhalování náboženského bohatství Afriky, a rovněž přináší výsledky výzkumu, které dosud nezazněly nejen v českém prostředí, ale ani na světové afrikanistické scéně.
Proč věnovat pozornost knize Africká náboženství?
Afrika je nesmírně bohatá. Každá vědecká disciplína z podstaty věci hledí na zkoumanou oblast přes svůj specifický filtr, který maže větší část reality, aby obnažil zkoumanou rovinu a umožnil badateli pronikat do kýžené hloubky vymezené problematiky, a pokud tedy hledíme na Afriku – ekonomicky nesporně mimořádně chudou – přes filtry religionistiky a teologie, vidíme v ostrém kontrastu se sociálně-hospodářskými faktory mimořádně bohatý kontinent, poskytující religionistům a teologům téměř nevyčerpatelné množství unikátní látky.
Třetí největší kontinent světa s více než miliardou obyvatel je studnicí nepřehlédnutelného množství tradičních náboženství, kultů, synkretismů, eklekticismů a rozmanitých náboženských filozofií a k tomu je také skutečností, že Afričané přistupují k náboženské rovině života velmi kreativně: někdy vyznávají dvě odlišná náboženství bez směšování (mají vícečetnou náboženskou identitu), jindy je synkretizují nebo z množství náboženství existujících v jejich regionu vybírají prvky, které jim konvenují; náboženství přitom mnohdy nepovažují za hotovou neměnnou skutečnost, naopak k němu přistupují dynamicky, takže vznikají nové formy tradičních náboženství, nová pojetí, nové přístupy k nauce, reinterpretované a revidované mýty i nové tváře zdánlivě neměnných náboženství jako jsou křesťanství a islám.
Obě tyto velké tradice – křesťanství i islám – jsou v Africe přítomné od samého počátku své existence, a někteří afričtí myslitelé je dokonce považují za tradiční africká náboženství; v příslušných kapitolách nahlížíme plauzibilitu těchto výroků a také nezměrnou šíři islámských a křesťanských denominací, forem, právních škol a myšlenkových linií, které se v Africe etablovaly. V současné době se většina původních afrických náboženství v nějaké míře vztahuje ke křesťanství nebo islámu, případně k oběma odděleně nebo k oběma dohromady v jejich synkretismu, jako je tomu například u nigerijského chrislamu.
Monografie se věnuje bohaté africké náboženské realitě, zejména vitálním původním africkým náboženstvím, která každodenně ovlivňují a formují životy Afričanů, jejich unikátním synkretismům a často také jejich vztahům ke křesťanství nebo islámu; v některých oblastech, kde vedle sebe koexistuje větší množství náboženství, si všímá i jejich komplexních vzájemných vztahů. Náboženství hraje v životech Afričanů velmi významnou roli a je nedílnou součástí, lépe řečeno přímo formujícím elementem, jejich identity – například pro igbského křesťana v Nigérii je tradiční náboženství odinala nejen podstatným elementem jeho identity, ale dokonce rozhodujícím prvkem, který z lidské bytosti činí osobu, a právě otázka, kdy se člověk stává plnohodnotnou osobou, které náleží úcta a práva v daném regionu a čase, je v Africe velmi komplexní a tradiční náboženství předků v ní hraje nezastupitelnou úlohu. Také další ontologické kategorie a obecně celý světonázor často Afričanům – včetně afrických křesťanů a muslimů – zprostředkovávají tradiční náboženství.
Monografie je zaměřena na současnost afrických náboženství, ovšem nabízí také sondy do historie vybraných náboženství – synchronní a diachronní perspektivy se v práci vzájemně doplňují a osvětlují. Vedle poměrně známých původních náboženství, jako je vodun, jorubské náboženství nebo samburské náboženství, přináší předkládaná monografie také náhled na méně známá náboženství, jako je bwiti, odinala nebo chrislam a také v našem jazykovém prostředí prozatím téměř (nebo zcela) neznámá náboženství, jako serer, abwoi, azande, kindoki nebo mursijské náboženství. Dále práce zkoumá vybrané synkretismy, zejména ty, které slučují zdánlivě neslučitelné přístupy.
