Článek
Dalším problémem je nemalá množina mladých lidí, kteří pracují v šedé ekonomice, vydělávají velmi málo, nemají sociální ochranu a nevidí cestu k lepšímu životu. Nakonec mnohým nezbývá než vyrazit směr Evropa. Protože z některých nedemokratických systémů nemohou jen tak odletět, vypravují se na náročnou pozemní cestu korunovanou neméně náročnou plavbou přes Středozemní moře. Logicky se na takovou cestu vydávají zejména mladí, silní a odolní afričtí chlapci, kteří mají za úkol prorazit cestu a v lepším světě vytvořit podmínky pro příjezd blízkých. Pokud byste byli v jejich situaci a měli trochu kuráže, udělali byste totéž. A pokud si myslíte, že jsem nekritický vítač, jste vedle jak ta jedle, já totiž jen popisuji realitu, jak ji v Africe vidím a čtu. Na mém osobním postoji absolutně nezáleží.
Podle statistiky Afrika vygeneruje nejméně třináct milionů mladých lidí, kteří vstupují na pracovní trh, přičemž se jim nabízí méně než tři miliony pracovních míst, a to každý rok. Deset milionů nových mladých nezaměstnaných ročně. Zcela bez perspektivy. Vrženi do frustrace. Ne že by tito lidé seděli doma, oni často pracují, ale našedo a bez rozumné mzdy.
Dalším problémem je skutečnost, že i ti šťastnější mladí lidé, kteří legální práci seženou, vydělávají tak málo, že to v podstatě nemá žádnou racionální cenu, pokud člověk nechce být dobrovolně celoživotním otrokem mimořádně nespravedlivého systému. Jistě, většina z nás je svým způsobem otrokem systému, ale v Africe je to tuplované. Africký problém není pouze nedostatek práce, ale nedostatek produktivní, stabilní a dostatečně placené práce. Pokud je to někomu domácky povědomé – kdo za to může? A pokud – hypoteticky – ročně milion mladých, silných a odolných Afričanů dorazí do Evropy, jak to ustojí náš trh práce? Jsme ochotni dále tolerovat frapantní geopolitickou nespravedlnost ze strany majitelů světa a tvářit se, že nás se to netýká?
Do rozvojových afrických zemí zároveň vtrhnul další mocný protivník: umělá inteligence. Právě ve chvíli, kdy Afrika potřebuje vytvořit obrovské množství nových pracovních míst, přichází technologie schopná mnohé práce automatizovat. Výsledek je už nyní jasný. AI nebude v Africe působit ve prospěch člověka, ale ve prospěch nejbohatších.
Migrace mladých Afričanů automaticky neznamená odchod do Evropy. Většina zoufalých mladých lidí nejprve odchází do nejbližšího velkého města ve své zemi. Pokud se tím problém nevyřeší, zamíří do hlavního města. Dále to zkusí v jedné z okolních (rozvinutějších) zemí. Teprve když tento řetězec selže, přichází na řadu Evropa. Migrace do Evropy je v mnoha afrických zemích vnímána jako „rodinná investice“. Širší rodina často vybere veškeré úspory, aby financovala cestu jednoho (nejschopnějšího) člena, od kterého se očekává, že bude posílat v Evropě vydělané peníze zpět, a případně pomůže ostatním k přesídlení do Evropy.
Nakonec dodám primitivní (leč důležitou) skutečnost, že totiž argument o příchodu islamistických extremistů, násilníků a rozličně psychicky vykolejených lidí je samozřejmě validní. Pokud přijde milion lidí, statistika nám zcela jasně vypoví, jaké procento problematických migrantů bude následovat „normální“ většinu. Deset milionů nových (legálně) nezaměstnaných mladých lidí ročně není málo, a to hovoříme pouze o Africe, která však není jediným zdrojem migrace. Pod Středozemím mořem nám tak vesele tiká „sociální časovaná bomba“, kterou možná brzy pocítíme doma. Kdo za to může?
Zdroje:
