Kuna, kohout a sedm měšťáků s metlami

Slepky bydlící u nás na stromě by mohly vyprávět. Dostaly letos na návštěvu kunu. Jak jsme to poznali? Jedna z holek ležela po návštěvě tak rozhodně, že jsme uznali, že je buď profesionálka, nebo je opravdu po ní. Po ohledání muselo být konstatováno, že pokud na ní nepracoval maskér od filmu, tak kuna určitě. Pokud jste si řekli na začátku: „Cože, jaký strom? Nemyslel kurník?“ Tak je to správně. Máme totiž výrazně svobodomyslného kohouta, který odmítá spaní v kurníku jako potupu.( Ten naučil postupně všechny slepice hřadovat ideálně deset metrů nad zemí. Oblíbená favoritka spí s ním na jeho větvi. Čím mladší slepice, tím spí výš.)

Následoval postup zahánění slepic opět do kurníku, aby nebyla dalším chodem jiná slepice. O obraně kohoutem netřeba mluvit. Ten trpí pouze jedním instinktem, vědět, kdy dokonale a bezchybně vyklidit pole. Kdo ví, jak slepice při útěku občas nohy předběhnou mozek a narazí do něčeho, tak kohout to má sladěné na jedničku. Jednou jsem ho pronásledoval bludištěm plotů a remízkem přes 100 metrů bez jediné chybičky.

Po pár dnech se v noci ozval řev, takže vyrazily ozbrojené složky s vidlemi a baterkami zachránit slepici, která stihla zdrhnout před zaháněním až na vrcholek vzrostlého ořechu. Po prohledání bylo konstatováno, že se jí to nevyplatilo a padla za vlast. Či za co vlastně slepice položí život. Druhý den odpoledne jsme zaslechli, jak cosi kvoká za dvěma ploty u sousedů. Je to za dvěma ploty, 20 metrů od ořechu, kde slepice spala, takže první úvaha byla, jestli sousedi nezkoušejí chov taky. Nakonec po dvou hodinách zoufalého kvokání jsme pochopili, že to jsou zvuky měšťáků, (myšleno lidí, co se přistěhovali z bytu a slepici znají jen od vidění), co nahánějí naši slépku, která hodila v záchraně života slepičí olympijský rekord v letu potmě.

Poté jsem vyrazil pobaveně pro našeho hlavního chovatele s informací, že slepka žije a už dvě hodiny se baví kličkováním před sedmi lidmi s metlami. Smysl jejich chování mi unikl, ale budiž. Následně mistr chovatel dorazil k sousedům a zorganizoval si vyhnání slepice z pozemku, kde jsem už čekal já, a rychlým chvatem slepici odzbrojil a čapl do rukou.

Vedlejší efekt návštěvy kuny

Jak to tak už bývá, vznikla zajímavá situace v rámci psychologie hejna. V momentě, kdy některá slepice zahyne, zejména pokud se vyprší tříleté produkční maximum slepice, která přesluhuje, takzvaně zakopne. Hmm, o sekyrku. Omylem. Ostatní slepice to prostě nějak zjistí a produkce vajec vyletí. Kdyby mohly psát, tak si je i podepisují. Po návštěvě kuny nejen vzrostla produkce, ale i rozměry vajíček, viz úvodní fotka. Holt kuna umí motivovat.

Po tomto kohout i slepice uznali, že kurník není až tak hloupý nápad, a začali v něm spát. Mimoto jedna kvočna byla ponechána s vajíčkem z kterého vzniklo kuře s vlastní cedulkou s nápisem ,,kuře Cupity,, .Takže hejno opět doplnilo svůj stav.

Často se u lidí tvoří představa hodného stvoření zobajícího zrní. Zapomeňte. Je to oportunista a sadista první kategorie. Vidí myš, klovne do ní a už ji souká do krku, jen ocásek zamává. Pokud se k ní dostane jiný poraněný pták, okamžitě následuje útok. Taková zraněná či nemocná družka se stane také obětí likvidace.

Umí rozpoznávat až 50 lidí a to podle tváře.

A s nimi spojené aktivity jako krmení či pronásledování.

Spí napůl vzhůru

Slepice mají zvláštní způsob spánku nazývaný unihemisférický spánek. Jedna mozková hemisféra odpočívá, zatímco druhá zůstává částečně aktivní. Prakticky to znamená, že mohou spát s jedním okem otevřeným a současně kontrolovat okolí. Zajímavé je, že slepice na okrajích skupiny využívají tento režim častěji než jedinci schovaní uprostřed hejna.

Zrak

Mají: téměř 300° zorné pole, lepší barevné vidění než člověk, schopnost vnímat ultrafialové světlo. Díky tomu rozlišují detaily, které člověk vůbec nevidí. Ultrafialové odlesky peří a hřebene navíc hrají roli při sociálních vztazích a výběru partnera.

Ondrův občasník

Postřehy ze života, které stojí za zamyšlení. A občas i pobaví.

Zdroje :