Unikátní etiopský kalendář. Proč má Etiopie vlastní čas a také skvělou kávu a nejpůvabnější ženy?

Etiopie má vzhledem k nám jiný letopočet, přestože rovněž křesťanský, třináct měsíců v kalendáři a hodiny startují svou první hodinovou štaci ráno při úsvitu, kdy je v okolních zemích sedmá ranní. Pokud pojedete přes Etiopii z Keni do Súdánu, což byl případ mé první návštěvy, vystřídáte hned tři letopočty, tři kalendáře a tři časy. Tady je cestování časem nejen možné, ale přímo nutné pro prostorový pohyb. Ne že byste zjistili, co je čas, ale ta tajemná skutečnost – která možná vůbec není, nebo je vcelku, nebo úplně jinak (a kterou už nyní patrně nahlížíme z věčnosti, jen si to v materii a honbě za nesmyslem právě neuvědomujeme) – se společenskou dohodou zásadně mění překročením čáry na mapě.

Etiopský kalendář je výsledkem velmi staré tradice, která spojuje dědictví starověkého Egypta, miafyzitského křesťanství, staroetiopské tradice a vlastního etiopského pojetí (křesťansky determinované) chronologie. Etiopský kalendář je formován křesťansky chápaným časem, ostatně stejně jako ten náš – jste-li ateisté, máte smůlu, nebo také šanci používat nějaký svůj alternativní (nakonec proč ne?) – a křesťanská teologie nabízí některé své postřehy o tom, co je čas. Ne že byste přečtením článku čas pochopili, ale nabídnu alespoň hrstku teologických tezí a praktických etiopských zajímavostí.

Kde se vzal čas a kde etiopský kalendář?

U otázky, kde se vzal čas, a zda existuje jako celek, jsem osobně fascinován několika zcela protichůdnými teoriemi, a proto raději vyjděme z premisy, že čas prostě nějak existuje, v podstatě mu vůbec nerozumíme, a tak si vcelku primitivně pomáháme kalendářem, který kotví náš bezelstný – selátkově vžitný – let vesmírným časoprostorem někam hluboko do … (doplňte si dle svého gusta a přesvědčení, každý přece můžeme letět jinam, že?) … Etiopský kalendář, někdy také označovaný jako ge'ezský kalendář, je úzce příbuzný s kalendářem koptským i s kalendářem juliánským.

Etiopské křesťanství má mimořádně hluboké kořeny. Podrobněji jsem o nich psal zde. Křesťanství se v Aksumské říši významněji rozšířilo již ve 4. století – přičemž již Nový zákon ve Skutcích apoštolů hovoří o pokřtění etiopského vyslance etiopské královny nedlouho po Ježíšově ukřižování, takže jsme na absolutním začátku nově vycentrovaného času – a postupně vznikla samostatná tradice, jejímž významným centrem se stala etiopská církev. S ní se uchovávaly také vlastní liturgické výpočty času, svátků a půstu. Čas si jede podle svého, ale člověk ho podle svého zase centruje, nakrucuje, ohýbá či zcela otáčí.

Etiopský kalendář ale není prostým plagiátem egyptského kalendáře, ačkoli z něho zcela zásadně vychází. Egyptský kalendář – jeden z prvních solárních kalendářů naší historie – měl, podobně jako dnešní etiopský kalendář, rovněž dvanáct měsíců po třiceti dnech a pětidenní dodatek. Měsíce byly v pozdější variantě nazvány podle staroegyptských bohů, takže čas byl opět v dobrých rukou – protože, přiznejme si, čas v rukou člověka to byla galaktická katastrofa. Byl tedy v rukou bohů a krásných bohyní a právě z krásy tehdejších bohyní na zem sestoupila krása dnešních Etiopanek. Jinak si jejich dechberoucí půvab neumím vysvětlit. Nebo že bych pro ně měl prostě jenom slabost?

Etiopský kalendář je blízce spřízněný s koptským a alexandrijským kalendářem, ale jeho dnešní podoba se formovala v rámci vlastní etiopské náboženské a kulturní tradice. I samotná Etiopská pravoslavná církev zdůrazňuje vlastní vývoj kalendáře, přestože připouští jeho shodu v základních metodách a datech s koptskou tradicí.