Metoda a interdisciplinární přístup
Vytyčená problematika představení afrických náboženství českému čtenáři je zpracována metodou vlastního dlouhodobého terénního výzkumu podepřeného komparací relevantní odborné (zejména zahraniční) literatury – autor monografie strávil mezi lety 2001 až 2024 v Africe celkem tři roky a procestoval 33 afrických zemí napříč celým kontinentem. Metoda výzkumu – centralizovaná do zúčastněného pozorování náboženských obřadů a strukturovaných i semistrukturovaných rozhovorů s představiteli (expertní interview) i prostými věřícími daných náboženství z různých sociálních vrstev ve městech i na venkově – je rozšířena o sledování vývoje reality afrických náboženství, které umožnilo dvacet let intenzivního studia afrických náboženství a cestování po celé Africe; některé země měl autor možnost navštívit vícekrát v průběhu dvou dekád, a díky tomu je možné rovněž nahlédnout vývoj a proměny africké náboženské reality.
Vedle strukturovaných a semistrukturovaných rozhovorů vedl autor v průběhu svých pobytů v Africe rovněž množství nestrukturovaných rozhovorů, které sice nebyly přesně cílené, zato však mnohdy přinesly nečekané a pro autora zcela nové informace, na jejichž základě se dostal k významným méně známým náboženským skutečnostem a některé z nich vyústily v tzv. hloubkový rozhovor.
Cenným zdrojem (autopsii podpírající a vyztužující) literatury – zejména kvalitních historických pramenů nedostupných v elektronické podobě – byla pro autora stáž v knihovně Papežské univerzity svatého Tomáše Akvinského (Angelicum) v Římě na jaře a v létě roku 2021, i kratší intenzivní pobyty na afrických institucích, včetně káhirské Univerzity al-Azhar, jihoafrické University of Johanesburg a vzácných knihoven v mauretánském Chinguetti a malijském Timbuktu. Dalším zdrojem, významným pro nahlédnutí historie afrických náboženství, byly návštěvy mnoha afrických muzeí, včetně etnologických muzeí v etiopské Addis Abebě a malgašském Antananarivu.
Celou monografii prostupuje snaha dát maximální možný prostor africkým myslitelům a čerpat z jejich vědeckých monografií, článků a příspěvků na konferencích. Shledáváme to jako klíčové, neboť bylo napsáno mnoho monografií o Africe bez Afričanů, což považujeme přinejmenším za nevyváženost, mnohem spíše ale za metodologickou chybu. Čerpáme proto z prací afrických religionistů, teologů a představitelů rozličných náboženství působících na tamějších univerzitách i z prací afrických autorů působících na evropských či amerických univerzitách, kteří si ovšem udržují těsný kontakt s africkou domovinou. – Protože monografie je výsledkem dlouhodobé práce, vydával autor v průběhu jejího letitého vzniku odborné studie v předních českých i zahraničních recenzovaných periodikách. Přestože problematika byla často exotická, recenze odborníků přinesly vítané podněty a vedly k doplnění či přepracování některých kapitol. Recenzentům za jejich poctivou práci patří poděkování, stejně jako všem africkým respondentům.
Primárním oborem monografie je religionistika, ovšem protože autor je také (katolický) teolog a protože nové poznatky lze dnes nalézat zejména na pomezí prostupujících se vědních disciplín, je neméně důležitým sekundárním oborem práce teologie, a to teologie křesťanská a alespoň částečně také islámská. Díky přístupu těchto vědních disciplín je možné českému čtenáři zprostředkovat úplnější pohled na realitu současného afrického náboženského života. V onom plodném napětí religionistiky a teologie je stále co objevovat a sdělovat, a to k velkému obohacení čtenáře, který nechce realitu redukovat do uzavřených – mezi sebou často nekomunikujících – vědeckých disciplín. Jsme si dobře vědomi rozdílnosti religionistických a teologických přístupů, a přesto jsme přesvědčeni, že bohatství afrického náboženského života je dnes vyjádřitelné zejména synergií religionistického a teologického pohledu. Etnograf, který před výzkumnou cestou nahlédne do výsledků sčítání lidu, zjistí, že Africe vládnou pouze dvě náboženství: křesťanství a islám.
