Článek
Etiopie je v mnoha ohledech výjimkou, která do tohoto v jádru celkem pravdivého zobecnění nezapadá. Etiopská ortodoxní (nebo též pravoslavná) církev je součástí širšího společenství církví známého jako Starobylé východní církve (Oriental Orthodox Churches) spolu s arménskou, koptskou, eritrejskou, syrskou a indickou. Etiopská ortodoxní církev je také jednou ze zakládajících církví Světové rady církví (World Council of Churches) založené v roce 1948 a hrála také aktivní roli při ustavování rady All Africa Conference of Churches v roce 1963. Oficiální název církve v amharštině je የኢትዮጵያ ኦርቶዶክስ ተዋሕዶ ቤተ ክርስቲያን (Etiopská ortodoxní církev Tewahedo). V současnosti má asi 36 milionů věřících. Pojem Tewahedo s významem „sjednocení v jednotě“ odkazuje na miafyzitskou christologii etiopské církve odvozovanou od Cyrila Alexandrijského (376–444).
Starozákonní kontinuita
Africká Etiopie je mezi tamějšími křesťany známá jako Svatá země. Při cestách po Etiopii jsem vídal nejen unikátní křesťanskou sakrální architekturu doslova naplněnou věřícími, ale také časté liturgické úkony na veřejnosti a mnoho tzv. svatých mužů, tedy etiopských křesťanských asketů, kteří bez domova putují zemí zejména mezi svatými místy v barevných tunikách pouze se svou Biblí a holí v podobě kříže. Etnograf je křesťanstvím mocně prostupujícím tamější společnost často konfrontován také při stravování, neboť půsty jsou přísně dodržovány a je jich v průběhu roku mnoho.
Mezi Etiopany jsou zakořeněny legendy, podle kterých měl starozákonní král Šalomoun s královnou ze Sáby syna, zakladatele královského etiopského rodu. Mnoho Etiopanů věří, že jim v žilách koluje krev vyvoleného židovského národa. Také věří, že slavná biblická archa úmluvy (jinak též schrána smlouvy, Jz 3,11) je bezpečně uložena právě v Etiopii, konkrétně v Aksumu.
Přestože neexistují přímé nevývratné doklady o tom, že judaismus byl na území dnešní Etiopie rozšířen již před křesťanstvím (které se tam dostalo prakticky ihned po svém vzniku a rozšířilo se nedlouho poté), je prokazatelné, že dnes velká skupina Etiopanů judaismus praktikuje. Vedle toho nemalé množství Etiopanů v 80. letech 20. století přesídlilo do Izraele za pomoci izraelské armády při operaci Mojžíš; tato skupina lidí je známá jako Beta Izrael nebo také Falašové. S židovskými kořeny etiopské ortodoxní církve také souvisí zajímavé unikum, totiž skutečnost, že v každém etiopském kostele je v tzv. vnitřní svatyni (magdes) uložena dřevěná replika archy úmluvy zvaná Tabot, symbolizující přítomnost Hospodina. Někteří autoři dokonce etiopské křesťanství popisují jako Tabot Christianity. Hovoří se o tom, že etiopská církev vznikla staletí před příchodem Krista, kterého poté jednotně přijala a již existující církev se kvalitativně posunula do křesťanské epochy.
Nový zákon Písma svatého prozrazuje, že první Etiopan byl pokřtěn přímo apoštolem Filipem: ve Skutcích apoštolů čteme, že došlo k pokřtění etiopského hodnostáře, který putoval do Jeruzaléma, aby se zúčastnil bohoslužebných slavností jako vyslanec etiopské královny, a to ještě před obrácením Šavla z Tarsu (Sk 8, 26–40).Podle vlivné teze byli tehdejší etiopští Židé, kteří přímo od apoštolů přijali Krista, tzv. vyvolenými z vyvolených, tedy těmi, ke kterým přednostně přišel Kristus a oni jej také přijali. Dodnes je možné v Etiopii na krku některých věřících vidět symbol kříže v židovské (Davidově) hvězdě.
