Článek
16. ledna tohoto roku jsem projížděl Horní Lužicí v Německu při jedné z mála sněhových vánic, které za tuto zimu byly. „Státovka“ směrem z Lobavy (Löbau) byla na několika místech uzavřená a jedna z objížděk vedla skrze městečko Ochranov (Herrnhut). V roce 1722 jej založili moravští exulanti. Jejich potomci zde před 160 lety začali vyrábět světoznámé Ochranovské hvězdy. Mé oči upoutalo něco, co nebývá v jiných německých městech příliš obvyklé – vlající česká vlajka na dřevěném stožáru kontrastující se zasněženou krajinou. Ujížděl jsem dále směrem do Čech, když mi problesklo hlavou, že bych se měl vrátit. Otočil jsem se a zaparkoval na dvoře nedaleko stožáru. Netušil jsem, komu by vlajka mohla patřit. Rozhlédl jsem se po dvoře, kde jsem uviděl opravnu a prodejnu kol. Uvnitř mě uvítala starší paní a německy se mne zeptala, co bych si přál. Sdělil jsem jí, že jsem z Čech a chtěl bych se jen zeptat, proč zde vlaje česká vlajka. Velmi klidně mi odpověděla, že vlajku vyvěsili se svým manželem na podporu české suverenity. Chvíli jsme hovořili právě o suverenitách obou zemí a těžkostech, kterými si oba státy procházejí. Než přišel její manžel, rozhovor uzavřela slovy: „U nás říkáme, že každý názor by měl být vyslechnut a následně uložen do šuplíku.“ S jejím manželem Michaelem jsem pak vedl ještě delší rozhovor, který mi spolu s jeho fotografií dovolil zveřejnit, pokud to bude za účelem podpoření přátelských vztahů mezi Českem a Německem. Oba jsme se na sebe chvíli mlčky dívali, z očí do očí, a přemýšleli nad vzniklou náhodnou situací. Zeptal jsem se, zda můžeme být přátelé a podali jsme si ruce. Pan Michael mi po pár dnech poslal následující zprávu. Stálo v ní:
„Ahoj Ondřeji, po pádu se zlomeninou krčku stehenní kosti na Malevil Cupu 2023 kousek před Nadějí jsem měl spontánní obavy, že mě odvezou do české nemocnice, protože lékaři a sestry utíkali za prací do Německa. Ale k mému velkému překvapení byl výjezd s českou záchrannou službou a příjem do nemocnice v České Lípě včetně operace a péče mimořádně přátelský a profesionální. Lékaři a sestry nikdy nevypadali tak, že by byli ve stresu a vždy naslouchali pacientům. Můj německý spolubydlící ze západního Německa to cítil stejně a řekl, že by nyní léčbu kompletně absolvoval v České republice. Rád bych také řekl, že si velmi vážím českého lidu, který se vydal cestou k demokracii a tržnímu hospodářství zcela sám bez německé marky a finanční podpory Spolkové republiky Německo. Můj dnešní dojem je, že Česká republika není o nic horší než nové spolkové země Spolkové republiky Německo, pokud jde o infrastrukturu, konkurenceschopnost a životní úroveň svých občanů. Co mi také imponuje, je, že lidé v České republice působí mnohem uvolněněji a spokojeněji. Rád bych vám řekl malou epizodu: V roce 1997 jsem jel na silničním kole poblíž Doks a uviděl mladého českého cyklistu, který ze své staré zrezivělé Škody Favorit vyndával nové, elegantní a drahé silniční kolo Cannondale. Ano, jen si stanovil priority. Se sportovním pozdravem – Michael“
Měl bych dodat, že jsem tento text poslal i jiným přátelům a některým zákazníkům. Přišly mi odpovědi z Brazílie s fotkami loutek Spejbla a Hurvínka, milá slova z USA od pravnučky Čechů, příběh o rodinné hvězdárně na zahradě ve Skandinávii s povzdechem, že i tyto země svírá krize, inflace a nejistota. Zákazník z Irska mi napsal: „Češi jsou zároveň s Iry nejvýznamnějším národem v celé Evropě, ale v kontinentální Evropě jsou Češi jedničkou.“ Reakce uzavírala tato zpráva ze Slovenska, kde jsem však v posledním souvětí musel jedno slovo trochu zmírnit, ačkoliv v té originální verzi by znělo přirozeněji: „Nezostáva nám nič iné, len snažiť sa rozvíjať to dobré, čo medzi našimi národmi bolo a nevšímať si tých, čo rozsievajú zlobu. Pre mňa Česko Nummer 1. Už ma ani neštve, keď s vami prehráme hokej.“
#mojevlajka
