Článek
Píšu toto jako zamyšlení nad naší politikou. Nějak se mi z ní vytratil zdravý selský rozum voliče. Takové to: „Volím toho, kdo mi něco přinese.“ Z politiky se stává souboj hesel a dobře vypadajících politiků, kteří křičí slogany s nulovým, zato však úderným potenciálem působícím na podvědomí občana. Už není důležité mít myšlenku či řešení nějakého problému, které musím obhájit, ale emoční náboj, který umožňuje někoho nenávidět. Nějak se polarizovat, patřit k určité skupině. Není důležité, jestli má někdo pravdu nebo výsledky — důležité je hodně křičet a mít nepřítele.
Musím říct, že mi nad tím zůstává stát hlava. Pochopil bych rozlišení na levicového a pravicového voliče. Levicový volič má podle mě volit opatrnější přístup, sociální jistoty jako bezplatné školství, zdravotní péči, zkrátka sociální solidaritu a zaměstnanecká práva.
Pravicový volič má být podle mě úspěšný po ekonomické stránce, usilující o co nejmenší vliv státu na jeho podnikání a o nastavení férových podmínek na trhu. I když… chápeme, nejsme naivní, že? Zakázky se nezískávají vždy jen tak samy. Každopádně pravicový volič vytváří pracovní místa a je schopen se sám o sebe postarat.
Z logiky věci budou vždy nejpočetnější zaměstnanci, asi nemůžeme být všichni podnikatelé. Politika tedy chtě nechtě musí vždy trochu převažovat doleva.
A tady dochází k absolutnímu blázinci. Celá politická kampaň je založená na anti tématech a výkřicích. Kouzlo se dál rozvíjí do klipů na sociálních sítích. Show… cirkus. Žádný souboj politických programů.
Pokud to takhle půjde dál, vidím to na soutěž o to, kdo udělá lepší předvolební show. Ta bude založená na jednoduchých principech: bude koho nenávidět, aby se vyplavily emoce.
V podstatě takový fotbalový zápas. Hodíme tam spoře oděné mažoretky. Dobře vypadajícího politika, ať mají děvčata koho „oblizovat“ na známkách. Kdysi v rodině zaznělo při volbě prezidenta v dámském kruhu: „Toho oblizovat fakt nebudu.“
Samozřejmě v rámci genderové vyváženosti přidáme i dobře vypadající političku sršící sebevědomím. Texty napíšou mediální poradci. A člověk si skoro připadá jako v jednom ze Simpsonů — ti se do reality trefují často velmi přesně. Vzpomínám si na díl, kde byl volební tým složený z těchto „odborníků“:
- Speech Writer – autor projevů
- Joke Writer – autor vtipů pro odlehčení image
- Make‑up Man – vizážista kandidáta
- Spin Doctor – specialista na překrucování reality a pozitivní rámování
- Personal Trainer – osobní trenér zlepšující vzhled a kondici
- The Investigators – vyšetřovatelé shromažďující kompromitující materiály
- Muckraker – „rypadlo špíny“, hledající skandály protivníků
- Character Assassin – ničitel pověsti, útočící na protivníkovu osobnost
- Mud Slinger – házeč špíny, expertní pomlouvač
- Garbologist – „popelnicový analytik“, studující odpadky protivníků
Takže prosím na závěr — vraťme do politiky zdravý selský rozum. Zkuste si přečíst politický program strany, kterou volíte. A volte podle svých skutečných životních podmínek, aby byl váš vlastní život lepší.
