Obnažené a nejvyšší – to jsou somálské ženy. Bůh Waaq a bájní obři – to je somálská mytologie

Bohatá mytologie je součástí identity dnešních Somálců (tvořících 85 % obyvatel Somálska), kteří se v současné době z velké většiny hlásí k sunnitskému islámu. Etničtí Somálci hovoří somálštinou – jazykem kúšitské jazykové větve, afro-asijské jazykové rodiny. Původní obyvatelé starověkého království Punt jsou patrně součástí etnogeneze Somálců. Kulturní a náboženské odkazy jsou zde mimořádně bohaté a sahají až k samému počátku kulturních dějin lidstva. Lidé starobylé země Punt měli úzké vazby se starověkým Egyptem a snad až z této doby zůstaly na území severní oblasti obývané Somálci fragmentární pozůstatky dávných staveb.

Somálci se dělí na patrilineární klany s velmi dlouhou tradicí a příslušnost ke klanu je pro člověka mimořádně důležitá, až posvátná. Z toho také pramení drsné meziklanové konflikty, kterými je oblast známá. Klanový vůdce je označován starobylým pojmem sultán. Nejstarším známým společným předkem Somálců je Samaale (nebo též Samali), od jehož jména je patrně odvozen název etnika, i když hypotéz o názvu je více, například odvozenina slov sa maal, v překladu kraví mléko, nebo z arabského výrazu „bohatý“, což by opět odkazovalo na somálské pastevectví. Velkou váhu má stále zvykové právo. Mezi muslimskými Somálci zůstává velmi významný kult předků, zejména významných předků, dávných vládců a mytologických obrů. Vážnosti se mezi lidmi rovněž stále těší tradiční léčitelé, věštci a oneirokritici.

Hluboké náboženské kořeny

Oblast obývaná etnikem Somálců (zejména její severní část, tedy také Somaliland) se může chlubit fascinujícími náboženskými dějinami. A přestože je subsaharská Afrika v průhledu do minulosti výrazně limitována absencí primárních písemných pramenů, můžeme v tomto případě vyčíst mnohé; mimochodem nejstarší dochované (a skutečně fascinující) jeskynní malby v této oblasti jsou staré více než 5 000 let. V těchto jeskyních se vedle obrazů nalezly také tisíce let staré texty doposud nerozluštěného písma. Poměrně košaté pohřební zvyky se zde datují do 4. tis. př. n. l.

Jedny z nejstarších dochovaných náboženských textů lidstva, zapsané Hebreji mnohá staletí před přelomem letopočtu, vypovídají o královně ze Sáby, která putovala z této oblasti na sever, aby navštívila slavného krále Šalomouna v Jeruzalémě. Královna a její družina přinesly poté zpět do své země víru v jednoho Boha, hebrejského JHVH. O přesné lokalizaci této oblasti se dnes živě diskutuje, ale patrně se jednalo o severní část dnešní Etiopie, severní Somálsko, Džibutsko, část Eritrei a možná také jihovýchodní část dnešního Jemenu. Do té doby bylo v Sábské říši patrně vyznáváno božstvo Slunce, zatímco v oblasti dnešního Jemenu patrně vládlo božstvo Měsíce.

Ve starověku byli somálští obchodníci významnými dodavateli kadidla – používaného pro náboženské obřady – pro Egypt. Podle Hérodota byli starověcí předchůdci Somálců v oblasti dnešního Afrického rohu známí jako lidé dlouhověcí, krásní a bohatí, ale také jako nejvyšší lidé na zemi, což koresponduje s tím, že v sousedství Somálců dodnes žijí etnika s nejvyšší průměrnou výškou svých příslušníků, mezi nimiž vynikají jihosúdánští Dinkové, kteří jsou považováni za etnikum s nejvyššími lidmi světa. Připomeňme si také, že podle poznatků současné vědy o člověku pochází naše lidská linie právě z oblasti dnes osídlené (mimo jiné) etnikem Somálců. Ostatky člověka zručného nalezené v lokalitě etiopského Hararu – kde Somálci rovněž žijí – jsou datovány do období přibližně před dvěma miliony lety a slavná Lucy, kostra samice australopitéka, která dnes odpočívá v muzeu v Addis Abebě, chodila po tomto území před více než třemi miliony let.

