Článek
Dinkové jsou nilotským etnikem žijícím převážně v Jižním Súdánu, v blízkosti životadárného Bílého Nilu, v aproximačním počtu 4,5 milionu osob. Ve svém jazyce sami sebe nazývají Muonyjang (singulár) a Jieng (plurál). Ve středověku do svého jazyka přijali mnohé z núbijského slovníku.
Dinkové patří k etnikům s nejvyšší průměrnou výškou jedinců na světě. Vedle toho byli také známí svou dlouhodobou rezistencí vůči křesťanské i islámské misii, díky níž se až dodnes zachovalo mnohé z jejich tradičního náboženství, přestože nakonec většina Dinků přijala křesťanství. Spíše než o vícečetné náboženské identitě lze u současných Dinků hovořit o synkretismu (povětšinou katolického) křesťanství a jejich tradičního náboženství.
Tradiční náboženství
Tradiční náboženství Dinků lze s trochou zobecnění označit za polyteistické, vyznávající nejvyššího Boha stvořitele nazývaného Nhialic, který vládne panteonu dalších bohů, nižších božstev a duchů. Nhialic je lidem vzdálený – modlitby k němu jsou proto vysílány skrze nižší božstva, místní duchy nebo zemřelé předky. Ústředním bodem náboženské praxe je obětování býků k tomu určenými zasvěcenci. Mladí muži se stávají dospělými prostřednictvím přechodového rituálu, při kterém jsou označeni na čele ostrým předmětem. Jizvové tetování – skarifikace – v obličeji patří k dinkské identitě. Během skarifikačního obřadu dostávají chlapci druhé jméno. Dinkové věří, že spirituální sílu čerpají zejména z přírody.
Na území etnika Dinků se nachází řady starobylých funerálních mohyl, které Dinkové nazývají pyramidami. Jsou to hliněné kuželovité stavby obsahující také popel obětovaných zvířat. Tyto hliněné mohyly jsou památkami na významné kněze tradičního náboženství, kteří sami před svou smrtí nařídili jejich výstavbu. Vzhledem k tomu, že Dinkové se do oblasti Jižního Súdánu, kde dnes žijí, přesunuli ze severnější oblasti na soutoku Bílého a Modrého Nilu, je možná inspirace těchto staveb starověkým kušitským i egyptským náboženstvím. Některé stavby jsou také z kamene, například Alelova pyramida, která je ovšem stará jen dvě století.
Další významnou pyramidovou mohylou je Yik Ayuong, která se nalézá severně od města Malakál ve svaté vesnici Rukcuk. Jedná se o mohylu evokující významného kněze Ayuong Dita. Byla postavena v rámci tryzny na jeho hrobce, kde odpočívá se svou ženou a osmi býky. Každý rok v období sklizně je mohyla vyčištěna od trávy, na její povrch je přidáno více hlíny a je nově uhlazena. Ženy v tuto dobu dělají kolem mohyly pruhy z mouky. Po obnově mohyly se koná každoroční memorativní obřad yairunka baiet. Během oslav se obětuje duchu kněze Ayuong a koná se tzv. „obřad nového ohně“, při němž je obětováno osm býků, aby tak přinesli ženám plodnost.
Mýtus o stvoření světa
Existuje několik verzí dinkského mýtu o stvoření, pojednávající především o stvoření lidí. Prvními stvořenými lidmi měli být Garang a Abuk. V jedné verzi mýtu Nhialic stvořil lidi tak, že je vydechl z nosu, v jiné verzi je stvořil v nebi a umístil do řeky na Zemi. Další verze mýtu vypovídá, že lidé byli Nhialicem vytvarováni jako hliněné figurky umístěné do hrnců, aby v nich dozráli.
Poté, co stvořil lidi, přikázal jim Bůh Nhialic, aby se množili, a také jim oznámil, že jejich děti zemřou, ale do patnácti dnů opět ožijí. Garang však protestoval, že pokud nikdo nezemře natrvalo, nebude v budoucnu dostatek jídla. Nhialic proto zavedl trvalou smrt. Nhialic lidem dále přikázal, aby denně zasadili pouze jedno zrnko obilí. Když však lidé jednou neuposlechli a zasadili více semen, Nhialic přeřízl provaz, který spojoval nebe a zemi.
Dinkský panteon
Mezi nejvýznamnější božstva dinkského panteonu patří:
Du Chie – bůh stvoření, někdy chápaný jako předchůdce, jindy jako spolutvůrce nejvyššího Boha Nhialica.
Ayum – bohyně větru, často označována za sílu, která brání dešti.
Alwet – bohyně deště.
Nyanngol – známá také jako Nyanwol nebo Nyancar, ženská bohyně.
Ayak – protějšek Ayum.
Totemy
Dinkové dědí rodový totem po obou rodičích. Očekává se od nich, že budou přinášet oběti své totemové síle a udržovat s jejími členy dobré vztahy. Zranění, zabití nebo dokonce snědení totemového zvířete přináší fatální neštěstí. V jazyce Dinků se totem nazývá kuar. Některé mocné totemy podle Dinků amplifikují výjimečné schopnosti zasvěcenců.
Zdroje:
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
HAVELKA, Ondřej. Cesta k branám Damašku východní Afrikou. Praha: Akbar, 2016.
HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice. Duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025. (Kniha v přípravě. Vychází v létě 2025.)
