Půvabné Bwovky, jizvové tetování, tajemný Wuro a vzdor christianizaci i islamizaci

Bwové jsou bantuským etnikem žijícím především v západoafrické Burkině Faso a v Mali v přibližném počtu 300 tisíc osob. Hovoří několika vlastními jazyky náležícími do nigero-konžské jazykové rodiny. Etnikum Bwovů proslulo zejména pro nápadnou obličejovou skarifikaci vyjadřující klanovou příslušnost a unikátní dřevěné náboženské masky.

Obličejová skarifikace – tedy jizvové tetování – byla v Sahelu v minulosti velmi rozšířená a lidé podle rozložení jizev rozeznávali kmen, klan nebo i konkrétní rodinu, stejně jako vyznávané náboženství. Po intenzivní islamizaci a christianizaci oblasti obličejová skarifikace rovněž vyjadřovala vzdor proti těmto nově příchozím náboženstvím a viditelné postavení se za náboženství předků. Dnes je napříč Afrikou obličejová skarifikace vidět jen výjimečně, a to především v Súdánu, v Čadu, Středoafrické republice, Nigeru a Burkině Faso.

Burkina Faso je dnes široce islamizovanou oblastí: k islámu se hlásí přibližně 64 % obyvatel, přičemž asi polovina je sunnitů a polovina tzv. bezkonfesních muslimů. Přibližně 26 % obyvatel se hlásí ke křesťanství s většinou katolíků římského ritu. Asi 10 % obyvatel Burkiny Faso se oficiálně hlásí k tradičním náboženstvím.

Bwové z těchto čísel výrazně vystupují, neboť většina z nich ctí jako jediné nebo primární náboženství své tradiční náboženství. V oblasti, kde Bwové žijí, je běžná vícečetná náboženská identita i synkretismy jako je islám propojený s náboženstvím bori. Kult předků je žitou realitou většiny tamějších obyvatel, muslimy a křesťany nevyjímaje. Podle odhadů se asi 85 % Bwovů hlásí ke svému tradičnímu náboženství, 10 % ke křesťanství a 5 % k islámu.

Bwové se živí především zemědělstvím, jejich nejziskovější plodinou je bavlna. Většina žije na venkově. Vůdčím hudebním nástrojem a rovněž symbolem síly a moci Bwovů je buben. Bubnování je pilířem jejich kultury, tmelem společnosti, dorozumívacím prostředkem a nejoblíbenějším uměleckým nástrojem. Bubnování provází iniciační rituály, oslavy narození, sňatky, přechodové rituály i pohřby. Dalším oblíbeným nástrojem je tradiční flétna.

Nejvyšší Bůh stvořitel se v tradičním bwovském náboženství nazývá Wuro, v jiných jazycích Difini nebo Dobweni. Veškeré jeho stvoření bylo na počátku v dokonalé harmonii a rovnováze, ale první člověk nejvyššího Boha Wura zranil. Bůh se proto vzdálil a poslal svého nejstaršího syna Dwoa, aby působil jako prostředník mezi ním a lidmi. Bůh Wuro má celkem tři syny: prvním je Dwo – bůh znovuzrození, druhým je Soxo – bůh přírody, a třetím je Kwere – bůh blesku. Božstva bouře a blesku jsou v západní Africe podle tamějšího přesvědčení velmi mocná a obávaná, existují prakticky ve všech tradičních náboženstvích.

Bůh Wuru a jeho synové jsou nejčastějšími náměty náboženských masek zvaných boni. Vysoké masky – které jsou pro Bwy typické a napříč Afrikou unikátní – se nazývají nwantantay. Tyto masky by měla prostupovat síla ducha, který se nazývá lanle. Tanečník v masce se může při maximálním vytržení ztotožnit s představovaným duchem nebo se vtělit do zvířete, například lva nebo opice.

Tanečníci v maskách při náboženských a kulturních obřadech ztvárňují jak bohy, tak i přírodní duchy a velké předky. Taneční festivaly jsou velmi oblíbené a v maskách tančí jak muži, tak i ženy. Konají se především v jarních měsících. Kromě masek vyrábějí tamější zasvěcenci také dřevěné věštecké předměty.

Zdroje:

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024 (dotisk 2026).

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.