Křesťanství se do oblasti, o níž hovoříme, patrně dostalo hned v prvních desetiletích své existence, když došlo k pokřtění etiopského hodnostáře (což podle vlivné názorové linie znamenalo pokřtění celé skupiny, která přicestovala z oblasti Etiopie, jenž není přesně lokalizována, ovšem patrně jde o oblast pokrývající i severní část dnešního Somálska) a zapustilo zde hluboké kořeny. – Také islám byl v této oblasti přítomen od samého vzniku, dokonce snad před jeho oficiálním vznikem, když někteří z jeho prvních následovníků vyslyšeli doporučení, aby místo čelení pronásledování ze strany arabských polyteistů raději opustili mekkánskou oblast, překročili Rudé moře a uchýlili se do tehdejší Aksumské říše, kde v té době vládlo křesťanství. Stalo se tak již v osmém roce před novým islámském letopočtem (8 BH), tedy v roce 614 našeho letopočtu. Muslimská tradice tento přesun nazývá první hidžrou. Zatímco v islámských zemích Středního východu je ženská nahota na veřejnosti naprosto vyloučenou skutečností, v mnoha oblastech somálského venkova je situace zcela jiná; cestovatel zde běžně potkává polonahé pracující ženy na poli. Nahota mezi muslimkami na venkově je pacificky tolerovaná a zažitá. Mezi somálskými muslimkami je stále oblíbený kult zár.

Původní somálské náboženství

Předpokládá se, že Somálci v předislámském období vyznávali komplexní náboženství s množstvím božstev, později ale nahrazených jediným všemocným Bohem zvaným Waaq. Náboženské budovy pocházející již ze starověku, známé jako taallo, byly centry, kde se konaly důležité obřady vedené knězem zvaným wadaad. Waaq byl již v předislámské době Bůh oblohy spojovaný s deštěm, plodností, posvátnými stromy, zvířaty, přírodou, mírem a harmonií. Další jméno pro starověkého kúšitského boha Waaqa je v oromských jazycích Eebbe. V tradičním somálském náboženství dále figurují duchové – dnes tamějšími muslimy nahlížení jako andělé –, kteří jsou prostředníky mezi Bohem a lidmi a nazývají se ayaanle. Tito duchové jsou chápáni jako dobří a jsou nositeli štěstí a požehnání. Poslem smrti je anděl Huur – dříve nahlížený jako božstvo –, který má v tradicích podobu velkého ptáka a bývá připodobňován Horovi ze starověkého Egypta.

Anděl mstitel se nazývá Nidar a je tím, kdo napravuje křivdu. Tento anděl – dříve spíše duch nebo božstvo – se odráží také v soudobém somálském lidovém rčení „Nidar Ba Ku Heli“ (Nidar potrestá zlobícího). Posvátná dřevěná socha spojovaná s plodností se nazývá wagar.

V somálské mytologii existuje množství příběhů o mužích a ženách, kteří se vzepřeli kulturním tradicím nebo získali status hrdinů či svatých. Jedná se zejména o mocné královny jako byly Kola z Abasy, Amel Ali nebo Arraweelo nebo krále jako byl Wiilwaal. Mytologie zná rovněž obry a démony. Habbad ina Kamas byl legendární krutý obr, který vládl polovině starověkého Somálska. Nakonec byl poražen a zabit v bitvě spravedlivým obrem Biriirem, který se dozvěděl o Habbadově tyranii.

Qori-ismaris byl muž, který se dokázal proměnit v hyenu tím, že za soumraku třel kouzelnou hůl, a opakováním tohoto procesu se mohl před úsvitem vrátit do svého lidského stavu. Dhegdheer byl ženský kanibalský démon lovící v somálských lesích. Oběťmi byly obvykle děti. – Náboženský život Somálců má nesmírně dlouhou a bohatou historii a zde řečeným se v žádném případě nevyčerpává. Cestování po Somálsku není úplná procházka růžovým sadem, ale dokáže plně saturovat dobrodružnou složku cestovatelské krve. Nejeden cestovatel zde neplánovaně ukončil svou pozemskou pouť, a právě odtud se vydal za horizont událostí, aby nazřel „jak to skutečně je“.

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.

Audio:

HAVELKA, Ondřej. ČESKÝ ROZHLAS. Zhodnocení papežovy cesty po Africe. Praha, 26. 4. 2026.

HAVELKA, Ondřej. ČESKÝ ROZHLAS. Amulety s verši Koránu pokapanými kohoutí krví: Afrika s religionistou doktorem Havelkou • mujRozhlas