Článek
Chcete-li nasát skutečnou krásu Kambodži a jižního Vietnamu, můžete zkusit cestovat rybářskou lodí nebo plavidlem pro místní a vychutnávat jejich krásy klidnou a pomalou plavbou. Zakusit Kambodžu a Vietnam z vodní hladiny je nádherné – a v cíli, v deltě majestátné řeky Mekong, poutníka milujícího kávu lidé odmění vynikající kávou připravovanou unikátním vietnamským způsobem, která se nemusí stydět ani při porovnání s Etiopií či Arábií. Mimochodem milovníci čaje a kávy určitě ocení cestu od pramene Mekongu v Tibetu až po deltu ve Vietnamu, kde začínáte silným černým čajem s jačím máslem a solí (pro gurmána velmi intenzivní zážitek, který na chvíli přebije pachuť odporných čínských třešní) v Tibetu, přes řadu národních a místních čínských, laoských a kambodžských variant, až po cibetkovou kávu ve Vietnamu.
Odlehlá ramena řek v jihovýchodní Asii jsou výjimečným místem k zakušení pomalu plynoucího všedního života. Znalci a milovníci hadů si tady přijdou na své, stejně jako poutníci toužící po hlubším vhledu do klidné kultury pohostinných Asiatů.
Při plavbě po kambodžských řekách může cestovatel pozorovat menší i větší buddhistické svatyně nebo nevelké kláštery s několika buddhistickými mnichy. Právě tam – mimo hlavní zájem turistů – je nejvíce obohacující zakotvit a chvilku pobýt. Zanořit se do buddhistické meditace, ztišit své cestou zvířené myšlenky a soustředit se na to podstatné… – pomůže v intenzivnějším prožívání další cesty a odfiltrování přebarvených pozlátek, které v Asii často strhávají poutníkovu pozornost.
Na kambodžském jezeře Tonlésap pulzuje život přímo na vodní hladině: najdete tu obchody s veškerým zbožím, možnost ubytování, kavárny i restaurace, a dokonce i kostel, který je na fotce vlevo. Poutník může na jezeře strávit i týdny (aniž by se nudil) zakoušením vodní kultury. Hladina uklidní myšlení, poutník se může kochat sofistikovanými plavidly a zakoušet nepopsatelnou pohodu, která na hladině panuje. Tady se opravdu nespěchá. Zrychlený život (a honbu za nesmyslem) lidé nechávají těm na pevnině.
Kambodžané převážejí kokosové ořechy na nedaleký trh, který se koná (jak jinak než) na vodě. Některá vodní tržiště jsou malebně dechberoucí: koupíte tam zejména ovoce a základní potraviny, hady po kilech, ovšem odplout můžete i nově zakoupenou loďkou.
Angkor Vat jistě láká k vystoupení na pevninu. Je třeba objektivně říci, že samotný kamenný komplex z 12. století je více než fascinující, ovšem masivní tsunami turistů, která denně tento komplex spláchne, není úplně nirvánoizní (v intenzitě převyšující ócéčko o adventní neděli) a poutníkův dojem bude přinejmenším rozporuplný… Kdo už návštěvu zažil, rád zůstane na vodě.
Při návštěvě rozsáhlého klenotu khmerské architektury Angkor Vat lze prakticky kdekoli vyrazit do přilehlé džungle. Tam cestovatel zakusí klenot přírodní…
V jihovýchodní Asii stále přetrvává hodně tradičního. Leckdy jsou tradiční doplňky zdobeny vtipnými motivy: kromě tohoto andílka jsou k vidění růžoví smajlíci, černé lebky, meditující buddhové nebo třeba socha svobody.
Při delším pobytu na hladině potkáte spoustu lidí: život je tady pestrý, poblíž vodního tržiště také rušný. Kambodžané i Vietnamci jsou mimořádně přátelští lidé, kteří častou absenci znalosti světového jazyka nahrazují milým úsměvem a nabídkou kávy.
Angkor Vat je považován za nejrozlehlejší náboženský komplex na světě.
Zastávky na čaj při břehu řeky jsou v Kambodži zvlášť kouzelné. Čím odlehlejší čajovna, tím příjemnější zážitek. Čas tam plyne tak sympaticky pomalu, že se často poutník zdrží celý den. Takto prozevlovaný den v ráji považuji za největší dar, který cesta poutníkům nabízí.
Vpravo je obchod s domácími potřebami, uprostřed jsou potraviny, vlevo rodinný hausbót. V této vodní minivesnici pořídíte vše, co potřebujete k další plavbě, a ještě si vystoupíte na skvělou kávu, případně (ne tak skvělé) pivo. Pokud by se cestovatel náhodou opil, což se mi tam shodou prazvláštních okolností stalo, může se na jednom z plovoucích domečků velmi levně ubytovat a ráno v klidu pokračovat v plavbě s nárazovým krmením ryb.
Jakmile se plavidlo blíží městům, obyvatelstvo na hladině znatelně houstne. Výjimkou potom nejsou ani zácpy na vodě, troubení lodí, překřikování kapitánů nebo úprk byznysmenů v rychlejších lodích za penězi na druhém břehu.
Hlavní kambodžské město Phnompenh mi učarovalo. Obyčejně velká města nevyhledávám, ale Phnompenh je světlou výjimkou snad i proto, že si sem můžete připlout lodí rovnou do centra.
Buddhistické chrámy a menší svatyně jsou v Kambodži na každém kroku. Najdete tady jinou tvář buddhismu než např. v Himálaji, kde zvláště ladakhský buddhismus nabízí onu mystickou tvář. V Kambodži potkáte mnicha občas i v hospůdce na pivu s cigárem v koutku (sledujícího fotbal na moderní televizi) nebo také v tetovacím salónu, ale nakonec proč ne, náboženství má podle mého soudu primárně osvobozovat, takže každému podle jeho gusta.
Hlavní kambodžské město Phnompenh leží na soutoku řek Mekong a Tonlésap.
Město Phnompenh bylo založeno roku 1372.
Návrat na hladinu je po hektice v hlavním městě mimořádně příjemný. Někteří cestovatelé toto místo označují jako asijské Benátky, ovšem ty „pravé“ asijské Benátky jsou podle mého názoru v kašmírském Šrínagaru, tedy v místě, které by žádný poutník milující kulturu a unikátní architekturu mířící do Himálaje neměl minout.
Na jednom malém plavidle lze často vidět celé rodiny i s domácími zvířaty. Asiaté jsou zvyklí se prostorově uskromnit, takže v hospodě často místo židlí, na které jsme z Evropy zvyklí, cestovatele překvapí dětské plastové sedačky, které našinec buď rozsedne, nebo s nimi odejde.
Citelné výškové změny hladiny nejsou nebezpečím pro plovoucí domy na hladině, ovšem domky na břehu musí být postaveny na vysokých pylonech, aby si neplánovaně nezaplavaly.
Rybolov je nejrozšířenější obživou vodních Kambodžanů.
Směrem k městu doprava houstne a plavidla jsou rychlejší. Ve městě je třeba honit prašule… – a ty na pomalou loďku holt nepočkají.
Tady mají čas.
Na vodě se žije, na vodě se pracuje, na vodě se odpočívá…
Delta Mekongu ve Vietnamu je překrásnou oblastí plnou mimořádně přátelských lidí. K jídlu zde dostanete hady na všechny myslitelné způsoby, k pití nedostižně výbornou kávu.
Pod šátkem se vždy skrývá široký úsměv – symbol vlídného Vietnamu.
Příroda je v deltě Mekongu nádherná.
Že prý ten keř vozí jako dekoraci.
Zpátky do reality…