Co nám tedy kalendář vlastně zobrazuje? Plynutí času, který křesťanská teologie nahlíží jako Bohem stvořenou skutečnost, kterou stvořil na počátku toho námi vnímatelného vesmíru spolu s prostorem, materií a miliardou dalších skutečností, které nevidíme a kterým nerozumíme, na něž zkrátka naše vnímání není kalibrováno. Pro naše omezené chápání tedy podle této teze neexistuje žádné „před stvořením času, prostoru a vůbec“, protože nelze myslet v čase nic před začátkem času. Takový myšlenkový experiment je sice krásný, ale drsně nás hází do platónské aporie. Bůh je tedy podle křesťanské nauky stvořitel času, pán času a ten, který je mimo čas. Ten, který (prostě a jednoduše) je. Čas nahlíží jaksi zvenčí, takže je podle mého soukromého soudu možné, že již existuje celý čas – jeho začátek, konec a vše mezi tím jako jeden celek a my zkrátka plyneme v jeho aktuálním průřezu. Zároveň ale – a to je rovněž pouze moje teze, nikoli oficiální křesťanská nauka, chraň mě ruka Páně! –, pokud čas pohledem zvenčí existuje jako celek, již jsme po smrti a díváme se na sebe, jak si tady ve sladké nevědomosti vedeme.

Mimochodem minulost stále existuje, podíváte-li se dostatečně velkým – lépe řečeno krutopřísně zatraceně velkým – teleskopem dvacet světelných let od Země na Zemi, uvidíte v tomto čase (tehdy a teď – takže kdy vlastně?) události, které se zde odehrály před dvaceti lety. Jistě, zeptáte se asi, pokud je tedy Bůh věčný a existuje mimo čas, kdo potom stvořil Boha. A já vám to nepovím, protože to samozřejmě nevím a odkážu vás třeba na Aristotela nebo na Augustina, abych netlačil jednu myšlenkovou školu na úkor druhé. Koneckonců Augustin něco málo o čase také napsal, ale ne že by mě to nějak zuřivě uspokojilo.

Pro etiopskou společnost byl a je kalendář spojen s náboženstvím, liturgickým rokem, svátky a historickou kontinuitou. Etiopské Vánoce se slaví 29. měsíce tahsasu, což odpovídá našemu 7. lednu, což je sice stejný den jako Vánoce východní pravoslavné, ale etiopský kalendář k tomuto datu dospěl trochu rozličnou cestou. Významnou roli v tom hrála zejména Etiopská pravoslavná církev. Ta používá vlastní liturgický kalendář, který určuje nejen data svátků, ale také půsty a další náboženské události. Půstů – zejména od masa – je v etiopském kalendáři neobyčejně mnoho a všechny běžné restaurace a pouliční jídelny servírují tradiční etiopský pokrm indžera pouze se zeleninovou přílohou. Mimochodem tento etiopský pokrm je naprosto vynikající a seženete jej všude. Právě bezmasá varianta mi chutná zdaleka nejvíce. A po konzumaci výborné indžery na cestovatele čeká nejlepší káva světa – etiopský černý zázrak, který nemá konkurenci a hodí vás okamžitě o úroveň výše. No a když se na vás na této úrovni usměje nádherná Etiopanka – sedmé nebe hadr.

Křesťanské chápání času je lineární, což byla vcelku revoluce ve vnímání času oproti na přelomu letopočtu běžnému cyklickému vnímání. Lineárně chápaný čas směřuje podle křesťanské ortodoxie od stvoření vpřed ke svému konci – v teologickém detailu uskutečněnému při druhém příchodu Kristově, tzv. parusii. Křesťanství také rozlišuje dva rozměry, nebo spíše dvě kvality, času – chronos a kairos. (Nemusím snad zdůrazňovat, že v článku silně zjednodušuji, neboť o tématu byly napsány stohy objemných knih.) Chronos je čas kvantitativní, čas běžného dne, měřený v sekundách, minutách, hodinách… Kairos je čas chápaný spíše kvalitativně, je to „ten správný čas“, okamžik Boží milosti, Božího požehnání, čas vhodný k něčemu, čas výjimečný. V Ježíši z Nazareta se potom věčný Bůh vtělil do časného člověka a věčnost se protnula s časností, nekonečnost s konečností. Tento moment vycentroval křesťansky chápaný čas a celé dějiny a dal jim smysl a střed. Proto od něj křesťanské kalendáře a letopočty odvozují své počítání. V žádném případě vám nechci násilně cpát do hlavy křesťanský pohled na čas, ale jen nabízím křesťanskou hypotézu (bigotní bratři teď ječí: to není hypotéza, to je teologický fakt!), aniž bych ji vnucoval. Ale pokud chci představit unikátní etiopský kalendář, který mě na cestě napříč Afrikou velmi zaujal, bez základního křesťanského pohledu na čas by to nešlo.

