Hlavní obsah
Počítače a elektronika

Je radioamaterství drahý koníček?

Foto: Ondřej Nový

Když jsem si před pár lety poprvé začal hrát s rádiem, kamarád mi řekl starý vtípek: Chcete, aby děti nebraly drogy? Přiveďte je k radioamatérům a nebudou na ně mít peníze.

Článek

Aby taky ne, když si chcete pořídit domácí rádio na všechna pásma, tak Japoncům zaplatíte skoro 40 tisíc. A k tomu zdroj, anténu, stožár, koax, …

Je to ale opravdu nutné? To záleží.

Jako první vysílačku jsem si koupil nechvalně známé čínské ruční rádio od písmene B. Stálo mne pár stokorun. Je to krám? V optice mých dnešních potřeb: Je a hroznej. Ale tehdy jsem si s ním užil spoustu zábavy. Poslouchal jsem děti z různých škol jak si povídají s astronauty na ISS, přijímal obrázky SSTV, běhal po kopcích a zkoušel se spojit na desítky až stovky kilometrů s podobně smýšlejícími „blázny“ jako já. Hodně jsem se naučil. Zjistil, že mě tento koníček baví a jsem ochoten příště investovat víc peněz.

Foto: Ondřej Nový

Obrázek vyslaný pomocí SSTV z ISS

Udělal jsem zkoušku odborné způsobilosti HAREC a stal se licencovaným radioamatérem. A koupil jsem si dražší ručku, digitální, s cenovkou přes 2 tisíce. Opět posloužila svému účelu, třeba jsem poprvé vyzkoušel digitální módy (spoiler: a už u nich zůstal). Vyměnil si software ve vysílačce za komunitou vytvořený a povídal si s dalšími radioamatéry v zahraničí přes převaděče.

Když se o těchto čínských rádiích zmíním před staršími radioamatéry, většinou otáčejí oči v sloup. Já ale věřím, že mají své místo na trhu a značně snižují laťku novým zájemcům o tento koníček. Když chcete začít jezdit na kole, taky si hned nekoupíte karbonový rám. To, že jsou tyto levná rádia masově dostupná, umožňují porušovat legislativu a kdejaký Franta vysílá nelegálně je ale druhá strana mince.

Foto: Ondřej Nový

Ruční radiostanice GD-77

Časem jsem zjistil, že ručka je sice super zábava, ale moc daleko se s ní nespojím. A tak jsem dozrál k nákupu velkého dospělého rádia FT-991A od japonské firmy Yaesu. Pořizovací cena bolela, ale umí vše, co jsem si představoval. Nejdřív jsem s ním „běhal“ po kopcích, až nakonec skončilo na mém pracovní stole a používám ho doma. K tomu bylo třeba nainstalovat adekvátní anténu, ale o tom se rozepíši až někdy jindy.

Toto můj koníček posunulo na úplně jinou úroveň. Na krátkých vlnách jsem denně udělal i desítky spojení s celým světem, již takřka výhradně pomocí digitálních módů.

Pokud jste dočetli až sem, tak pravděpodobně na otázku v titulku odpovíte, že stejně jako každý jiný koníček může být radioamatérství do začátku levným, ale později dražším a dražším koníčkem. Jenže ani to není korektní závěr.

Foto: Ondřej Nový

QDX stavebnice jak přišla

Před pár měsíci jsem narazil na elektronickou stavebnici QDX od QRP Labs. Za $ 69 (+poštovné, +daň) vám pošlou spoustu součástek, desku plošného spoje a hodiny a hodiny zábavy. Speciálně motání feritových cívek jsem si náramně užil. Minulý týden jsem toto malé rádio oživil a vyzkoušel. A hned jedno z prvních spojení bylo do Kanady. To na 5 W výkonu není úplně marné. Pro někoho i necelých 70 dolarů může být moc. Na čínských obchodech se dá za desítky korun pořídit elektronická stavebnice Pixie, která umožňuje vysílat pomocí morseovky. Byť na jedné jediné frekvenci a výkonem kolem 1 W. Byť má jenom pár součástek, doteď mi leží nespájený ve skříni. Nikdy jsem se totiž nenaučil morseovku. K té je potřeba ještě jedna věc - klíč, kterým se pípají tečky a čárky. Vyrobit se dá z obyčejného plechu a pár šroubků.

Foto: Ondřej Nový

Částečně osazená stavebnice QDX

Jak už jsem zmínil výše, rádio není to jediné co je třeba. Nejjednodušší anténa je tzv. půlvlnný dipól. Ten se v případě krátkých vln dá vyrobit z obyčejného drátu délky řádově desítky metrů podle pásma, na kterém chci pracovat. Takový drát koupíte v každém hobby marketu za pár korun metr. K anténě je potřeba ještě přizpůsobení a napáječ (dvojlinka, koax). Přiznám se, svoje první antény jsem koupil a buďto upravil nebo dotvořil. Než jsem na střechu svého domova umístil stávající anténu napevno, byla taková drátovka můj nejlepší kamarád. Perfektně skladná a lehká. S navázaným kouskem provázku jsem ji při sebemenší příležitosti nahodil mezi dva stromy a vysílal. Co na tom, že na venkovních rodinných oslavách jsem byl za největšího exota.

A kvalitní a drahý zdroj, který neruší? Ten jsem nahradil levným olověným akumulátorem.

A nakonec tu máme radioburzy, na kterých se prodává různě stará a také různě kvalitní výbava. Navštívil jsem je dvakrát v životě a pocit byl vždycky stejný. Kolegové snad odpustí, ale mne to přišlo jako prodej elektroodpadu, ve které se sem tam dá najít něco použitelného. Ne všichni tento pocit zjevně sdíleli, protože spousta návštěvníků si odnášela vysněnou hračku na bastlení domů.

Je tedy radioamatérství drahým koníčkem? Stejně jako každý jiný koníček je tak drahý, kolik peněz do něho jste ochotni investovat. Spousty zábavy si můžete užít i s minimem peněz.

73 de Ondra OK3ON

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám