Článek
Jeden z největších křesťanských cestovatelů historie Božího lidu se na své cestě obrátil, na své dlouhé a dobrodružné cestě tvořil, na své cestě se uskutečnil a také položil svůj život. Svou nesmírně dobrodružnou a strastiplnou cestou vytvaroval do času příběh tak dobrodružný a interpretačně plodný, že se jeho záznam stal – jistě nikoli náhodou – podstatnou součástí kánonu Nového zákona a bude tomu tak, zdá se, až do eschatologické plnosti času.
Ona cesta Žida Šavla z Tarsu – později známého jako apoštola Pavla – má v textech Nového zákona mimořádnou výpovědní hodnotu; není pouhým kontextem vzniku jeho vybroušených teologických listů, je jejich zásadním doplněním, vysvětlením a podstatným přesažením. Pavel je vzorem poutníka dvou časů – dvou módů času: starozákonního a novozákonního. V prvním listě Korinťanům píše pro jinověrce velmi znepokojivý text: „Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě, nám, kteří jsme na cestě ke spáse, je mocí Boží.“ (1 Kor 1,18)
Žid Šavel byl původně sám na oné cestě k záhubě, pronásledoval křesťany, schvaloval jejich zabíjení, vedl horlivý mezináboženský monolog, a to až na krev. Potud byl jeho poutnický příběh starozákonním. Na cestě však došlo ke zcela nečekanému a pro jeho druhy nepochopitelnému obrácení – slovo o kříži se totiž oslepenému (na kolena sraženému) Šavlovi stalo z bláznovství zjevením Božím. Přišel zlom do života novozákonního.
Dobrodružný novozákonní cestopis jako kulisa i osvětlení smyslu
Šavel pokračoval v cestě, na první pohled nedošlo k žádné změně. Změna – metanoia – proběhla uvnitř, došlo k obrácení, vnitřní inverzi směru. Nový zákon vyjevuje Pavlův příběh celý, v jeho šokující syrovosti, s obrovskými rozpory, a právě onen poutnický příběh je možný klíč k uchopení mezináboženského dialogu, skrze cholerického hlasatele víry, který vždy vedl planoucí monolog – ve svém období starozákonním i novozákonním.
Pavlovy novozákonní texty jsou podle křesťanské věrouky Bohem inspirované, ovšem jak se vypořádat s jeho nesmlouvavou radikalitou vůči jinověrcům? Kdo nepřijal slovo o kříži – píše Pavel – je blázen na cestě k záhubě? Jako poutník ctící a milující mezináboženský dialog vedený na rovině úcty a respektu ke všem jinověrcům či nevěřícím s Pavlem nemohu a nechci plně souhlasit, ale protože Bible je podle křesťanského učení skutečně inspirovaná, vypráví Pavel svým poutnickým příběhem více než svými listy, kterým naprosto neupírám teologickou hloubku, jež mě opakovaně blaží a fascinuje.
Dobrodružný příběh v mnoha ohledech radikálního cestovatele hřímajícího nejprve proti křesťanům a poté podobně horlivě proti nekřesťanům, odhaluje limitovanost lidského poznání a porozumění a v Bohu zakotvenou přesažnost, kterou svým životním příběhem může neuvědoměle odvyprávět. Starozákonní Šavel z Tarsu nebyl nakloněn mezináboženskému dialogu – novozákonní apoštol Pavel rovněž nebyl nakloněn mezináboženskému dialogu. Přesto po mém soudu právě jeho příběh vybízí k toleranci vůči jinověrcům, k ponechání prostoru jejich příběhům, k respektu k jinakosti a zároveň k vychutnání si vlastní – vždy z podstaty věci limitované – sebevědomé identity.
Podle svatopisce jsou jedni na cestě k záhubě a druzí ke spáse. Kdo četl tato slova bez porozumění cestopisnému příběhu cholerického cestovatele, vyvolal nejednou mezináboženský dialog vedený ostřím meče. Evropa, poctivě prolitá krví křesťanů, kteří pojali mezikonfesní dialog velmi bolestivě z obou stran meče, vydává svědectví.
Pavel je podle mého názoru nenahraditelnou součástí novozákonního kánonu také z toho důvodu, že svým dramatickým poutnickým životem vypovídá mnohé nad rámec své reflektované teologie. Například to, že přísný Žid krvavě pronásledující křesťany může sám skončit jako křesťanský mučedník; odpůrce helénské filozofie může skončit jako součást učení křesťanských platoniků; bojovník proti Římskému impériu může skončit jako jeden z jeho nosných pilířů; bojovník proti nepracujícím se může stát základem k sociální podpoře nepracujícím, ale co je klíčové: dokud není příběh dovyprávěn, může se dramaticky změnit, obrátit, vysvětlit, nebo naopak zhroutit. Bible má mnoho rovin – na postavě apoštola Pavla je to více než patrné. Kdo má při lektuře oči otevřené, může zakoušet pluridimenziální čtenářskou i existenciální rozkoš.
Líbil se Vám článek? Kupte mi prosím kávu: Ondřej Havelka (buymeacoffee.com)
Mockrát díky!
Zdroje:
Bible
HAVELKA, Ondřej. Glosa: Pavel z Tarsu nebyl nakloněn mezináboženskému dialogu, přesto vybízí k toleranci vůči jinověrcům. ProBoha.cz