Podle ústní tradice cestoval do tehdejší Aksumské říše evangelista Matouš a hlásal zde po nějakou dobu vzkříšeného Krista. Mezi historiky se rovněž diskutuje teze, podle které bylo na oslavách Letnic v Jeruzalémě přítomno větší množství etiopských Židů, kteří tam byli pokřtěni (podobně jako etiopský hodnostář) a přinesli křesťanství do Etiopie bezprostředně po jeho vzniku dlouho před prvním sněmem apoštolů v Jeruzalémě. Skutečnost, že svatopisec Lukáš poukázal ve Skutcích na pokřtění etiopského hodnostáře přímo apoštolem Filipem, měla tento moment vyjevit a podtrhnout přímou apoštolskou posloupnost. Celá Aksumská říše potom přijala křesťanství ve 4. století za vlády císaře Ezana. Jedna z legend hovoří rovněž o syrských misionářích a další vypovídá, že prvního etiopského biskupa ustavil v Alexandrii Athanasius (Atanáš, 296–373). S šířením křesťanství v Etiopii je rovněž spojován sv. Frumentius žijící ve 4. století.
Na tehdejších mincích v Aksumském království nahradil kříž dosavadní symbol Slunce a Měsíce, a tak se království stalo jednou z prvních mocností, která zobrazovala křesťanský kříž na svých mincích vedle podoby panovníka. Nedlouho po Ezanově konverzi a přijetí křesťanství za říšské náboženství přišlo do království také křesťanské mnišství (přibližně v roce 480). Vznikla mnišská centra, křesťanské školy a Bible byla přeložena do jazyka Geez, kterým se tehdy hovořilo v aksumské společnosti a později se stal liturgickým jazykem. Teologové se začali zabývat vedle kanonických biblických knih se stejnou vážností též apokryfními knihami včetně v Etiopii oblíbené knihy Henochovy a knihy Jubilejí.
Kontinuita a těsná souvztažnost etiopského křesťanství a židovství je patrná ze zachovávání židovských postních období, mužské obřízky, některých sabatických zvyků, tance v liturgii a již zmíněné kopie archy úmluvy v každém kostele. V etiopské teologii je kladen velký důraz na starozákonní dekalog (Ex 20,1–17), almužnu a půst jako centrální prvky pro spásu člověka, čímž se dostává do poměrně ostrého kontrastu s Pavlovou nebo Augustinovou soteriologií. – V etiopské teologii se vyprofilovaly dvě stěžejní christologické myšlenkové linie: wold qib a yestegalij. První se také říká christologie dvou narození, která učí, že Kristus nepotřeboval být pomazán při křtu nebo proměnění na hoře, aby se stal Kristem, neboť jím jednoduše byl vždy. Druhé jmenované christologii se říká také christologie tří narození. Tato linie učí, že Kristovo věčné narození pramení z Boha Otce, lidské narození z Marie a kristovské narození při křtu v Jordáně z Ducha Svatého.
Církev a říše
Ve 13. století se vlády nad územím dnešní Etiopie ujala tzv. Šalomounovská královská dynastie, která svůj původ odvozuje od syna krále Šalomouna a královny ze Sáby, jak o tom vypovídá text knihy Kebre Negest; císař se honosil titulem ንጉሠ ነገሥት (král králů). V období scholastiky vznikly v Etiopii významné kláštery, které se staly centry tamější křesťanské vzdělanosti: nejvýznamnějšími byly kláštery Debre Lebanon a Debre Haiq. Sepětí církve s říší nebylo ani v Etiopii bezproblémové, neboť některé vlivné kláštery volily rozdílné christologické přístupy, takže například středoetiopský klášter Debre Lebanon vyznával christologii yestegalij, zatímco další vlivný klášter Ewoasteous na severu země přijal linii wold qib. Teologické spory oslabily jednotu etiopské církve, ale extenzivně také jednotu politickou. Spory vedly až k tzv. epoše princů v 18. a 19. století, kdy byla autorita monarchy vůbec nejnižší. Nestabilitu ukončil až císař Yohannes IV., který svolal koncil do Boru Medy v roce 1878. Koncil zamítl christologii tří narození a jako kardinální střed etiopské teologie vyhlásil božství a synovství Krista.
