Vánoce na Nilu

Nil – druhý nejdelší veletok světa – podmínil existenci fascinujícího starověkého Egypta, núbijské kultury a mnoha lokálních afrických kultur jižně od Núbie, ovšem stal se také útočištěm malého Ježíška, pročež symbolicky protéká i Vánocemi (kdy si připomínáme jeho narození, což bychom možná nedělali, kdyby s ním jeho rodiče po narození neprchli právě k Nilu). Při cestě podél Nilu mě zaujala symbolika kříže, která vyvěrá z rozličných kultur po celém jeho toku od Samburů se záhadným křížem na čele v oblasti pramenů Bílého Nilu, přes křesťanské kříže etiopské u pramene Modrého Nilu, tuarežské kříže v poušti u dávno vyschlých pramenů Žlutého Nilu, středověké křesťanské nubijské kříže v oblasti soutoku Nilů, až k raně novozákonním egyptským křížům v deltě řeky a staroegyptským nilským křížům převzatým koptskými křesťany. Odkazují k Ježíši z Nazareta a (nejen) jeho životnímu příběhu, který zpřítomňujeme rozličnými kulturně-náboženskými zvyky o Vánocích. Připomínáme si narození, které bylo pro všechny obdarováním; narození Ježíška, které tiše (kdesi na bezvýznamném okraji Římské říše) zlomilo letopočet. Na Nilu se slaví již dvě tisíciletí.

Nikde jinde v Africe se časem a prostorem neprolamuje symbolika kříže – a tedy onen novorozenec Ježíšek, jehož život, skutky a slova představuje – k srdci cestovatele tak intenzivně a v tolika dějinných vrstvách jako v oblasti Nilu, po celém jeho toku. Jestliže staroegyptský nilský kříž představuje život, respektive věčný život, křesťanský kříž má podobnou výpovědní hodnotu (přemožení smrti a věčný život) a je více než zajímavé vztáhnout symboliku kříže jako věčného života k řece, která je dárcem a podmínkou života časného, jenž se podle křesťanské víry do věčnosti trvale vtiskne. Vánoce mají (nejen z náboženského hlediska) mnoho fascinujících rovin.

Nil v nejstarších textech

Životadárná řeka, která byla svědkem zrodu a uskutečnění patrně nejzajímavější kultury světových dějin má adekvátní odezvu v literárním odkazu starověkých kultur: o řece hovoří nejen prastaré egyptské texty, ale také židovská Tóra. Černá řeka, jak jí Egypťané také nazývali, hraje významnou roli v mnoha nejstarších dochovaných textech lidstva. Řeka však také zasáhla do náboženské oblasti, dokonce lze tvrdit, že měla roli v křesťansky nahlížených dějinách spásy (historia salutis) – vedle útočiště pro malého Ježíška po prvních Vánocích také mnohem dříve zahrála hlavní úlohu v jedné z deseti velkých egyptských ran, které vedly k exodu Hebrejů z otroctví v Egyptě do svobody v Kanaánu, zemi přislíbené Hospodinem. Pro Egypťany se v tu chvíli změnila z řeky života v řeku smrti – pro Hebreje ze symbolu věznitelů v symbol osvobození. Pro pozdější křesťany je řeka symbolem přechodu, paschy, východu z otroctví do svobody a později skrze Ježíše Krista – jehož narození o Vánocích slavíme – ze smrti do života. Řeka je odedávna perichoreticky provázána se symbolem života, ale v jisté míře také smrti – jako vždy jde o úhel pohledu. To také signifikantně symbolizuje nilský krokodýl: nebezpečí smrti přítomné v řece života. Mnoho afrických kultur – např. malijští Dogoni – používá krokodýla jako symbol smrti, symbol přechodu ze života do etapy za horizontem lidského chápání. A když už jsme se dotkli Dogonů a hovoříme o symbolice kříže, také dogonské masky pracují s tajemným dvojitým křížem.

Ježíšek na Nilu

Ježíš z Nazareta, syn Marie, ženy Josefa, spolu s matkou a (adoptivním) otcem záhy po narození prchají do Egypta, patrně do židovské komunity sídlící na břehu Nilu, ze strachu před Herodem, jak nás o tom informuje evangelista Matouš. Ježíšek se tak stává poutníkem hned v prvních dnech a týdnech své lidské existence, aby se – podle křesťanské víry – po třech desetiletích stal poutníkem, který přemůže smrt a otevře všem lidem novou cestu, novou dimenzi cesty. Vyjádřením té cesty se stal kříž, jehož symbolika je na Nilu pozoruhodná. Historicky první Vánoce – jejichž datum neznáme – sice patří Betlému, ovšem teprve na březích Nilu byl novorozený Ježíšek v bezpečí.

Zatímco ve Starém zákoně vyvolený lid od Nilu prchá, Nový zákon naopak začíná úprkem svaté rodiny k Nilu. Uvádí se, že svatá rodina pobývala v Egyptě asi čtyři roky: první měsíce pobývala na území dnešní Káhiry, tedy na Nilu, ve významné židovské komunitě, která byla soustředěna kolem druhé nejdůležitější židovské synagogy po Jeruzalémském chrámu; v té době zde stála velká pevnost nazývaná Babylon, ovšem svatá rodina ze strachu o život musela putovat dál, do jižní části země, tedy Horního Egypta. Cesta patrně nevedla nikudy jinudy, než podél toku Nilu.

