Okouzlující věštkyně v dutinách posvátných stromů. Africké baobaby a jejich náboženský význam

Africké baobaby jsou majestátné stromy, které je možné považovat za pamětníky nejstarších afrických náboženství a kultur, vždyť nejstarší přežívají více než 2 000 let a jsou často uctívány jako sídlo božstva nebo ducha, případně jsou jim připisovány magické účinky, jako je tomu na Madagaskaru u „milujících se baobabů“. V beninském vodunu existuje božstvo, které přímo sídlí v konkrétních (vždy tvarem, velikostí či stářím) výjimečných baobabech.

Baobab (Adansonia) je listnatý opadavý strom z čeledi slézovitých. Vyskytuje se v některých oblastech Afriky, v nemnoha oblastech Arábie a Austrálie a samostatně je třeba zdůraznit Madagaskar, protože z celkově devíti druhů baobabů je šest druhů původně z Madagaskaru a jeden druh se na ostrov dostal z kontinentální Afriky.

V Zimbabwe byl radiokarbonovou metodou datování označen nejstarší známý baobab, který v době svého vegetativního konce v roce 2011 pamatoval přibližně 2 450 let. Jen si uvědomme, že v Ježíšově době byl už pět století starým kabrňákem a mohl být drobným výhonkem v době babylonského exilu Hebrejů.

Baobaby jsou vysoké až 30 metrů a jejich průměr u statných jedinců převyšuje 10 metrů (!); nejstatnější nestoři mají obvykle obvod kolem třiceti metrů, přičemž nejsilnější známý baobab měl obvod neuvěřitelných 47 metrů, než se v kmeni rozdělil na dva solitéry.

Náboženský kult uctívání stromů ale není africkým specifikem a neomezoval se jen na baobaby; existoval v určité míře po celém světě. V některých náboženstvích bylo věřeno, že duše zemřelých lidí se po smrti stěhují právě do stromů, jinde se stromy sází přímo nad pohřbeného nebožtíka.

Posvátné stromy mají také ozvěnu v nejstarší dochované literatuře světa: za všechny vzpomeňme na Epos o Gilgamešovi, kde je démon Chuvava spojený s cedry a slavnou biblickou dolinu Posvátného stromu (1Sam 17,2), kde se utkal David s Goliášem pod dohledem gigantického tisíciletého nestora.

Bible vlastně začíná dramatem pod stromem poznání dobrého a zlého (Gn 3), vrcholí představením Nebeského Jeruzaléma, uprostřed jehož náměstí je strom života (Zj 22,2) a je vycentrována utrpením na dřevě, které svou děsivou rovinu úzkosti vtisklo do prastarých olivovníků v Getsemanech, kam dodnes proudí poutníci z celého světa dotknout se těchto posvátných pamětníků. A nejen tam: poutníci z celého světa míří také např. k posvátnému stromu bódhi v indické Bódhgaji, omračují je stromy Tetrameles nudiflora obrůstající fascinující kamenné stavby Angkor Vatu… a dalo by se dlouze pokračovat.

Mnohé africké kultury chovají ke vzrostlým baobabům – přesněji řečeno k božstvům či duchům nebo duším, které je obývají – kultickou úctu a starý baobab označený za posvátný nesmí být pokácen. Na Madagaskaru je znám tradiční kult, jehož zasvěcenci provozují své obřady u statných starých baobabů nebo přímo v jejich kmenech. Ve východní Africe jsem sledoval věštkyně – mimochodem krásné věštkyně – při jejich věšteckých obřadech v dutinách baobabů.

Duté kmeny obřích starých baobabů bývají využívány jako obřadní prostor, kam by neměl vstupovat nikdo jiný než zasvěcenec daného kultu. Navštívil jsem nejen na Madagaskaru mnoho takových stromů. Kolem se vždy nacházely kultické sošky, zvláštní – často nepostřehnutelné – symboly zavěšené na větvích a někdy také symbol varující procházejícího, aby neznesvětil kulticky významné místo.

Cestovatel musí dávat velký pozor, aby nezpůsobil kulturně-náboženský přešlap – nevědomé odskočení si k takovému posvátnému baobabu mohlo v minulosti stát cestovatele život, dnes ho to může stát fyzické napadení, velké nepříjemnosti a vyhnání z oblasti. Nezasvěcený člověk často nemá nejmenší šanci poznat, že jde o posvátný baobab; kultické předměty jsou někdy nevýrazným svazkem klacíků nebo jiným, pro neznalého člověka nezaznamenatelným předmětem.

Zcela zvláštní úctu přiznávají lidé na Madagaskaru tzv. milujícím se baobabům, což jsou dva u sebe rostoucí baobaby vzájemně se obrůstající. Takové baobaby tam lidé nepokácejí ani mladé, dokonce ani tehdy, když by stály v cestě stavbě. Milující se baobaby mají vždy přednost, věří se v jejich magické účinky, jsou posvátné. Lidé k nim chodí, aby do svých životů přivolali štěstí a lásku. Zaznamenal jsem také tradici, podle které milující se baobaby přinášejí zájemcům plodnost.

U milujících se baobabů tak může cestovatel nalézt nejrůznější dary, obětní pokrmy, alkohol nebo také peníze (což uprostřed lesa působí pro našince zvláštně, představte si statný smrk uprostřed našeho lesa obsypaný bankovkami a lahvemi alkoholu).

V západoafrickém vodunu existují božstva přebývající ve stromech, která jsou nazývána atime-vodun. Baobab, který je příbytkem božstva je určován výhradně věštci, či jinými kompetentními zasvěcenci, často na základě předcházejícího upozornění lidí, kteří vypozorovali jeho jedinečnost, zvláštní sílu, ochrannou moc atd.

V Beninu je baobab chápán jako sídlo božstva, které varuje člověka před nadcházející hrozbou. V dalších oblastech Afriky lze zaznamenat věštění u posvátných baobabů nebo výrobu ochranných sošek či magických fetišů z větve posvátného baobabu.

Baobaby a další stromy se také využívají v tradičním africkém léčitelství, ať již navázané na tradiční náboženství, nebo ve formě přírodního bylinkářství. Často se využívají rozličné druhy akácií, jejichž lusky a odvary z kůry jsou tradičními léčiteli oblíbené. Podobně je využíván salámový strom (Kigelia africana). Speciální odvar ze salámového stromu bývá ordinován lidem obtěžovaným zlými duchy.

Další posvátnou a v tradičním léčitelství široce využívanou rostlinou je liána Cissus quadrangularis. Slouží k léčbě i věštění, využívá se jako ochrana proti čarodějnictví a nejrůznějším formám zla. Rovněž zahání duše zavražděných lidí i zabitých zvířat a chrání děti při iniciačních rituálech a přechodových rituálech obřízky.

Kromě baobabů je v náboženské oblasti asi nejdůležitějším stromem kadidlovník (Boswellia sacra), který mnoho kultur a náboženství považuje za strom posvátný a dým jeho pálené pryskyřice, kůry i dřeva se používá k vyhánění zlých duchů, přivolávání božstev nebo očišťování objektů či míst.

Zdroje:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.