Etiopské křesťanství bylo úzce spjaté s monarchií a osobou císaře (s malými výjimkami) až do vlády posledního reálně vládnoucího císaře Haile Selassie I. (1892–1975). Za vlády posledního krále králů došlo k úplnému osamostatnění etiopské ortodoxní církve od Koptské ortodoxní církve, a ta se roku 1959 stala autokefální. Rok 1975 znamenal konec úzkého sepětí církve a království, když byla zrušena monarchie a vlády se po krátkých změnách nakonec ujali tamější komunisté. Tzv. vědecký socialismus marxistické linie se okamžitě dostal do ostrého sporu s Etiopskou ortodoxní církví: sekularizace byla okamžitá, ovšem duchovní moc církve příliš neutrpěla. Mnoho lidí se navíc přidalo k církvi, aby demonstrovali svůj odpor ke komunismu. Komunistická vláda však netrvala ani dvě desetiletí a komunisté se odebrali do učebnic dějepisu; v roce 1991 nová demokratická vláda vyhlásila náboženskou svobodu pro všechny.
Dnes je většina území Etiopie pro etnografa opět na první pohled křesťanskou zemí. Nemalá část země je ovšem ryze islámská a zbytky území při hranici s Jižním Súdánem a Keňou jsou stále domovem původních domorodých náboženství. Mimořádně zajímavá je skutečnost, že tato náboženství – například Surmské, Mursijské nebo Surijské náboženství – jsou považována za původní monoteismy vyznávající jediného Boha Tumwiho v různých jazykových variacích. Etiopská ortodoxní církev se také věnuje misijní činnosti, která je úspěšná zejména na karibských ostrovech.
Teologie etiopského křesťanství
Etiopská teologie přijímá výstupy prvních tří velkých ekumenických koncilů v Niceji (325), v Konstantinopoli (381) a v Efesu (431). Teologicky se Etiopská ortodoxní církev řadí k pravoslavným církvím obvykle označovaným jako monofyzitské, ovšem ony sami preferují označení nechalcedonské církve (neboť se neztotožnily s výstupy Chalcedonského koncilu z roku 451), případně miafyzitské. Teologie vychází z myšlení alexandrijských otců, zejména Cyrila a jeho následovníků. Mezi další specifika etiopské teologie patří důraz na význam dodržování desatera a rozličných půstů i dalších předpisů pro spásu člověka, neboť člověka podle tamějšího teologie spasil Kristus, ovšem lidská odpověď ve formě přísného dodržování pravidel včetně mnoha starozákonních je přinejmenším podobně důležitá pro spásu konkrétního jedince.
Svátost křtu je udělována chlapcům 40 dní po narození a dívkám 80 dní po narození; biřmování je udělováno ihned po křtu. Svátostí je v etiopské církvi sedm, centrální je eucharistie. Každá rodina má obvykle svého duchovního otce, který rodinu pravidelně navštěvuje a provází duchovním životem. Kostely mají několik různě posvátných křídel, přičemž nejposvátnější z nich, kde je kopie archy úmluvy (Sd 20,27), je přístupná pouze kněžím a několika dalším vybraným osobám. Kostely mají většinou tři vchody, jeden z nich je určen ženám a v kostele je pro ženy obvykle oddělené místo. – Mše se skládá ze dvou navazujících částí: první část je nazývána Maheleta druhá Qedase. Celá mše trvá bez přestávek přibližně šest hodin a je sloužena v etiopském liturgickém jazyce Geez (amharsky ግዕዝ). Jedná se o starobylý semitský jazyk, snad odštěpený od jihoarabštiny a znám je také jako klasická etiopština. Jazyk je zapisován etiopským písmem; hovořilo se jím do 14. století, kdy byl nahrazen amharštinou.
V Etiopii je vzhledem k okolním zemím jiný letopočet, jiný kalendář a jiné nastavení hodin. V roce 2025 západního letopočtu je v Etiopii rok 2017. Etiopský kalendář má 13 měsíců – dvanáct z nich má 30 dní, třináctý má zbývající dny roku. Zatímco v okolních zemích je 7 hodin ráno, v Etiopii je 1 hodina ráno; den tedy i na hodinách začíná za úsvitu. Pokud etnograf z Etiopie zamíří do Súdánu, obdrží dnes na etiopské straně hranice do pasu razítko s letopočtem 2017 a na súdánské straně hranice razítko s islámským letopočtem 1447.
Zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství II. Praha: Dingir, 2025 (kniha v přípravě, vychází v létě 2025)
Literární inspirace:
TEMNOTA, Daniel. Politik, psychopat, zabiják. Praha: Granite Design, 2025 (e-kniha)
