Článek
Každý z nás se chce dožít co nejdelšího věku. Málokdo pro to ale udělá to, co je opravdu potřeba. Na způsobu života mnohdy záleží více než na genetických předpokladech a dispozicích. Můžeme mít dva téměř identické lidi, ale jeden se s bídou dožije poloviny života toho druhého. Proč je tomu tak?
Jeden sedí, kouří, pije, neustále se přejídá a nadává na politiku a své okolí.
Druhý se rozhodl pro aktivní život, kdy mu nezáleží jen na tom, kolik se dožije, ale klíčovou roli hraje jeho snaha dožít se co nejvyššího věku v dobré kvalitě.
To ale znamená vystoupit z komfortní zóny. Kouzlo je totiž zakleté ve skutečném biologickém věku oproti údaji v občance. Tělo je stále ve své podstatě biologický stroj reagující na podněty. Příroda není hloupá — neživí a neudržuje to, co nepotřebuje. Pokud tedy tělo není vystaveno zdravému stresu, postupně degraduje.
Jedním z nejvýraznějších efektů je silové cvičení i v pozdějším věku. Pokud se udělá řez ve svalu nebo kosti, u člověka, který fyzicky zvedá činky, je vidět, že předchází ztrátě svalové hmoty i řídnutí kostí.
Další věcí je hmotnost a tzv. cévní věk. Ten se dá měřit a je jedním z velmi užitečných nástrojů. Z osobní zkušenosti se zde hodně projevuje nižší váha. Pokud člověk zhubne do ideálního BMI, dokáže být změřený biologický věk nižší o 10 až v extrémních případech i 20 let.
Neznamená to odsoudit se do „žaláře posilovny“. Vyplatí se klidně kombinovat sport a aktivity podle ročního období. V zimě lyžovat, v létě plavat, běhat, chodit na výlety… každému, co je mu blízké. Silový trénink by však měl tvořit základ.
Samozřejmě doporučuji celotělové cviky s důrazem na kvalitu provedení, aby se předešlo úrazům. Jako při každé činnosti může občas dojít k úrazu vlivem podcenění nebo špatného procvičení.
A to je voda na mlýn okolí… Nikdo nežije tolik v kritice jako lidé, kteří necvičí a mají všechny možné choroby. Okamžitě člověk slyší heslo „cvičením k trvalé invaliditě“. To, že nejsou schopni dojít ani do obchodu, nedejbože někam dál, případně mají z nadváhy cukrovku druhého typu, už neřeší.
Strava dělá obrovský podíl v tvorbě nadváhy. Pohodlnost a obrovské množství průmyslově zpracovaných potravin s vysokou kalorickou hodnotou je cesta do pekla vydlážděná s chutí. Kalorické tabulky by mohly vyprávět. Není marné vzpomenout na heslo: „Jím, abych žil. Nežiju proto, abych jedl.“
Záleží tedy na tom, co od života chceme. Chci mít radost ze života, z pohybu, ze sexu? Nebo to chci nějak takříkajíc doklepat? Je to na každém z nás, co si vybere.