Nilský kříž

Egypt se stal jednou z prvních zemí světa, kde se ujalo rané křesťanství a kde rostly a sílily prvotní křesťanské komunity, které si začaly připomínat narození Ježíška. Za praotce hlasatele ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše Krista je tam obecně považován svatopisec Marek, který se měl stát prvním biskupem v Alexandrii. Vedle nilského kříže života, který byl ve starověkém Egyptě používán, vstoupil do oblasti dolního toku Nilu rovnoramenný křesťanský kříž. K nilskému kříži života tak přibyla další vrstva symbolu, aby se posléze oba kříže spojily v tzv. koptský kříž.

Egyptští křesťané převzali symbol nilského kříže a s mírnou úpravou jej začali na dolním toku Nilu používat jako křesťanský symbol již v prvních staletích našeho letopočtu, ovšem dále též používali rovnoramenný kříž. Později vznikl samostatný koptský rovnoramenný kříž a koptský kříž z nilského kříže života; tyto symboly se prolamují k poutníkovu srdci ze stěn památek datovaných do první poloviny 1. tisíciletí. Později k nim přibyly křesťanské kříže latinské a etiopské; v oblasti dolního toku Nilu se tak navrstvily symboly kříže v nevídané intenzitě. Jednoduchý symbol, který má v mnoha prastarých kulturách své další významy, mimo jiné i vyjádření číselné hodnoty, nesl jasné poselství: protnutí existenciální nesmyslnosti lidského života a odkaz k životu věčnému. Narození Ježíška se (v různých datech a pod různými názvy) slavilo na Nilu od poloviny 1. století.

Núbijský kříž na soutoku Nilů

Putuje-li cestovatel podél toku Nilu proti jeho proudu na jih, dostane se do dřívější Núbie, kam se Ježíšovo náboženství výrazněji rozšířilo již ve 4. století a záhy se stalo většinovým náboženstvím nubijských království. Zatímco v Egyptě zatlačil Vánoce do pozadí půlměsíc nedlouho po vzniku islámu, v oblasti Núbie se Ježíšovo narození masově slavilo až do vrcholné scholastiky. V současném hlavním městě Súdánu Chartúmu si cestovatel musí vybrat, zda bude sledovat tok Modrého, nebo Bílého Nilu – obě cesty jsou krásné, ani jedna není úplně bezpečná, ale rizika vyvažuje pohostinnost Súdánců. Mimo oblasti krvavých konfliktů je Súdán paradoxně velmi pohostinnou a příjemnou zemí. Modrý Nil zavede poutníka do Etiopie mezi tamější křesťany, kde Vánoce vládnou zvykům většiny lidí více než tisíc let. Cestou k pramenům Modrého Nilu tak může sledovat symboly rovnoramenného křesťanského kříže i tzv. etiopského, tedy zdobeného kříže latinského typu.

U pramenů Modrého Nilu najdeme nejen Ježíšův kříž, ale dokonce symbol jeho kříže v židovské (Davidově) hvězdě, neboť některé kmeny zde údajné pocházejí z židovské krve podle prastaré ústní tradice odvozované od syna krále Šalomouna a královny ze Sáby. Mnoho etiopských židů, tzv. Falašů, bylo v osmdesátých letech 20. století izraelskou armádou přesídleno do Izraele. U jednoho z pramenů Nilu tak dnešní cestovatel může spatřit nejniternější spojení staré a nové Boží smlouvy v jednotě jejich symbolů. Vánoce tady bývají krásné a hluboce spirituálně prožité. A jsme-li u symboliky kříže v Etiopii, v Lalibele je celý kostel vytesaný dolů do skalního podloží pod úroveň terénu v půdorysu rovnoramenného kříže.

Tajemné kříže Tuaregů a Samburů

Údolí Howar, pozůstatek bývalého Žlutého Nilu vyschlého před několika tisíci lety, poutníka zavede až do Čadu, kde se setká se zajímavou symbolikou tuarežského kříže, jenž může být a patrně je pozůstatkem křesťanského kříže. V současnosti existuje 21 typů tuarežských křížů, z nichž některé mají podobu zdobeného rovnoramenného kříže a některé se nápadně podobají egyptskému kříži života, ovšem většina Tuaregů už dnes Vánoce neslaví, neboť přijali islám. – Sleduje-li cestovatel tok Bílého Nilu, opustí jižně od soutoku obou Nilů symboliku nubijského středověkého křesťanského kříže a v Jižním Súdánu narazí na současný křesťanský kříž, jenž je plodem novodobé křesťanské misie. I zde se v současnosti většinově slaví Vánoce. Je poměrně obtížné pokračovat dál k prameni, neboť různé přítoky, které mohou být označovány jako potencionální prameny Bílého Nilu, jsou v několika zemích; naši cestu tedy zakončíme na rovníku u etnika Samburu. Ženy tohoto zajímavého kmene totiž na svých čelenkách nosí zvláštní kříže, které visí z čelenky přes čelo mezi obočí. Samburské náboženství je dnes rovněž ovlivněno křesťanstvím, pročež se Vánoce slaví také mezi některými lidmi tohoto fascinujícího etnika.