Nahota jako důkaz odvahy, tělo jako střed obřadu a krásné dívky jako sudí. Rituál donga v Etiopii

V jihozápadní Etiopii však existuje ještě méně známé etnikum Bannů, u kterých se nahé tělo stává nejdůležitější součástí rituálu nazývaného donga a z něj vyplývajícího společenského uznání. Bannové žijící v údolí řeky Omo (nedaleko zmíněných Mursiů) dodnes praktikují iniciační zápasy donga, známé rovněž od sousedních surmických etnik, u kterých ale bývají tvrdší. Tyto iniciační souboje nejsou jen tělesným výkonem, ale veřejnou zkouškou odvahy, fyzické zdatnosti, sebevědomí a připravenosti učinit krok z dospívání do respektované dospělosti.

Etiopské údolí Omo patří k etnicky, jazykově a kulturně mimořádně bohatým oblastem Afriky. Vedle Bannů zde žijí také Hamarové, Mursiové, Surmové, Suriové, Karové, Dasanečové, Bodiové a další. Když jsem do oblasti cestoval poprvé, byl jsem jako mocným magnetem přitahován surmickými etniky s jejich unikátními tělesnými modifikacemi a Banny jsem trochu nešťastně minul. Naštěstí jsem se s nimi mohl setkat hned při druhé cestě do oblasti.

V mnoha místních společnostech je tělesná zdatnost a odolnost jedním z elementárních ukazatelů společenské prestiže muže. Klíčová je zde schopnost chránit rodinu, vlastněné stádo dobytka a extenzivně celou svoji komunitu. Právě proto jsou různé formy soubojů a iniciačních zkoušek považovány za důležitou součást dospívání. Přechodové rituály jsou v tradičních afrických náboženstvích nejdůležitějšími událostmi tamějších komunit.

Bannové jsou omotskou etnickou skupinou žijící především mezi řekami Weyto a Omo. Podle odhadů je Bannů asi 50 tisíc a hovoří bannským dialektem hamarského jazyka, který náleží do jižní větvě omotských jazyků.

Nahota jako důkaz odvahy

Jednou ze skutečností, které cestovatele v údolí Omo překvapí, je vztah k nahotě. Mladí bojovníci často nastupují do rituálních klání zcela nazí, ozdobeni korálky, rituálně pomalováni, někteří s ochrannými prvky na hlavě, předloktí nebo i na kolenou. Nahota zde symbolizuje otevřenost, fyzickou zdatnost a absenci studu a strachu. Lidé z komunity si bojovníka při akci mohou prohlédnout takříkajíc v plné mužské kráse, obnaženého tak, aby všichni přesně věděli, kdo je v budoucnu bude chránit. Tělo je zde obrazem charakteru. Jizvy získané při soubojích představují důkaz statečnosti a zvyšují prestiž svého nositele.

Samotný pojem donga je nejčastěji spojován se sousedními surmickými etniky Surma, Suri a Mursi, kde jde o souboje dlouhými dřevěnými holemi. Tyto zápasy bývají mimořádně tvrdé a mohou končit vážnými zraněními. Jejich cílem však není zabít protivníka, ale prokázat odvahu, odolnost, sebeovládání a bojové schopnosti. V širším kulturním prostředí údolí Omo ovlivňovaly podobné představy také další skupiny včetně Bannů.

Ženy jako soudící publikum

Významnou úlohu při celém obřadu hrají ženy, které soubojům zaujatě přihlížejí a hodnotí statečnost a schopnosti jednotlivých bojovníků. V některých komunitách jsou podobné soutěže příležitostí k navazování partnerských vztahů a k demonstraci toho, že mladý muž je připraven převzít odpovědnost za rodinu. Tělesná síla zde není ceněna sama o sobě – musí být spojena s odvahou, disciplínou a schopností snášet bolest bez projevu nářku nebo strachu. Mnohé dívky jsou do půli těla obnažené a právě ty si vybírají potenciálního partnera.

Nahota v jiném kontextu

Na obřadní nahotě je pozoruhodné především to, jak odlišně může společnost chápat lidské tělo. Zatímco v našem prostředí bývá nahota spojována hlavně se soukromím, intimitou nebo sexualitou, v tradičních kulturách údolí Omo je často znakem odvahy, identity a společenské důvěryhodnosti. Rituály, jako je donga, tak představují průhled do světa, kde tělo hovoří ke společnosti a kde dospělost není určena jen věkem, ale schopností obstát před očima celé komunity. Pověst mladého muže vzniká před zraky stovek lidí. Pokud obstojí, získá sociální kapitál, který může později využít při vyjednávání o sňatku, při řešení sporů nebo při získávání podpory ostatních rodin.

Samotný obřad tak funguje jako veřejná „certifikace charakteru“. Selhání při iniciačním obřadu si lidé pamatují celé roky. V komunitách, kde většina informací existuje pouze v lidské paměti, může špatná pověst ovlivňovat společenské vztahy mnohem déle než v našem světě, kde pěna dní přebíjí včerejší události. Proto jsou tyto rituály pro účastníky psychologicky mnohem náročnější, než se na první pohled zdá. Překvapený cestovatel vidí nahotu, boj a fyzickou zkoušku. Místní však sledují něco jiného: okamžik, kdy se rozhoduje o budoucí reputaci člověka.

Zdroj:

HAVELKA, Ondřej. Labrets, Scarification, Skull Deformation and the Unavailable God Tumwi. Ethiopian Mursi Religion and Syncretism with Christianity. Acta theologica et religionistica, roč. 13, č. 1 (2024), s. 13–19.