Třináct měsíců místo dvanácti

Nejznámější vlastností etiopského kalendáře je, že má 13 měsíců. Prvních dvanáct měsíců má vždy 30 dní. Po nich následuje třináctý měsíc nazývaný pagume (pagumen). Ten má pět dní v běžném roce a šest dní v přestupném roce. Třicetidenní měsíce se nazývají meskerem, tikimt, hidar, tahsas, tir, yekatit, megabit, miyazya, ginbot, sene, hamle, nehase.

Etiopský nový rok se nazývá Enkutatash a připadá na 1. meskerem. V gregoriánském kalendáři je to obvykle 11. září. Zatímco my už jedeme devátý měsíc, Etiopané začínají nový rok. Podobně to je s hodinami. Zatímco my jedeme při vstávání například sedmou ranní – omlouvám se těm, kteří vstávají v pět a s obdivem smekám před těmi, kteří to zvládají na čtvrtou –, Etiopané při téže činnosti prožívají první ranní. Zdá se mi to logičtější než naše počítání, ale budiž.

V roce 2026 podle gregoriánského kalendáře je v Etiopii část roku 2018, po etiopském novém roce (u nás 11. září) začal rok 2019. Když tedy pojedete napříč Afrikou, dostanete letos na hranici Keni a Etiopie výstupní razítko s rokem 2026, vstupní razítko s datem 2019 a při opuštění země na hranici se Súdánem dostanete vstupní súdánské razítko s rokem 1448. Tento trojí časový propad většinou při klidné cestě napříč Etiopií zažijete během jednoho měsíce. Etiopie je ale natolik krásná, že doporučuji prodloužit víza z běžného měsíce a pobýt v zemi déle. Litovat nebudete.

Za mírně odlišným letopočtem stojí mimo jiné staré alexandrijské výpočty data Kristova narození. Etiopská církev zachovala chronologickou tradici, podle níž je rok Kristova narození stanoven jinak než v námi používaném křesťanském systému, který dnes stojí za gregoriánským letopočtem. Proto je rozdíl 7, respektive 8 let.

Za ještě hlubší historickou vrstvou stojí počítání let „od stvoření světa“. Alexandrijští křesťanští chronologové se ve starověku pokoušeli vypočítat, kdy podle biblických genealogických údajů došlo ke stvoření světa. Jedna z významných alexandrijských chronologií kladla stvoření přibližně do roku 5493 př. n. l. Tyto výpočty se postupně dostaly i do etiopské a koptské chronologické tradice. Etiopská církev podle své tradice pracuje s představou, že od stvoření světa do narození Krista uplynulo přibližně 5500 let. To je jeden z důvodů, proč etiopský kalendář není možné chápat pouze jako gregoriánský kalendář posunutý o sedm, respektive osm let. Jeho kořeny sahají do složitějšího systému křesťanské chronologie. Ale pozor přátelé – řečené neznamená, že křesťan s hlavou na krku považuje svět za půl šestého tisíciletí starý. Většina Starého zákona jsou jakési obrazy, které jsou záměrně paradoxní, aby otevíraly dveře inspiracím a rozličným interpretacím. Toť opět můj názor. Bigotní doslovaberové ať se třeba utlučou vzteky.

Zdroje:

Ethiopian Calendar Today 2019, What year is it in Ethiopia 2026

The Ethiopian Orthodox Tewahedo Church

Sage Reference - Encyclopedia of Time: Science, Philosophy, Theology, & Culture - Calendar, Ethiopian

Havelka, Ondřej. Východní Afrikou. Praha, 2016.