Tradiční náboženství – jsou-li v daných zemích vůbec uvedena – dosahují s malými výjimkami nízkých jednotek procent. Jakmile etnograf dorazí do Afriky a nahlédne do tamější společnosti, rychle zjistí, že náboženská realita je jiná, složitější, provázanější, bohatší. Jistě platí, že křesťanství a islám jsou v Africe velmi rozšířené, ovšem životy lidí formují a ovlivňují nikoli samostatně, ale spolu s tradičními lokálními náboženstvími. Pro pochopení africké náboženské reality a impakt náboženství na konkrétního člověka v určitém regionu tedy patří religionistický náhled na všechna vitální náboženství v dané oblasti, stejně jako teologický vhled do jejich vztahu, neboť je pravdou, že většinou je to vztah křesťanství (v širokém množství denominací) nebo islámu (rovněž v mnoha liniích) k některému nebo některým z tradičních náboženství. Ovšem i křesťanství a islám se v Africe vyvíjejí a nabízí ke studiu mnoho myšlenkových linií i – z teologického pohledu – věroučných herezí. Religionistická neutralita vnějšího pohledu a teologická zaujatost zprostředkovávající vnitřní vhled se mohou vynikajícím způsobem doplňovat. Tento interdisciplinární přístup předkládáme čtenáři k vlastnímu posouzení.
V křesťanské teologii volíme otevřený přístup s jistým zázemím v katolické teologii, zejména (nikoli však výlučně) v aristotelsko-tomistické myšlenkové linii. Je to nezbytné pro vstup do teologicko-etického posouzení některých synkretismů křesťanství a tradičních náboženství, například vodunu v Beninu nebo bwiti v Gabonu, které v prvním kroku nahlédneme neutrálně religionisticky, abychom se ve druhém kroku podívali takříkajíc dovnitř a k hlubšímu obohacení čtenáře nahlédli vnitřní dynamiku synkretismu a pochopili, jak formuje tamějšího vyznavače a jak ovlivňuje jeho život nejen z vnější perspektivy, ale také z hlediska vnitřního prožívání. K tomu je třeba zvolit přístupovou cestu a těch je v teologii i etice více.
V islámské teologii volíme rovněž otevřený přístup s určitým zázemím v sunnitské teologii – která je v Africe nejrozšířenější – a vzhledem k inklinaci afrických synkretismů islámu a původních afrických náboženství k mystickým tvářím a pojetím islámu, je náš přístup více otevřen súfijské myšlenkové linii. Tak zvaný Black Islam, jehož typickou postavou je západoafrický marabut kombinující islám s tradiční vírou, je většinově súfijský. Také v religionistice volíme maximálně otevřený přístup s jistým srdcem v deskriptivním a komparativním přístupu a alespoň částečně také v přístupu historickém. Naopak roviny sociologie náboženství a psychologie náboženství většinou ponecháváme stranou, neboť jim byla věnována autorova předešlá monografie s názvem Náboženský šok. Nutně se dotýkáme rovněž disciplíny geografie náboženství; oborová interdisciplinarita (nebo též multidisciplinarita) je v této monografii zcela záměrná, přiznaná, a jak autor věří, je přidanou hodnotou ve zkoumání komplexního afrického náboženského života. Celé naše dílo se z podstaty věci zároveň odehrává v oblasti afrikanistiky, a odtud tedy pramení název práce: Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika.
Monografie je výsledkem dlouhodobého zájmu o africká náboženství, intenzivního dlouhodobého studia daných náboženství a jejich vztahů v současné Africe a mnohých dlouhých cest po celém africkém kontinentě. Motivací bylo zorientovat se v pestrém a fascinujícím světě africké religiozity. Smyslem předkládané monografie je umožnit čtenáři orientaci ve složité náboženské rovině afrického života. Je to úkol obtížný, neboť realita současného náboženského života v Africe je na jedné straně nesmírně komplexní a na druhé straně rovněž dynamicky proměnlivá. Rozsah publikace neumožní zacházet u jednotlivých náboženství do subtilních detailů – pro prohloubení studia konkrétních náboženství je nezbytné sáhnout po specializovaných monografiích věnujících se výlučně jednomu náboženství či jednomu tématu. Vzhledem ke skutečnosti, že již existují kvalitní zahraniční zdroje a po celé Africe lze provádět terénní výzkum (což v minulosti často nebylo možné), zaslouží si český čtenář aktuální zpracování afrických náboženství ve vědeckém literárním tvaru na úrovni dnešní doby.
Nesnadnou otázkou bylo, kterou branou vstoupit do labyrintu a jak vystavět strukturu projektu. Rozhodli jsme se pro postup, v němž první krok patří křesťanství v Africe – neboť je to početně nejrozšířenější náboženství kontinentu a většina tradičních náboženství se k němu vztahuje –, následovaný druhým krokem patřícím islámu – neboť je druhým nejrozšířenějším náboženstvím kontinentu. Další kroky patří tradičním africkým náboženstvím a synkretismům. Delší dobu jsme pracovali s myšlenkou, zda přece jen nezařadit na první místo některé z tradičních afrických náboženství a nakonec zůstali u zvoleného členění, i díky skutečnosti, že mnozí afričtí myslitelé považují křesťanství i islám za tradiční africká náboženství, což – jak ukážeme – je možná kontroverzní, ovšem nikoli mylný výrok. Staroegyptské náboženství je sice nejstarším náboženstvím Afriky, ale nemá větší vliv na dnešní Afričany, a proto je zařazeno na závěr díla. Rozšíření a vliv na život Afričanů dostalo přednost před chronologickým aspektem.
Metodologická obtíž terénního výzkumu
Badatel nořící se do tajů afrických náboženství narazí na několik zásadních obtíží: první a nejpalčivější je fakt, že u většiny původních afrických náboženství neexistují žádné historické a často ani současné písemné prameny jejich originálního původu – ve studiu je tedy badatel odkázán na sekundární prameny nebo na přímý kontakt s věřícími daných náboženství v Africe; ani jedno ovšem nezaručuje jistotu správnosti nauky, ke které se badatel dostane: mnozí Afričané totiž pochopili, že jejich tradice a náboženství se staly cennou obchodní komoditou, a tak ve výsledku nenabízejí badateli relevantní informace, ale spíše vyčkávají na jeho předložené teze, které potom za odměnu na kameru potvrdí. Další obtíží je kulturní, jazyková, sociální i náboženská bariéra mezi pozorovatelem a místním věřícím – tato bariéra může způsobit zkreslení dosažených informací nebo také jejich úplné nepochopení.
Ke klíčovým obtížím rovněž patří pestrá variabilita výkladů či samotných mýtů, neboť často se badatel dozví od různých zasvěcenců stejného náboženství různé skutečnosti, někdy podobné, jindy ale zcela rozporné. Není-li nauka zapsaná, často se v regionech liší. Poslední velkou obtíží v případě náboženství jako je bori, vodun nebo jorubské náboženství, kde dochází k uchvácení věřícího duchem, je skutečnost, že když se zasvěcence zmocní duch, zasvěcenec se často cítí donucen ke službě tomuto duchu; ví, co má dělat, neboť mu to daný duch nařizuje, ale neví, proč to má dělat a často není schopen to racionálně artikulovat.
Zasvěcenec je často spíše jakýmsi dělníkem ducha nebo božstva, nikoli myslitelem, který by věřícího umně zasvěcoval do hlubší teologie. Zúčastněné pozorování je přínosné, nikoli ale všemocné, nabízí jen úzký výřez skutečnosti. Badatel zkrátka nemůže být všude, kde je vyznáván například vodun, a porovnat jeho tváře v celé západní Africe, aby si utvořil celistvý obraz. Navíc má každý badatel jiné zázemí, předporozumění, úhel pohledu a navštěvuje dané místo v jiném čase. Badatel vždy nabízí podmíněný úhel pohledu. Část skutečnosti nasvítí pod zvoleným úhlem, aby se zbytek skutečnosti ztratil v hlubokém stínu. Proto je užitečné nasvítit scénu z různých (z podstaty věci podmíněných) úhlů. S tímto nelehkým metodologickým východiskem vybízejícím k opatrnosti při práci s informacemi zkrátka musíme počítat při našich pohledech na původní africká náboženství.
