Rodokmen v souvislostech

a { text-decoration: none; color: #464feb; } tr th, tr td { border: 1px solid #e6e6e6; } tr th { background-color: #f5f5f5; }

V dnešní době se vše posouvá kupředu. Díky digitalizovaným matrikám lze dohledat své předky snáze než kdy předtím. Odpadlo listování v archivech, vše lze dělat z pohodlí domova. Obrázek z matriky si můžeme zvětšovat což velmi pomáhá s čitelností při luštění.

Pokud si tedy chceme odpovědět na otázku, odkud pocházíme a co naši předkové zažili, je možné na ni odpovědět mnohem jednodušeji než kdy předtím. Jak tedy postupovat?

Najděte oddací list svého nejstaršího předka. Většinou bývá v šuplíku po babičce. Je to neuvěřitelný zdroj informací. Dozvíte se z něj otce a matku vašeho předka, jejich povolání a kde žili. U matky je uvedeno, jak se jmenovala za svobodna. To je docela zajímavá informace, protože jakmile začnete prohledávat matriky, budete na dané jméno narážet a zjistíte, s kterými rody jste spříznění.

Pokud tedy víme, kde žili, přichází čas jít do digitální matriky. V naší době to opět zjednodušuje umělá inteligence, která poradí, kde hledat příslušný archiv. V mém případě to byl archiv v Opavě – digitální archiv ZAO – Vademecum.

Z oddacího listu tedy víme, kdy se ženich narodil – hledáme v mužské rodové linii. Jak se jmenovali rodiče a kde žili, také víme. Výhodou je, že před rokem 1858 se lidé příliš nestěhovali, ale žili v příslušných farnostech. Stěhování začíná spíše až po roce 1900, kdy se například na severní Moravě směrem k Ostravsku rozvíjel průmysl.

Do té doby byli lidé velmi svázáni s místem, kde žili, a stěhovali se maximálně po okolních obcích spadajících pod některou z farností.

Co nám komplikuje život, je zápis tzv. kurentem. Písmo je psáno ručně a písař, který zapisoval, je mírně řečeno občas „na facku“. Zejména kolem roku 1850 píší tak, že i kočka škrábe lépe. Luštění jmen oddaných je proto docela náročné. Pokud půjdeme dál do historie, paradoxně jsou zápisy mnohem čitelnější.

Základem je najít v údajích datum narození ženicha a určit, v které farnosti žil. Můžeme totiž předpokládat, že se nejedná o nemanželské dítě, takže sňatek rodičů bude v několika předchozích letech před jeho narozením.

V podstatě dojdeme k zajímavostem, kdy původně nudná data můžeme dát do souvislosti s historickými událostmi, které ovlivňovaly naše předky, ať už to byly války, hladomory nebo epidemie.

Zemědělství bylo základem přežití a sedláci, vlastníci gruntů, na tom byli dobře. Pokud se však člověk narodil jako druhorozený nebo ještě hůře jako třetí či páté dítě, musel najít způsob obživy. Nejprve musel překonat první dva roky života, které byly kritické, a přežilo podle doby 50–80 % dětí do věku dvou let.

Pak záleží, v kterém století se nalézáme. Jdeme sice proti proudu času, než šli naši předci, ale jakmile to dokončíme, můžeme se na vše podívat v chronologii, jak následovala. Původně se osidlovaly větší osady, ze kterých se stávaly města poblíž velkých řek, kde byla úrodná půda nebo kudy vedly obchodní stezky. Taková sůl se na našem území nenachází a musela se dovážet až z dnešního Polska.

Jak se osady a města rozrůstaly, půda docházela a mladší synové se posouvali směrem k horám, až došli do hor, kde na úbočích tvořili tzv. pasekářské osídlení. Vymýtili určitou část lesa a tam se pak živili malým políčkem, trochou dobytka a prací v lese. Život tam byl velmi tvrdý.

Sociální status také můžeme diferencovat. Na jednoho sedláka připadali čeledíni a služky, kteří pracovali na statku. Tady je výrazné rozvrstvení, kdy bezzemků, kteří se živili službou, bylo velmi mnoho. Většinou početná rodina žila v jedné místnosti. Bezzemků mohlo být v populaci 40–60 % v chudých oblastech. Vyšší sociální status měl tzv. domkář, který vlastnil alespoň vlastní chalupu.

Paradoxně rozvoj průmyslu a přechod od zemědělství neskutečně zlepšil životní podmínky lidí. Zvětšila se mobilita ve stěhování a možnost volby zaměstnání, což bylo dříve velmi omezené. V podstatě dojdeme k tomu, že žijeme oproti předkům v ráji se zdravotnictvím a sociálními službami. Takový důchod člověka, který již nemohl pracovat a nebyl otcem sedláka s tzv. výminkem, byl velmi krušný. Pokud se o něj nepostaraly děti, hrozilo žebráctví nebo smrt hladem. Z toho důvodu právě ti nejchudší mívali hodně dětí.

Dalším životním údělem byla tzv. robota, kterou musel poddaný odvést vrchnosti. Příklad 18. století:

Robota se nerovnala pro všechny stejně. Povinnosti závisely na tom:

Níže je hierarchie od nejvyššího statku k nejnižšímu.

Největší robota ze všech.

Sedlák měl největší povinnosti, ale současně největší práva a majetek.

Střední vrstva poddaných.

Měl chalupu, ale téměř žádnou půdu.

Nevlastnili žádnou půdu – jen bydleli v podnájmu nebo u pána.

Tvořili nejchudší vrstvu, ale paradoxně měli nejmenší formální robotu – zato však žádnou jistotu.