Cíle monografie
Možnosti studia původních afrických náboženství v českém jazyce jsou značně omezené: o některých náboženstvích – například o gabonském bwiti, konžském nkisi nkondi nebo senegalském sereru – si zájemce v češtině kromě autorových článků doposud nepřečetl téměř nic; jiným africkým náboženstvím – například beninskému vodunu nebo malijskému dogonskému náboženství – byla věnována jediná česky psaná monografie, případně několik málo textů od jediného autora; zatímco další náboženství – například staroegyptské náboženství – byla v českém jazyce zpracována důkladně a rozsáhle. Primárním cílem této monografie je přispět do oné první a druhé množiny a nabídnout českému čtenáři pohled na některá původní africká náboženství, o kterých v češtině doposud žádné texty nevyšly.
Sekundárním cílem je nahlédnutí vztahu vybraných původních afrických náboženství vzhledem ke křesťanství nebo islámu a také vývoje těchto dvou rozšířených monoteismů v Africe. Práce nabízí vedle stěžejní synchronní perspektivy při pohledu na současnost afrických náboženství také perspektivu diachronní, když vybraná náboženství nahlíží v jejich vývoji a vrací se v čase tak daleko, kam až badatele dovedou staroegyptské texty vypovídající o náboženských představách tehdejších lidí. Tam, kde to bylo přínosné, zachoval autor autochtonní názvy a jména, v ostatních případech pro snazší orientaci v textu volil českou fonetickou transkripci. Vzhledem k nepřehlédnutelnému množství tradičních afrických náboženství bylo nutné vybírat; autor vybral vedle klíčových náboženství, která nemohla být vynechána, ta, jež měl možnost v Africe sledovat a studovat. Do monografie se nevešla celá řada dalších tradičních náboženství a témat, což by nemělo vyznít jako postesknutí, ale naopak jako výzva k budoucí práci.
Přínosy monografie
Nemálo látky v této monografii je v českém prostředí zpracováno prvně. Jedná se zejména o méně známá původní náboženství, která jsou i v zahraniční literatuře zkoumána jen velmi zřídka: konkrétně je to mursijské náboženství, abwoi, serer, bori, akan, bushongo, nkisi nkondi a některé linie afrického čarodějnictví, jako je azande nebo kindoki. Některá témata, jako je teologicko-etické posouzení synkretismu katolického křesťanství a vodunu, teologická sonda do synkretismu katolického křesťanství a bwiti, představení synkretismu jorubského náboženství a chrislamu nebo vliv náboženství odinala na identitu igbského křesťana, jsou – alespoň podle autorova průzkumu zahraničních zdrojů, který samozřejmě z podstaty věci nikdy nemůže být definitivní – zpracovány prvně i na poli mezinárodního bádání. Přínos práce pro českou jazykovou oblast je zjevný – autor práce je zároveň přesvědčen, že dílčí přínos nabízí předkládaná monografie také světové scéně. Vedle obsahového přínosu představených náboženství nabízí monografie také metodologický krok vpřed v podobě souhrnu úskalí terénního výzkumu v dnešní subsaharské Africe.
Monografie je určena religionistům, teologům, afrikanistům a zároveň je pochopitelnou exhortací všem, kdo chtějí hlouběji vhlédnout do africké reality, neboť rovina náboženství je v africké společnosti strukturotvorná. Těm, kdo se chystají po Africe cestovat, případně v Africe pracovat, kniha nabízí orientaci ve světě náboženství, která jim pomůže předejít konfliktům či nedorozuměním, umožní pochopit složité náboženské vztahy a nabídne varování před některými nezanedbatelnými riziky nebo kulturně-náboženskými chybami. Poslední desítky výtisků jsou k dostání již jen na webu nakladatele – Dingir.
Zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
HAVELKA, Ondřej. ČESKÝ ROZHLAS – RADIO WAVE. Amulety s verši Koránu pokapanými kohoutí krví: Afrika s religionistou doktorem Havelkou • mujRozhlas Praha, 2023.
Více v nové knize:
HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.
